Koronavirová doba desocializace, tloustnutí a jiných pekel

Jsem to jenom já, komu přijde, že se nás rok 2020 snaží od samého začátku zabít? To máme málem třetí světovou, požáry a následné záplavy v Austrálii, vražedné sršně v Americe, brutální cyklon v Indii a jako třešničku na dortu světovou pandemii koronaviru. Nouzový stav a zavření všeho možného přišlo doslova ze dne na den a většinu z nás to zavřelo na hezkou dobu doma. 

Grace Kelly: kočka s errorem

Vždycky jsem si přála nějakého mazlíčka. Bohužel, u našich tomu nebylo přáno, a tak jsem se těšila, že si jednoho dne pořídím chlupáče sama. Vzhledem k tomu, že mám malý byt bez zahrady a žiju sama, pes nepřicházel v úvahu. A tak jsem hledala samostatnou kočku, která by povahou vyhovovala mému aktuálnímu životu. Kočka sibiřská se zdála naprosto perfektní i díky své, tak trochu psí povaze. Jaká náhoda, že je přímo v mém městě chová zrovna maminka první přítelkyně mého bratra. 

Slovo dalo slovo a o několik měsíců později jsem si domů vezla svoje první koťátko. Tím jsem odstartovala naprosto novou éru plnou chlupů, škrábanců a radostí.

Jak jsem šla darovat krev aneb Hrdinka roku opět kolabuje

Ke krvi mám velice specifický vztah. Vidím ji někde naživo ve větším množství a omdlévám. Píchnete do mne injekci a omdlévám. Ano, dělám radost všem zdravotním sestřičkám, které mají tu smůlu, že mi mají odebrat krev. Ačkoliv na malé medicínské odběry chodím pravidelně dvakrát do roka, tak to stejně nedokážu překonat. A tak mě kolegové z práce tak dlouho přemlouvali na darování krve, že to bude určitě hrozná sranda, až jsem souhlasila. S nadějí, že po odběru půl litru krve tuto svoji fobii překonám. No a to bych nebyla já, aby z toho zase nebyla zábavná historka...

Panoptikum randění

Na konci loňského roku mi jedna z mých kolegyň dle speciálního horoskopu a numerologie prorokovala, že letošek bude plný nápadníků včetně toho jednoho, ze kterého si sednu na zadek. Inu, měla pravdu. Letošní rok je skutečně plný dychtivých nápadníků. Bohužel je to ale zatím asi stejná kvalita, jako nakupování ovoce v Bille. Přinesete si to domů a vypadá to vážně dobře, ale za dva dny to můžete plné plísně vyhodit. 

A tak se ze mne stal skoro odborník na všemožné druhy hodně špatných dostaveníček. Když už nic jiného, alespoň těmito historkami pokaždé stoprocentně pobavím všechny svoje kamarády. Ostatně umět se zasmát sama sobě je jedna z mých nejlepších vlastností!

Poněkud kontroverznější článek. Na druhou stranu, kdo by se o takové zážitky nepodělil? 

Podruhé ve špitále aneb Proč si to nezopakovat

Po loňské operaci žlučníku jsem si myslela, že mne do hradecké fakultní nemocnice dostane už jenom porod. Že tam pojedu o rok později a ke všemu na akutní operaci, to jsem si nevysnila ani v nejdivočejších snech. Ale bohužel, stalo se. A to bych nebyla já, abych z toho zase neurvala pár zážitků... 

Rande? Ne, děkuji, dám si víno.

Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že najít v 25 letech zodpovědného chlapa tak nějak alespoň trochu podle představ bude tak složité, asi bych se mu vysmála. A smála bych se tak dlouho, dokud bych nepadala ze židle, protože to pro mne bylo vždycky něco nepředstavitelného. Vždyť někoho potkat je TAK jednoduché.

No a ono hovno…

Jeden citový výlev aneb 25 na krku

Tak už i na mne to padlo a já se v sobotu dočkala svých 25. narozenin. Jeden by si řekl No a co, tak jsem zase o rok starší. Ale já ne. I když to nejsou zrovna kulatiny, nedostanu žádnou speciální občanku ani nezlomím další zákon; tak čtvrt století beru jako takový zlom mého dosavadního života. Už hold nejsem malá holčička a ačkoliv se  to zdá až nemožné, tak tíha dospělosti a změn na mne padla hned v tu sobotu.

Vystoupení studia Intimate aneb Indiánka na scénu!

Je to tak - i naše pole dance studio zakončuje školní rok červnovým hromadným vystoupením svých talentovaných žen. Do Pardubic se tak sjedou nejenom nadšenkyně tyče, kruhů, šál či acro yogy; ale také jejich nejbližší, přátelé a kamarádi a společně naplní Kulturní centrum Hronovická na dvě hodiny živou zábavou a údivem. 

Já se letos této akce zúčastnila úplně poprvé a jak jsem byla nervózní, tak jsem byla na samotném konci hrozně nadšená! A příští rok do toho vlítnu znovu s ještě větším nasazením!!

Když se stěhujete do bytu, který Vám seslalo snad samotné peklo...

Také se Vám občas stává, že jakmile se Vám v jedné chvíli začne něco nedařit, všechno ostatní se k tomu s velkou pompou přidá? Tak přesně to se děje mě poslední dva měsíce. V práci mívám vedle dobrých týdnů i takové, kdy mám pocit, že nestíhám absolutně nic a nedejbože když dojde káva. V životě hledám nejenom sebe samu, ale také toho pravého. Na tyči jsem vyčichlá jako dva týdny nezavřené magnezium. Vlasy mám absolutně nepoužitelné a můj obličej se rozhodl vrátit se do puberty.

Aby toho nebylo málo, tak do všeho možného jsem se před skoro třemi týdny přestěhovala do nového bytu. Na tom není nic zarážejícího - krom faktu, co všechno se tady pokazilo a že jsem klíče měla už měsíc předtím...

Moje první vystoupení

Před dvěma týdny jsem absolvovala své úplně první vystoupení na tyči před cizími lidmi. Plány byly velkolepé, se svojí parťačkou Marťou jsem cvičila až do absolutního vyčerpání a naše poslední zkouška dopadla nad očekávání dobře. Všechno mělo ten správný směr. Ale jak už to v životě bývá, Murphyho zákony opět zafungovaly a to s naprosto dokonalým načasováním. 

Hynku! Viléme! Jarmilo! Co Vám mám sakra říct?

Květen pro mne vždycky byl měsícem svátku zamilovaných. Toho pravého, ne té trapné únorové importované náhražky. Ale letošní květen je po dlouhých letech poněkud smutnější - jsem na něj sama. Bohužel, i takové věci jako rozchody se stávají a je pak potřeba se v životě posunout dál. Ponechat si krásné vzpomínky a otevřít novou kapitolu budoucnosti. Po dlouhých debatách s kamarádkami a spoustě dvojek vína mi došlo, že tahle nová kapitola ale obnáší jeden zásadní problém, se kterým si nevím rady. I když, díky tomu, že mé flirtovací schopnosti jsou dávno za zenitem, tak nad tím ještě dlouho nebudu muset přemýšlet. Ale i tak..  Co se vlastně říká na prvním rande v podstatě cizímu člověku?

Jak jsme se zúčastnili hospodského kvízu

Hospodské kvízy se konají už pár let. A i přes to, že jsem xkrát říkala, že už se musím vážně taky účastnit, nikdy se mi to nepovedlo. Až nedávno jsme šli v rámci tří týdnů hned třikrát do tří různých hospod. Celkem osm lidí přetékajících znalostmi a vědomosti, naše ambice rozhodně nebyly nízké. No, jak už to tak bývá, nevyhráli jsme. Dvakrát jsme ale stáli na bedně! A rozhodně jsme se fantasticky bavili.

Moje první operace aneb Hrdinství zdar!

Protože já musím mít všechno špatné, co projde kolem a všimne si mě to; tak jsem bohužel skončila jednoho krásného dne na oddělení chirurgie v hradecké Fakultní  nemocnici. Na operaci se žlučníkem. Kterou běžně podstupují lidé od určitého věku výš, do kterého já mám ještě daleko. Proč ne. A nebyla bych to já, abych ze svého fantastického pobytu nic nenapsala – už jenom proto, že jsem nudou umírala!

Pozn.: I když se to zdá neuvěřitelné, všechny následující události se mi skutečně přihodily. Možná v jen trošku mírnější podobě :) 

Jak jsem přežila své první běžkařské závody

Tento víkend jsem se díky nátlaku mých kolegyň zúčastnila zimních bankovních her naší instituce. Bylo to těžké přemlouvání a ještě těžší přesvědčování sebe sama, že to zvládnu. Proč? Na prkně neumím, na lyžích se už 13 let bojím a stejně dlouhou dobu jsem poprvé a naposledy stála na běžkách. A podmínkou byla právě účast na jednom ze závodů. Já si zvolila pro mne to nejmenší zlo - běžky. A víte vy co? Já to fakt dala!

2017 - ten nejlepší rok mého života!

Jak už tak u bloggerek očividně bývá zvykem, start do nového roku s sebou přináší shrnutí toho minulého. Mne to vždycky přišlo hezké, pokud jsem za celý ten rok měla na co pěkného vzpomínat. Je celkem super si pak připomínat čeho jsem dosáhla, co jsem zažila, koho jsem potkala. A rok 2017? Nejlepší v mém životě!

Vánoce čtyřikrát jinak

Letošní Vánoce jsem poprvé za život strávila celkem netradičně. V rámci tří dnů jsem je oslavila hned čtyřikrát. Celoměsíční starosti se sháněním, balením a předáváním dárků vyprchaly během několika málo hodin s nejbližšími. Přežili jsme to ve zdraví - byť o několik kilo těžší, přecpaní bramborovým salátem zase na další rok a s nutkavou potřebou alespoň jeden den nepotkat žádné lidi. 

A i přesto, že se říká, že každé Vánoce jsou v jádru stejné, musím říct, že ty letošní verze mne v každém slova smyslu překvapily, dojaly a rozesmály. Několikrát.

Po roce Vánoce Vánoce přicházejí...

Za mě je to vedle léta to nejkrásnější období roku. Moc ráda dárky nejenom dostávám, ale především dávám. Nic nepotěší tolik, jako radost toho druhého z něčeho, co jste mu připravili Vy sami. Když do toho zamíchám nějaké ty adventní trhy, vánoční svařák s přáteli a pestrou škálu koled; je to prostě fantastické období plné nelítostného přežírání, popíjení a Mariah Carey. Už jen sněžit by mohlo víc. Ale nakupování dárků? Pobíhání po městě? Ty davy lidí? Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že Vánoce zařizuje Ježíšek...

Dear Future Husband...

Relativně nedávno jsem se dostala do nepříjemné, nicméně v životě běžné situace. Partnerská krize prostě jednou zákonitě přijít musí, zvláště tehdy, pokud jste právě prodělali nějaké životně důležité změny a pětileté výročí Vám klepe na dveře. Dlouho jsem váhala, nakolik tohle ventilovat na veřejnost tak, abych neprozradila snad příliš a nedělala z toho přefouklou bublinu. Nakonec jsem to vzala jako takovou terapii psaním pro sebe a možné tipy a rady všem přítomným pánům (nejenom), kteří si třeba také myslí, že je ve vztahu nemůže nic překvapit. 

Varování: článek je pro vypíchnutí některých věcí v některých ohledech trochu přehnaný a proto třeba v polovině ohledů vůbec není z mých osobních zkušeností. 

Tenerife - šestý světadíl a španělský ráj 2/2

Po krátkém představení Tenerife jako takového, především jeho jižní části, Vám přináším druhé a poslední pokračování mého malého průvodce. Tentokrát se s Vámi podělím o tipy na výlety, které Vám rozhodně nesmí uniknout!!

Tenerife - šestý světadíl a španělský ráj 1/2

Ne, nezbláznila jsem se – Tenerife, jednomu z Kanárských ostrovů, se historicky skutečně říkalo šestý světadíl. I já měla několikrát s rodiči příležitost objevovat jeho neskutečná zákoutí. Letos jsem se na ostrov po 8 letech vrátila na krátkou 10denní dovolenou s přítelem. A i když jsem tam byla jako malá holka asi 12x, Tenerife mne nezklamalo a opět jsem si z něj sedla na zadek.

Pro ty z Vás, kteří o Kanárských ostrovech ještě neslyšeli nebo slyšeli, ale nezavítali; jsem si připravila malého průvodce, ideálního pro 10 dní právě na Tenerife. A věřte mi, že ten je z těch ostrovů skutečnou perlou a nejlepší možnou volbou! Abych Vás ještě více namlsala, celoročně se teplota drží kolem 26° (rozuměj pocitově tak 32° s příjemným solí provoněným vánkem), oproti čemuž stojí 21° oceán, který Vás velice příjemně zchladí (první kroky jsou šoky, ale pak si zvyknete), navíc zde velice, ale velice minimálně prší. 


Vzhledem k tomu, že původní verze článku měla asi tak deset kilometrů, rozhodla jsem se ho rozdělit na dvě části. V této první Vám představím obecné věci (letenky, ubytování, automobil) a přinesu trochu z jižní části ostrova, která je turisticky velice oblíbená. Ve druhém článku, který na své publikování nebude dlouho čekat, Vám pak představím tipy na výlety, jež rozhodně nesmíte vynechat!