středa 30. prosince 2015

Špindlerovské Ledárium - největší zklamání tohoto roku

Jako každý rok jsme s rodiči a přítelem vyjeli do hor, na pár dní si užít luxusu Špindlerovy Boudy. Abychom se s absencí sněhu nijak neflákali, rozhodli jsme se jednoho dne udělat si výlet na Svatého Petra, abychom omrkli tu senzaci, o které všichni mluví. Ledárium. A výsledek?


Všude jsme vídali a slýchávali jak bezvadné to bude, že to je ledová česká senzace, která absolutně stojí za vidění. Že je to zadarmo a platí se pouze lanovka. Že pro nelyžaře je lanovka cenově zvýhodněná. Neuvěřitelná hromada keců.  

Po příjezdu na Svatého Petra jsme shledali, že je překvapivě plný lidí, ačkoliv byla v provozu pouze modrá sjezdovka. Sníh stál absolutně za nic a už od pohledu bylo jasné, že to žádná paráda nebude. Paní u pokladny se s námi také nepárala. Neplatil na ni ani průkaz studenta, ani mávání letáčkem se zvýhodněným vstupným před obličejem. Dohromady nás tento výlet stál 460 korun. 460!!! Neuvěřitelný. Na lanovku jsme museli čekat poměrně dlouho, jelikož žádný Němec nevynechal příležitost do nás dloubnout hůlkou pokud jsme ho chtěli předběhnout. Nová lanovka byl zážitek sám o sobě. Nejsem už takřka žádný lyžař a tak není divu, že nevím jak to chodí jinde ve světě. Takže mne nový vzhled sedaček se zatahovatelným sklem překvapil. Stejně jako fakt, že sedačky jsou vyhřívané. To byla opravdu velice příjemná novinka. Výhled z ní byl však poněkud smutný, vezmeme-li v potaz, že je prosinec, nikoliv duben.


Když jsme vyjeli nahoru, čekali jsme, že nám ten hodný pán v budce alespoň zpomalí lanovku. Nikoliv. Museli jsme pádit jak šílenci z kopečka a doufat, že se nerozsekáme; nebo že nás nesmetou ostatní vystupující lyžaři. Tolik k ohleduplnosti pána, kterému jsme ještě před vystoupením mávali nohama, aby si uvědomil, že nemáme lyže nebo snowboardy. Po vystoupení z lanovky jsme uviděli bílou kopuli, ve které se nacházelo ledárium. Nebylo tak úplně vidět jak velké je, takže jsme se dosti natěšení hrnuli dovnitř. 

Prolezli jsme dveřmi a neviděli nic než obrovskou stěnu z ledových cihel. To vypadalo velice slibně. Po 4 krocích stěna končila a rozprostřelo se to celé před námi. Spadla mi brada. Nikoliv údivem, jak úžasné to je; ale překvapením, jak je to ubohé. Sotva pár soch, mezi kterými člověk nesměl ani projít. Kdybych nevěděla, že tam je i vytesaný Karlštejn či Chrám svatého Víta, ani bych si jich nevšimla. Nic jiného. Na fotkách, které slibuje internet a letáky to vypadá jako obrovská senzace: 

Zdroj: Kudy z nudy

Výsledek je však poněkud jiný: 




Není to žádná senzace, nevzbuzuje absolutně žádný obdiv. Není tam nic k vidění, než pár soch. Je pravda, že vytesat je muselo dát práci, nicméně takové sochy si můžete prohlédnout kamenné i jinde a nemusíte za to utratit takových peněz. Nemluvě o tom, že tam není nic jiného - místo k posezení, ledový bar, ledové skleničky, cokoliv co by vzbudilo úžas a pocit dobře utracených peněz za zážitek. Pochopitelně, celé to má být k příležitosti 700. výročí narození Karla IV., ale aby se to muselo propagovat jako bůh ví jaká senzace v Čechách a sloužit jen jako tahání peněz z lidí? To tedy trochu přehnali. Výsledkem nám tak nebylo nic jiného než těžké zklamání a litování utracených peněz. Nemluvě o tom, že lanovka Vás zpět dolů vezme pouze každou celou hodinu. Díkybohu nám to vyšlo s pouhým pětiminutovým čekáním, ale nedokážu si představit jak hořká bych byla, kdybych na cestu zpět musela čekat déle. 

Takže pokud se chystáte vydat nahoru, dobře si rozmyslete jestli Vám to za to stojí. K vidění tam totiž není nic moc a abyste si dali na vrcholu svařené víno, je to poněkud drahá zábava. 

Žádné komentáře:

Okomentovat