Knižní červenec 2016

První prázdninový měsíc je takřka za námi a vzhledem k tomu, že jsem byla v podstatě neustále zavřená v práci, jsem toho rozhodně nenačetla tolik, kolik bych si přála. I tak Vám ale mohu nabídnout 3 knihy, které stojí za to si přečíst. A ještě jednu, kterou už jsem četla tisíckrát, jako bonus. 

Dnes to tedy bude o románu Žhářka od Stephena Kinga; o autobiografii Můj druhý život od Christiane F., ke které jsem musela připojit i její první knihu My děti ze stanice ZOO; a o knize Já o koze, on o voze... od Simony Monyové. 

Co Vás nenaučí škola, doženete na brigádě v restauraci

V říjnu už to bude rok, co brigádně pingluju, jako takové malé finanční přilepšení ke své obvyklé práci účetní. Dost neobvyklá kombinace, co? Ten skoro rok mne však naučil spoustu věcí. Spoustu z nich jsem samozřejmě věděla už dříve, ale tahle práce mi je doslova vryla až do morku kostí a snad ještě dál. Co se všechno dá naučit z tak vizuálně jednoduché práce? Krom faktu, že pomalu ale jistě začnete nenávidět lidi? 

Jablečný salátek

Taková maličká dopolední či odpolední svačinka. A hlavně jednoduchá a chuťově parádní. Osobně jsem si ji zamilovala jako takovou malou formu dobrůtky, kterou si můžu dát bez výčitek - neutrpí tak ani moje OTP, ani moje malá neteř, protože jí výjimečně nesním nic dobrého od babičky. 

Knižní červen 2016

Jelikož jsem takový malý knihomol, tak jsem si řekla, proč bych se o své počteníčko nemohla podělit s Vámi. A tak bych teď každý měsíc chtěla představit knížky, které jsem stihla přečíst. Většinou je to totiž víc než jen jedna. A většinou jsou vážně dobré - tak logicky, nic špatného bych nečetla... I když, i mistr tesař se někdy utne, že? 

A tak se můžeme podívat na Než jsem tě poznala, Marťan a Sedmilhářky. 

O tom, jak z Vás zkouškové udělá totálního dementa

Už přes měsíc trvající zkouškové, 7 zkoušek za mnou a 2 přede mnou, 1 na dva pokusy, 1 bude na třetí pokus, na 1 půjdu teprve poprvé. Toť skóre mého předposledního roku na akademické půdě. Nemluvě o hektolitrech kafe, dvou redbullech, třech probrečených nocí a jednoho odpoledne,  do ruda spálených zad, několika radostných výskocích, pár hořkých polknutí a jedno obrovské nasrání naštvání v podobě zkoušky na konci srpna. 

Nejvyšší mentální vyjádření hodné bakaláře a budoucího inženýra? Bůůů....!! 

Dvě oblíbené snídaňové rychlovky

Když pominu dny, kdy jsem schopná po ránu ještě před první dopolední kávou a s ospalkami v očích kouzlit se snídaněmi, tak jsem po ránu mimořádně lenivý tvor. A tak, když se nechci spokojit jenom s pomazánkou namazaným rohlíkem, tak sáhnu po jedné z mých dvou snídaňových rychlovek - ovesných vločkách s jablkem či jogurtu s ovesnými vločkami. 

Asi se někdo diví, proč vůbec sdílím takové triviality. Ale docela překvapivě jsem zjistila, že mnoho lidí to absolutně nenapadne, pokud to není ke koupení již v hotové podobě. 

The Color Run - Nejšťastnějších 5 kilometrů na Zemi

Jako absolutní běžecký antitalent jsem se letos poněkud nedobrovolně (formou části rozlučky se svobodou) zúčastnila svého prvního běžeckého závodu v životě. The Color Run není ve své podstatě tak úplně závod, jelikož se nehraje na pořadí nebo na čas, ale i tak se těch 5 kilometrů (ze kterých jsem uběhla jenom 2 a půl, zbytek se šlo pěšky) prostě počítá! :) 

#happiest5k