Koronavirová doba desocializace, tloustnutí a jiných pekel

Jsem to jenom já, komu přijde, že se nás rok 2020 snaží od samého začátku zabít? To máme málem třetí světovou, požáry a následné záplavy v Austrálii, vražedné sršně v Americe, brutální cyklon v Indii a jako třešničku na dortu světovou pandemii koronaviru. Nouzový stav a zavření všeho možného přišlo doslova ze dne na den a většinu z nás to zavřelo na hezkou dobu doma. 

Jak jsem šla darovat krev aneb Hrdinka roku opět kolabuje

Ke krvi mám velice specifický vztah. Vidím ji někde naživo ve větším množství a omdlévám. Píchnete do mne injekci a omdlévám. Ano, dělám radost všem zdravotním sestřičkám, které mají tu smůlu, že mi mají odebrat krev. Ačkoliv na malé medicínské odběry chodím pravidelně dvakrát do roka, tak to stejně nedokážu překonat. A tak mě kolegové z práce tak dlouho přemlouvali na darování krve, že to bude určitě hrozná sranda, až jsem souhlasila. S nadějí, že po odběru půl litru krve tuto svoji fobii překonám. No a to bych nebyla já, aby z toho zase nebyla zábavná historka...

Panoptikum randění

Na konci loňského roku mi jedna z mých kolegyň dle speciálního horoskopu a numerologie prorokovala, že letošek bude plný nápadníků včetně toho jednoho, ze kterého si sednu na zadek. Inu, měla pravdu. Letošní rok je skutečně plný dychtivých nápadníků. Bohužel je to ale zatím asi stejná kvalita, jako nakupování ovoce v Bille. Přinesete si to domů a vypadá to vážně dobře, ale za dva dny to můžete plné plísně vyhodit. 

A tak se ze mne stal skoro odborník na všemožné druhy hodně špatných dostaveníček. Když už nic jiného, alespoň těmito historkami pokaždé stoprocentně pobavím všechny svoje kamarády. Ostatně umět se zasmát sama sobě je jedna z mých nejlepších vlastností!

Poněkud kontroverznější článek. Na druhou stranu, kdo by se o takové zážitky nepodělil? 

Řidičské eskapády aneb Žena za volantem

Řidič pevně svírá volant a skřípe zuby, zatímco auto před ním buď neustále brzdí nebo jede zcela nevypočitatelně. Je těsně před nervovým zhroucením, a tak v nejbližším možném okamžiku šlape na plyn a auto před sebou předjíždí. Za jeho volantem sedí drobná blondýnka se žvýkačkou v tlamce a hlasitě pěje If you liked it, then you should put a ring on it za doprovodu hitu Single ladies od Beyoncé. Předjíždějící řidič si jen odfrkne No jo, ženská za volantem...

Kdo by tyhle situace neznal. Nejsem zrovna podporovatel řečení, že ženy neumí řídit a obecně za volant nepatří. Ale když se na sebe někdy podívám, uznávám, že na tom přeci jenom někdy něco bude...

Podruhé ve špitále aneb Proč si to nezopakovat

Po loňské operaci žlučníku jsem si myslela, že mne do hradecké fakultní nemocnice dostane už jenom porod. Že tam pojedu o rok později a ke všemu na akutní operaci, to jsem si nevysnila ani v nejdivočejších snech. Ale bohužel, stalo se. A to bych nebyla já, abych z toho zase neurvala pár zážitků... 

Rande? Ne, děkuji, dám si víno.

Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že najít v 25 letech zodpovědného chlapa tak nějak alespoň trochu podle představ bude tak složité, asi bych se mu vysmála. A smála bych se tak dlouho, dokud bych nepadala ze židle, protože to pro mne bylo vždycky něco nepředstavitelného. Vždyť někoho potkat je TAK jednoduché.

No a ono hovno…

Jeden citový výlev aneb 25 na krku

Tak už i na mne to padlo a já se v sobotu dočkala svých 25. narozenin. Jeden by si řekl No a co, tak jsem zase o rok starší. Ale já ne. I když to nejsou zrovna kulatiny, nedostanu žádnou speciální občanku ani nezlomím další zákon; tak čtvrt století beru jako takový zlom mého dosavadního života. Už hold nejsem malá holčička a ačkoliv se  to zdá až nemožné, tak tíha dospělosti a změn na mne padla hned v tu sobotu.

Když se stěhujete do bytu, který Vám seslalo snad samotné peklo...

Také se Vám občas stává, že jakmile se Vám v jedné chvíli začne něco nedařit, všechno ostatní se k tomu s velkou pompou přidá? Tak přesně to se děje mě poslední dva měsíce. V práci mívám vedle dobrých týdnů i takové, kdy mám pocit, že nestíhám absolutně nic a nedejbože když dojde káva. V životě hledám nejenom sebe samu, ale také toho pravého. Na tyči jsem vyčichlá jako dva týdny nezavřené magnezium. Vlasy mám absolutně nepoužitelné a můj obličej se rozhodl vrátit se do puberty.

Aby toho nebylo málo, tak do všeho možného jsem se před skoro třemi týdny přestěhovala do nového bytu. Na tom není nic zarážejícího - krom faktu, co všechno se tady pokazilo a že jsem klíče měla už měsíc předtím...

Hynku! Viléme! Jarmilo! Co Vám mám sakra říct?

Květen pro mne vždycky byl měsícem svátku zamilovaných. Toho pravého, ne té trapné únorové importované náhražky. Ale letošní květen je po dlouhých letech poněkud smutnější - jsem na něj sama. Bohužel, i takové věci jako rozchody se stávají a je pak potřeba se v životě posunout dál. Ponechat si krásné vzpomínky a otevřít novou kapitolu budoucnosti. Po dlouhých debatách s kamarádkami a spoustě dvojek vína mi došlo, že tahle nová kapitola ale obnáší jeden zásadní problém, se kterým si nevím rady. I když, díky tomu, že mé flirtovací schopnosti jsou dávno za zenitem, tak nad tím ještě dlouho nebudu muset přemýšlet. Ale i tak..  Co se vlastně říká na prvním rande v podstatě cizímu člověku?

Jak jsme se zúčastnili hospodského kvízu

Hospodské kvízy se konají už pár let. A i přes to, že jsem xkrát říkala, že už se musím vážně taky účastnit, nikdy se mi to nepovedlo. Až nedávno jsme šli v rámci tří týdnů hned třikrát do tří různých hospod. Celkem osm lidí přetékajících znalostmi a vědomosti, naše ambice rozhodně nebyly nízké. No, jak už to tak bývá, nevyhráli jsme. Dvakrát jsme ale stáli na bedně! A rozhodně jsme se fantasticky bavili.

Moje první operace aneb Hrdinství zdar!

Protože já musím mít všechno špatné, co projde kolem a všimne si mě to; tak jsem bohužel skončila jednoho krásného dne na oddělení chirurgie v hradecké Fakultní  nemocnici. Na operaci se žlučníkem. Kterou běžně podstupují lidé od určitého věku výš, do kterého já mám ještě daleko. Proč ne. A nebyla bych to já, abych ze svého fantastického pobytu nic nenapsala – už jenom proto, že jsem nudou umírala!

Pozn.: I když se to zdá neuvěřitelné, všechny následující události se mi skutečně přihodily. Možná v jen trošku mírnější podobě :) 

Jak jsem přežila své první běžkařské závody

Tento víkend jsem se díky nátlaku mých kolegyň zúčastnila zimních bankovních her naší instituce. Bylo to těžké přemlouvání a ještě těžší přesvědčování sebe sama, že to zvládnu. Proč? Na prkně neumím, na lyžích se už 13 let bojím a stejně dlouhou dobu jsem poprvé a naposledy stála na běžkách. A podmínkou byla právě účast na jednom ze závodů. Já si zvolila pro mne to nejmenší zlo - běžky. A víte vy co? Já to fakt dala!

Po roce Vánoce Vánoce přicházejí...

Za mě je to vedle léta to nejkrásnější období roku. Moc ráda dárky nejenom dostávám, ale především dávám. Nic nepotěší tolik, jako radost toho druhého z něčeho, co jste mu připravili Vy sami. Když do toho zamíchám nějaké ty adventní trhy, vánoční svařák s přáteli a pestrou škálu koled; je to prostě fantastické období plné nelítostného přežírání, popíjení a Mariah Carey. Už jen sněžit by mohlo víc. Ale nakupování dárků? Pobíhání po městě? Ty davy lidí? Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že Vánoce zařizuje Ježíšek...

Brýle jsou na Facebooku!

Nejsem sice žádná hvězda v oblasti blogování. Kolikrát jsem přátelům říkala, že psaní mne prostě jenom baví a blog je můj malý koníček. Abych o něm rozšířila povědomí někam dál, to mne nikdy nenapadlo. A přece se tak stalo, existuju na sociální síti!

 

Vedlo k tomu hned několik důvodů. Na jednu stranu velice narcisticky přiznávám, že mi několik přátel mých přátel (takže nikoliv pouze mí přátelé, kteří mne na společných akcích dokonce nutili jeden článek číst, několikrát...), že je to nejen bavilo, ale že umím chytlavě psát. Což samozřejmě velice potěší. Když se pak můj blog shodou náhod kvůli recenzním na únikové hry dostal i mezi Danovy kamarády, kteří ho taktéž kladně zhodnotili, díky čemuž si ho konečně přečetl i Daniel sám; tak z toho jsem měla také radost. Od určité doby se mne různí lidé ptali, jestli se tahle akce někdy stane, že by ho mohli sledovat z prostředí Facebooku a nemuseli vůbec používat Blogger jako takový. Já tomu zas tolik nakloněná nebyla, protože znám spousty zlých jazyků, co nechodí pro pomluvu daleko - a blog je pro mne forma relaxace, o kterou bych už nechtěla přijít. Definitivně toto dilema rozsekl překvapivě přítel po tom, co se dozvěděl, že mi moje stránky vydělávají - sice po setinách haléře a od loňského listopadu je to tak sotva pár desítek korun, ale stejně. Podporoval mne, abych neváhala a alespoň to zkusila.

 

A tak se to stalo, Brýle dostaly svoji první vachrlatou facebookovou formu, kde Vás budu informovat o nových či chystaných článcích. Uvidíme, na kolik to bude fungovat a jestli to mne samotnou třeba neposune dál v inspiraci díky Vašim názorům.

 

Budu tedy velice ráda za každý palec nahoru, který mi ZDE udělíte!!! :)

2016 - takový rekonstrukční rok

Rok 2016 byl hodně zvláštní. Vystřídaly se v něm okamžiky absolutního štěstí, ale i totálních depresí a krizí, ať už těch osobních, pracovních nebo vztahových. Celý rok jsem si slibovala, co všechno neudělám jinak, až mě jedna velká událost dovedla k přesvědčení, že všechny tyto dobré velké věci se mají udát až roku 2017. 

Tak jestli jste zvědaví, jaký byl můj rok 2016, nebo se jenom chcete podívat úplně na konec, co pro Vás v následujících týdnech a měsících chystám (a že toho mám připraveného dost), včetně omluvy za chybějící knižní prosinec; přeji hezké čtení :)

Novoroční ohňostroj Hradec Králové

Volební taškařice

Jak jistě víte, tento víkend proběhly volby do krajských zastupitelstev, v některých městech i do senátu. A já jsem se do letošních voleb zapojila, stejně jako poslední tři roky, coby člen volební komise. Letos dokonce jako místopředseda (ne že by za ten post bylo více peněz...). A to byl zase zážitek.

Co Vás nenaučí škola, doženete na brigádě v restauraci

V říjnu už to bude rok, co brigádně pingluju, jako takové malé finanční přilepšení ke své obvyklé práci účetní. Dost neobvyklá kombinace, co? Ten skoro rok mne však naučil spoustu věcí. Spoustu z nich jsem samozřejmě věděla už dříve, ale tahle práce mi je doslova vryla až do morku kostí a snad ještě dál. Co se všechno dá naučit z tak vizuálně jednoduché práce? Krom faktu, že pomalu ale jistě začnete nenávidět lidi? 

O tom, jak z Vás zkouškové udělá totálního dementa

Už přes měsíc trvající zkouškové, 7 zkoušek za mnou a 2 přede mnou, 1 na dva pokusy, 1 bude na třetí pokus, na 1 půjdu teprve poprvé. Toť skóre mého předposledního roku na akademické půdě. Nemluvě o hektolitrech kafe, dvou redbullech, třech probrečených nocí a jednoho odpoledne,  do ruda spálených zad, několika radostných výskocích, pár hořkých polknutí a jedno obrovské nasrání naštvání v podobě zkoušky na konci srpna. 

Nejvyšší mentální vyjádření hodné bakaláře a budoucího inženýra? Bůůů....!! 

O zaručených radách v sexu

Každý to dělá, každý o tom přemýšlí a kdo ne, tak ať se pod tou velkou lží propadne. Napadlo Vás někdy, jak moc nás ženy ovlivňují články o stoprocentních radách, jak mít lepší sex a jak ze sebe udělat orální bohyni? Někdo je nečte, někdo jen zběžně pro zajímavost, někdo je přímo hltá. Dřív jsem je otevírala nový Cosmopolitan prvně právě na těchto článcích, postupem času jsem od nich se zkušenostmi z reality upouštěla víc a víc. 

O hubnutí...

Měla bys se sebou něco začít dělat. - Však já dělám! Dneska jsem třeba naběhala takových kilometrů. - Fakt? - No jo, šest jich bylo určitě. - Tys byla běhat? - Ne, neblbni, byla jsem pinglovat. 

Jednou za čas si takhle řeknu, že je na čase se sebou fakt něco začít dělat. A to pak týden držím. Další tři týdny si však dávám zaslouženou sladkou pauzu. Takhle to asi daleko nedotáhnu, leda bych se snažila překonat sama sebe na  stupnici váhy...