Když chodíte s hokejistou...

Odjakživa jsem hokeji fandila. Každoroční MS jsem poctivě trávila u televize, většinou s taťkou po boku a máminým "Kdy už to proboha skončí?" z kuchyně. A tak když si mě jedna taková hokejka začala nadbíhat, byla jsem v sedmém nebi. Nemám doma zrovna Voráčka, Jágra nebo dokonalého Plekance; ale je to pořád kus chlapa. Svalnatého, zjizveného, prostě sexy. Není pyšnějšího pocitu než ho vidět na ledě, když vstřelí branku. Ale je to občas taky pořádný pytel pocuchaných nervů. Co to tedy všechno obnáší? 

1. Žvýkací tabák a plivance kam se podíváš

Sportovci cigarety nekouří. To ale neznamená, že si ten tabák nemohou dopřát v jiné podobě. A tak se seznámíte s jeho nejlepším kamarádem - krabičkou na žvýkací tabák v podobě puku. Je jedno, jakou má příchuť, vždycky příšerně smrdí. Rakovina jazyka nikoho netrápí, jsou schopni si to narvat za zuby kdykoliv a kdekoliv. A, což je na tom asi to nejhorší, plivou pak všude možně. Na zem, do Vašich oblíbených hrníčků, do půllitrů, do kelímků. Je moc fajn, když pak takové plivátko někde najdete už solidně zaplněné. Nedejbože, když se toho omylem napijete (a to fakt sranda není, mě už se to stalo). Žvýkací tabák je prostě každodenní zlo, kterému se jen málokdy vyhnete. Na druhou stranu, když to překousnete, máte ideální dárek k Vánocům v podobě nějaké té limitované edice, kterou jen tak někde nesežene.

2. Sportu není nikdy dost. Zapněte Xbox a pozvěte kluky.

Dost paradoxní na tom je, že si radši, než aby pilovali finty do zápasů v NHLku, zapnou FIFU. A fotbal je teda pěkná pruda. Ale oni to vydrží hrát ne jenom několik hodin v kuse - zalezlí v zaprděné noře s klukama, i když venku svítí sluníčko - ale i několik týdnů, protože ten minulý turnaj byl pouze malou částí jednoho obrovského klání. Pak si před sebou honí trika, kdo že nad kým vyhrál a kdo je nejlepší. A aby to mělo tu správnou šťávu, hrají to o peníze. Vám pak nezbude nic jiného, než se smířit s tím, že na výlet v sobotu opravdu nepojedete a budete rádi, když včas stihnete večeři.

3. Chlastej!
Vyhraný zápas znamená odměnu v podobě minimálně jednoho piva. Prohraný zápas znamená pivo na žal. Po tréninku je potřeba spravit si chuť pivem. A tak Vám Váš drahoušek bude utíkat několikrát týdně do hospody za klukama. A protože má hodně známých, bude to pokaždé jiná parta, aby se mohl vymlouvat na to, že zrovna tyhle kluky už dlouho neviděl. Že spolu o víkendu hráli kopanou se nepočítá, protože potom byli jenom na jednom. Protože normální člověk na takové pití nemá dostatečně silná játra, nemáte vůbec žádnou šanci s nimi držet krok. Po čase to tedy vzdáte a budete ho pouštět samotného a jenom se modlit, aby Vám zase ve 4 ráno nevolal, že nemůže najít klíče.

4. Ještě více hokeje.
Doposud jste sledovala hokej tak nějak sporadicky - občas jste zašla na ligový zápas na stadion, jindy jste ho zkoukla v televizi, a každoročně jste chodila s partou přátel fandit do hospody na MS. Odteď je ale Vaší povinností jezdit i na jeho zápasy - výslovně Vám to nenakáže, ale pak je uražený, že nedorazíte. Nicméně tam jezdíte ráda, jelikož on je Váš šampion. Návraty jsou však o poznání horší ze dvou prostých důvodů:

1. Když dá gól, slaví to se všemi, ale Vám nevěnuje ani pohled. O nějaké vzdušné puse, zamávání nebo pokynutí typu Ten byl pro tebe, lásko si můžete nechat zdát. Zato se pak nenápadně ptá, zda jste viděla jak skvěle skóroval.
2. Když jeho tým prohraje, je zpruzený a nadává na všechno. Za prohru totiž může cokoliv, včetně Vás, a pro jistotu se celou cestu nebude vůbec bavit. Což Vás rozhodně namotivuje jet příště znovu.

Hokej je navíc celoroční záležitost. A tak se musíte smířit s četnými tréninky, dvěma zápasy za týden a to po dobu delší než půl roku. A aby zůstal ve formě, plynule přejde z ledního hokeje na inline. A vy tak směle můžete chodit zas a znovu fandit. Na druhou stranu, je to zábava :)

Jako přítelkyně hokejisty tak zažijete doposud nepoznané zodpovědnosti: neustále ho obdivovat za jeho schopnosti, jezdit ho podporovat, mít spoustu pochopení pro všechny jeho vylomeniny. Pokud jste na pánskou společnost zvyklá (nebo pokud Vás vychoval brácha), přežijete jeho neustálé prdění v posteli a později i prdění jeho kamarádů hokejistů (což Vám však, mimo jiné vlastnosti, v jejich očí přidá hodně potřebného kreditu a vy jste pak zvaná na jejich akce, které jsou kupodivu jedny z těch nejzábavnějších, jaké jsem zažila). A až spolu začnete bydlet, předá Vám jeho maminka kuchyňskou štafetu a vy nebudete vařit pro dva, nýbrž pro čtyři, jelikož on sní jídla za tři (v zásadě se na to začínám připravovat, protože společné bydlení už bylo nejednou nadhozeno jako jasná věc do budoucna). Ale stejně ho prostě musíte milovat :)