Ke krvi mám velice specifický vztah. Vidím ji někde naživo ve větším množství a omdlévám. Píchnete do mne injekci a omdlévám. Ano, dělám radost všem zdravotním sestřičkám, které mají tu smůlu, že mi mají odebrat krev. Ačkoliv na malé medicínské odběry chodím pravidelně dvakrát do roka, tak to stejně nedokážu překonat. A tak mě kolegové z práce tak dlouho přemlouvali na darování krve, že to bude určitě hrozná sranda, až jsem souhlasila. S nadějí, že po odběru půl litru krve tuto svoji fobii překonám. No a to bych nebyla já, aby z toho zase nebyla zábavná historka...
