Ano, už to tak je. Nejsem ještě hotový bakalář a díky jistému profesorovi, kolem kterého se dozajista točí celý vesmír, musím část státnic opakovat. Neberte to prosím tak, jakože brečím a svaluji vinu na druhé - ne, opravdu za to může z větší části samozvaný tvůrce světa; z menší části pak já, že jsem se jím nechala tolik rozhodit a nepřeválcovala ho.
Nicméně mne hned zkraje září čeká takový malý reparát, na kterým závisí má nejbližší budoucnost. Na magisterské studium jsem už totiž přijata. A mučení tak může začít od znova...
Musím se přiznat, že tentokrát mi alespoň k lepšímu přístupu k učení pomáhá počasí. Sice jsem měla v plánu se pozvolna připravovat už někdy zkraje srpna, ale z těch veder by se jednomu rozpustil mozek i bez nutnosti soustředění. A tak jsem začala až tento týden, kdy je konečně po dlouhé době pod mrakem. Díkybohu mi i klienti v práci vyšli vstříc a veškeré účetnictví jsem dostala natolik s předstihem, abych si mohla dovolit přibližně dvoutýdenní studijní dovolenou. Navíc jsem poněkud poháněna vztekem, že jsem byla z květnového termínu takhle vystrnaděna, a jsem plně odhodlaná jim ukázat, že nejsem tak hloupá, abych neudělala státnice, že to prostě nebyla tak úplně moje chyba.
Netrvalo dlouho a zaběhla jsem původní rutinu:
- budíček 7.30
- snídaně 8.00
- začátek učení kolem 9.00
- nárok na pauzu na kafe 10.00/10.30
- oběd 12.00
- učení než přijde domů máma 12.30 - 15.00
- ... s příchodem maminky končí období klidu a začíná období Slyším co dělá všude v bytě, i kdyby měla jen dýchat; což většinou znamená, že už nic dalšího neudělám.
S učením šly do kopru všechny moje snahy o hubnutí. Protože nervy pracují - aby ne, když vím, že teď to musím 100% zvládnout bez jediného pochybení, pokud nechci být vyděděna a zasloužit si nálepku idiota rodiny - je potřeba je čas od času zalepit nějakou odměnou. Tím se pro mne stalo samozřejmě kafe, bez kterého nedokážu fungovat a usínám; a jako takový malý krásný a nepochybně naprosto odtučněný doplněk jsou vanilkové sušenky od Mannera. Ty jsem si tohle léto prostě bezvýhradně zamilovala a mám jich tak doma už slušnou zásobu. Stydím se...
Všechno by to vypadalo jako dokonalý prototyp šrotícího šprta. Bohužel, existuje prokrastinace. A ta mrcha mi nedá pokoj, ať se snažím jakkoliv. Což v prvé řadě znamená, že dost často sahám po Antistresových omalovánkách (o kterých jste si mohli přečíst zde). I když pro ty mám alespoň senzační omluvu v podobě, že mé tělo je prostě ve stresu a potřebuje se s ním nějakou činorodou činností vyrovnat. Ha ha...
Nešťastnou shodou náhod tu ale taky je můj nový tablet a každodenní společník v podobě mobilu a notebooku. Nedokážu se totiž učit v absolutním tichu. Na druhou stranu, rádio mne šíleně rozptyluje, jelikož jsem zcela rozená zpěvačka, která neodolá pění společně s interpretem. Většinou to teda vypadá tak, že mám přes noťas do televize puštěný nějaký absolutně stupidní film, který nemusím sledovat, coby kulisu (momentálně největším hitem je sága Twilight).
Díky zmíněnému mobilu a tabletu mám navíc po ruce nepřeberné množství her a aplikací. Na druhou stranu, tablet funguje se systémem Windows, který hry tak moc nepodporuje, díkybohu. Mám v něm tak pouze dvě skvělé aplikace Fit Recepty a Cook Me (o kterých článek teprve chystám). Bohužel, Samsung nabízí opravdu velikou škálu her. Poslední měsíc jsem hrála pouze SimCity a dost mne to bavilo, ale časem mi to nějak nedalo a jenom jsem mrkla, co tam je za novinky. Fatální chyba, samozřejmě, jelikož od té doby se moc nedokážu odtrhnout od hraní Fallout Shelter. Prostě jsem vždycky měla slabost pro hry, kdy musíte pečovat o svoji vlastní vesničku, ať už trpasličí, nebo uprchlíků v bunkru.
A tak mi prosím všichni držte palce, ať to v září zvládnu jako po másle. Protože to budu fakt potřebovat. A i když přes výčet mých prokrastinačních metod to vypadá, že toho moc nevím - a když se tak zamyslím, tak vlastně už ani nevím čím ta ekonomie začíná, sakra - tak jsem chytrá hlavička, na učení mi zbývá ještě nějakých 18 dní, a taky jim s chutí natrhnu prdel zadky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat