Jednoho dne s tím přišel přítel. Vždycky jsme byli velice zvědaví na geocaching a chtěli ho vyzkoušet, ale ani jeden z nás k tomu neměl moc velkou motivaci. A tak, když se s tímto tématem vytasil po měsících znovu, chtěla jsem ho hned zkraje uzemnit, že to zas nedopadne. To jsem ale ještě nevěděla, že se nehoní za drobnými předměty na výměnu, nýbrž za penězi.
Samozřejmě jsme ihned začali studovat pravidla hry. Byli jsme nadšeni. V podstatě čekáte, až se bude hledat ve Vašem městě (či pokud chcete tak i jinde, můžete si udělat výlet) a až se zveřejní finální indicie v podobě přibližného místa nálezu. Kdo výhru najde první, je jeho. Musí ovšem jako důkaz poslat fotografii s uvedeným kódem na schované obálce - aby portál mohl včas zaregistrovat nalezení a ostatní hledači tak věděli, že už hledat nemusí.
Aby jste mohli zvýšit šance na hledání právě ve Vašem městě, po registraci Vám automaticky přidají 100 kreditů. Za 10 můžete hlasovat o hledání na příští den. Kredity můžete volně dokupovat, nebo doufat v nálezné 100 kreditů. Pokud tedy hrajete klasický Loocash Original. Ve speciální verzi, kde už se nehledají stovky, ale přímo tisícikorunové částky, můžete kredity využít k dřívějšímu odhalení finální indicie. Pro zajímavost - zatím nejvyšší hledanou částkou, kterou jsem zaznamenala, bylo 5 tisíc k nalezení v Praze.
A tak už nám po pár dnech nezbylo nic jiného, než vyčkat. A dnes se tomu tak stalo. Hledání bylo vyhlášeno v Hradci a pět minut po 18 hodině večerní se odkryla finální indicie. Sukovy sady. Zavýskla jsem - bydlím sotva pár metrů od nich. Okamžitě jsem na sebe hodila nějaké oblečení a plna adrenalinu z možnosti najít 500 korun vyrazila do terénu.
Hned zkraje mne překvapilo, že jsem na místě byla takřka minutu po uveřejnění, a už tam přišlo dalších 5 lidí. Do žil se mi vlila bojovnost a pevné přesvědčení toho, že to budu já kdo obálku s penězi najde. Všichni jsme po sobě nervózně pokukovali. Hledání započalo. Celý park jsem prošla křížem krážem - koukla jsem se pod každou lavičku, na každý strom a lampu, do každého křoví. Dokonce jsem prolezla i okraj staveniště a odvážně zkoumala odpadkové koše. Obálka nikde. Hledačů přibývalo. Po hodině marného hledání jsem začala být nejen zpruzená, že to snad nikde není, ale i vymrzlá, jelikož jsem vyběhla v tričku, kraťáskách a žabkách. Zbaběle jsem se rozhodla, že to vzdám, protože už mi naskakovala husí kůže a palce na nohou mi modraly. Zkusím své štěstí příště a to s Danem po boku, abychom měli větší šanci.
Doma mne hlodalo, že na stránkách bylo uvedeno, že obálka je stále k nalezení. Nakonec se ale našla, přibližně půl hodiny po tom, co jsem své hledání vzdala a s ocasem mezi nohami se odloudala domů. Nedalo mi to, musela jsem to vědět. Na Facebookové stránce hry mi bylo odpovězeno, že obálka ležela hala bala v křoví před vinotékou. Kolem toho křoví jsem přitom prošla několikrát a detailně ho zkoumala. Takzvaně mne přechcali - při svých 154 centimetrech jsem nemohla vidět na vrch, kde obálka čekala. Tak snad příště budu mít větší štěstí. A rozhodně to nevzdám, dokud něco nenajdu! :)
Zároveň bych chtěla poprosit o to, aby mne případní zájemci o registraci do hry kontaktovali. Přidáváním přítel totiž dostanete také pár kreditů, a to potěší každého, i začátečníka. Proto Vám ale musím vygenerovat svůj vlastní kód, který při registraci zadáte. Pokud by se někdo takový našel, předem děkuji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat