Úniková hra Dům duchů 2: Poltergeist

Ani nevím jak, ale únikové hry jsme na docela dlouhou dobu dali k ledu. Až donedávna, kdy nás kamarád s partou vyvezl na nejnovější počin od mistrů únikových her The Chamber. Jedná se o volné pokračování jejich strašidelné hry Dům duchů. S tím, že se budeme bát, jsme tak po absolvování první hry počítali. Ale že to bude takový masakr, to nečekal nikdo z nás. 

Varování: tento článek chtě nechtě obsahuje pár spoilerů. 

Příběh

V 70. letech 20. století zkoumal mezinárodní vědecký tým jevy souhrnně označované jako „Poltergeist“. Šlo o zvláštní paranormální úkazy projevující se například tele-kinetickými jevy, výkyvy elektromagnetického pole,  nevysvětlitelnými výpadky elektřiny a podobně. Vědci a lékaři měli za úkol zjistit, co se za podobnými úkazy skrývá.

Postupně se zjistilo, že se tyto jevy objevují především v okolí určitého senzibilního typu osob. Několik z nich bylo vybráno, aby se zúčastnili experimentu, při kterém jim byla do těla vpravována stimulující látka, která měla povzbudit četnost i sílu zkoumaných jevů. Jedna z teorií pokoušejících se úkazy vysvětlit tvrdila, že po stimulaci dochází k jakémusi spojení normálního a paranormálního světa, které ovlivňuje mysl zkoumaného “subjektu” a propůjčuje mu za cenu ztráty vlastního vědomí nevšední schopnosti. Zkoumalo se především využití těchto jevů pro vojenské účely. Jenže nedlouho po startu netradičního projektu se v přísně tajném výzkumném zařízení v Praze začaly věci vymykat kontrole. Projekt POLTERGEIST musel být z dosud neznámých důvodů předčasně ukončen.

Ačkoliv se vládnoucí garnitura pokoušela neúspěch ututlat, časem přece jen vyšlo najevo, že z vědců ani jejich zkoumaných “subjektů” se z podzemního komplexu už nikdy nikdo na povrch nevrátil. Dlouho zůstávala neznámá i poloha onoho tajného zařízení. Nedávno se však podařilo odkrýt zazděné dveře, které by mohly být jedním z únikových východů z komplexu.

Odvážíte se porozhlédnout po místě, které se stalo svědkem nevysvětlitelných událostí? Podaří se vám získat důkaz o převratném vědeckém objevu, nebo se přidáte k těm, pro které se stal Projekt POLTERGEIST děsivou smrtící pastí? Odvážíte se otevřít dveře?

Zážitek

Neuvěřitelný. Tohle prostě musí zažít každý!!! 

Před vstupem panovala veselá nálada, doslova jsme se těšili, že se zase budeme tak trošku bát. U příběhového vyprávění jsme se potutelně usmívali, že je to super, že mají takto promakaný příběh, ale nás staré mazáky už jen tak něco nezaskočí. Dostali jsme 4 baterky a vysílačku a byli vysláni, cituji, na smrt. Začátek hry byl v pohodě. Postupně jsme zkoumali nejprve jednu a poté i druhou místnost a snažili se dostat do další spojující chodby. Fakt, že zničehonic začaly naše svítilny blikat a na chvíli zhasly jsme zprvu přijali s klidem. Znali jsme to již z první hry. Jenže pak se to celé zvrtlo...

Rána jako z děla a má rozblikaná baterka něco v rámci vteřiny zahlédla v průhledu dveří. Příšerně jsem zaječela. Nikdo jiný to ale neviděl. To něco tajemného, nepřirozeného, děsivého. Postupovali jsme pozvolna dál a najednou jsme to viděli všichni. My holky jsme vřeštěly jedna přes druhou. I pánové pozvolna dostávali strach, to už bylo co říct. Komplex této únikové hry byl překvapivě velký, ten počet místností nás hrozně překvapil. Nikdo se časem nechtěl dívat za roh, vykukovat ze dveří nebo se kamkoliv vracet. Za chvíli jsme přestali vnímat i čas a prostor a při každém nepatrném cizím zvláštním zvuku nebo při blikání světel jsme se automaticky shlukli do takového ochranného klubíčka a v křeči jsme očima těkali po prostoru odkud to přijde. Jednotlivé úkoly nebyly ani tolik složité, byly ve své podstatě hrozně jednoduché. Ale strach nám doslova paralyzoval mysl.  Něco nás neustále sledovalo, stíhalo, do krve děsilo. Když se po takovém jednom strašidelném momentu z vysílačky ozvalo room-masterovo "Na čem právě pracujete?", první automatická hlasitá odpověď z našeho vyděšeného klubíčka byla "Jak si nenadělat do kalhot.". Konec hry byl tak epesní, že jsem se v poslední místnosti po zádech sesunula k podlaze a jako poslední psychopat se kolébala dopředu dozadu s baterkou v ruce a přála si jediné - ať už to skončí.

Hra byla skutečně děsivá. Jako nic jiného, co jsem kdy zažila. Po 56 minutách jsme vylezli plni dojmů, zážitků, přehlušovali se navzájem co bylo lepší a šílenější. Únikové hry od The Chamber bych doporučila absolutně každému. A tuto hru hned jako první! Nemám slov pro to, jak to bylo skvěle vypracované, jakou atmosféru celá hra měla a nakolik nás to ve finále bavilo. Sama bych na ni klidně šla ještě jednou, protože jsem pro ty hrůzy polovinu neviděla a čtvrtku zapomněla. Rčení ´Kdo se bojí, se*e v síni´ tady dostává zcela nový rozměr :)