Vždycky mne to táhlo k nějakým adrenalinovým zážitkům, ale většinou jsem se jich neúčastnila, jelikož bych nechtěla umřít sama. A druhého takového blázna pohledat.. Nicméně když přítel slavil narozeniny a já ho překvapila poukazem na tandem, byl poněkud zděšen. Aby neumřel sám, když už jsem ho do toho zatáhla, donutil mě utratit dalších pár tisícovek za stejný zážitek, a mohli jsme do toho skočit po hlavě společně. Kreditní karta tak zaplakala nad ztrátou dohromady přibližně 7 tisíc, ale rozhodně toho nelituji :)
Poukaz byl platný po dobu 1 roku. Což ovšem znamená, že je platný v podstatě jenom od konce jara do začátku podzimu kvůli počasí. A tak jsme si řekli, že skočíme hned zkraje. Bohužel kvůli tomu, že přítel měl státnice a pak bylo hezké léto a tak podobně, skočili jsme v podstatě až na poslední chvíli na konci září.
Den předem jsme byli zapít novorozence našeho známého ve Špindlerově Mlýnu. Večer jsme ještě ze srandy hledali jestli je skutečně možné, že tandem je nebezpečná zábava (a jak je vidno, tak ano, lidi umírají....). Druhý den nás zbořila šílená kocovina, až jsme se modlili, aby byl seskok pro nepřízeň počasí zrušen. V Hradci však bylo oblačno a místy sluníčko, a tak jsme se odpoledne vydali směr letiště.
Ve spleti letištních budov se nám nakonec konečně podařilo najít FUNTANDEMovou základnu. Ve které ale nikdo nebyl. Instruktoři se nám však představili opravdu rafinovaným způsobem - zrovna si užívali chvíli v oblacích a doslova nám přistáli před očima.
Instruktoři byli velice milí. Vše nám velice podrobně vysvětlili a ukázali, jak bude seskok probíhat. Po podepsání prohlášení o tom, že jsme byli seznámeni s bezpečnostními postupy, jsme byli navlečeni do leteckých kombinéz a ještě jednou s nohama na zemi nacvičili, co máme při vyskočení z letadla dělat. Samozřejmě následovala povinná fotka pro případ pohřbu a rozloučení s rodiči, kteří nám velice ochotně přijeli dělat podporu...
Naskočili jsme do malého letadla a zatímco pilot stoupal do výšin, přidělený instruktor si nás za pomocí všemožných karabin připevňoval k sobě. Zatímco Dan bylcelej podělanej poněkud vystrašený z toho co nás mělo čekat a nervózně pokukoval po plastových zatahovacích dveřích; já se s Pertem, mým skokanem, bavila nejen o své zálibě v adrenalinu a obrovských zábavních parcích, ale i o jeho světových úspěších. A jak jsem později zjistila, je opravdu na co koukat...
Pak přišla ta chvíle, kdy letadlo vystoupalo do 3 kilometrů a my měli vyskočit. Dan šel první. V momentu, kdy jeho instruktor otevřel dvířka letadla nás ohromil silný vítr a všeobecný hluk letu. Dvojice se posunovala k výlezu a za chvíli už seděl na palubě jenom instruktor; s vyděšeným Danem na hrudi, který doslova seděl ve vzduchu, přidržovaný pouze jištěním. Chlapi skočili a Dan mi zmizel z očí. Přibližně v ten moment mi došlo, do čeho jsme se to sakra pustili...
Když jsem se s Petrem na zádech sunula k výlezu i já, zeptal se mne, zda chci opravdu zažít skvělý tandem. S vyschlým krkem a počínajícím třesem celého těla jsem však sebrala odvahu a řekla Ano, jen ať to stojí za to! A tak Petr vyskočil a udělal několikanásobné salto. Měla jsem dost velký problém se vyznat v tom, kde je nahoře a kde dole. Když jsem začala křičet, záplava adrenalinu se konečně začala vyplavovat a já si to za chvíli naprosto nehorázně užívala a už nekřičela strachy, nýbrž doslova řvala nadšením.
Po minutě letu to jen lehce trhlo a nad námi se otevřel modročervený padák. V naprosté euforii jsem i nadále vykřikovala Wau a Wooohoooo! Petr mi sdělil, že jen málo z nás si to takhle užívá a aby naši krasojízdu završil, v naprosto neskutečných spirálách jsme se točili směrem k zemi. Má první věta po přistání byla Můžeme si to zopakovat? :)
Jak jsme se později dozvěděli, očima a ušima našich rodičů náš let vypadal následovně: Letadlo jsme jen slyšeli, přes mraky nebylo moc vidět. Když jste pak za chvíli začali znovu kroužit nad letištěm, ozval se najednou šílenej výkřik a za chvíli jenom Joooo! Poznal jsem, že to byl Dan kdo skočil. Za chvíli ses totiž ozvala s o něco vyšším tónem ty. Pak už jsme slyšeli jen jak se otevřely dva padáky a za chvíli Vás konečně viděli, jak se snášíte k zemi. Zbytek už znáš.
Zážitek to byl prostě neuvěřitelný. Oběma nám vystavili certifikát o tandemovém seskoku - volným pádem jsme letěli neuvěřitelnou rychlostí kolem 190km/hod! Od té doby stále říkáme, že si ho jednou, nebo několikrát, s radostí zopakujeme. Příště si akorát vlasy zapletu do copu, než abych si je pouze stáhla gumičkou; ten vítr tam nahoře je teda něco. Doma jsem pak měla dost velký problém si ten vytvořený rozcuch rozčesat...
Takže pokud o tom uvažujete, rozhodně do toho skočte po hlavě. Je to naprosto neuvěřitelné a rozhodně stojí za to to zažít, ať už Vám je 20 nebo 50 :)
Den předem jsme byli zapít novorozence našeho známého ve Špindlerově Mlýnu. Večer jsme ještě ze srandy hledali jestli je skutečně možné, že tandem je nebezpečná zábava (a jak je vidno, tak ano, lidi umírají....). Druhý den nás zbořila šílená kocovina, až jsme se modlili, aby byl seskok pro nepřízeň počasí zrušen. V Hradci však bylo oblačno a místy sluníčko, a tak jsme se odpoledne vydali směr letiště.
Ve spleti letištních budov se nám nakonec konečně podařilo najít FUNTANDEMovou základnu. Ve které ale nikdo nebyl. Instruktoři se nám však představili opravdu rafinovaným způsobem - zrovna si užívali chvíli v oblacích a doslova nám přistáli před očima.
Instruktoři byli velice milí. Vše nám velice podrobně vysvětlili a ukázali, jak bude seskok probíhat. Po podepsání prohlášení o tom, že jsme byli seznámeni s bezpečnostními postupy, jsme byli navlečeni do leteckých kombinéz a ještě jednou s nohama na zemi nacvičili, co máme při vyskočení z letadla dělat. Samozřejmě následovala povinná fotka pro případ pohřbu a rozloučení s rodiči, kteří nám velice ochotně přijeli dělat podporu...
Naskočili jsme do malého letadla a zatímco pilot stoupal do výšin, přidělený instruktor si nás za pomocí všemožných karabin připevňoval k sobě. Zatímco Dan byl
Pak přišla ta chvíle, kdy letadlo vystoupalo do 3 kilometrů a my měli vyskočit. Dan šel první. V momentu, kdy jeho instruktor otevřel dvířka letadla nás ohromil silný vítr a všeobecný hluk letu. Dvojice se posunovala k výlezu a za chvíli už seděl na palubě jenom instruktor; s vyděšeným Danem na hrudi, který doslova seděl ve vzduchu, přidržovaný pouze jištěním. Chlapi skočili a Dan mi zmizel z očí. Přibližně v ten moment mi došlo, do čeho jsme se to sakra pustili...
Když jsem se s Petrem na zádech sunula k výlezu i já, zeptal se mne, zda chci opravdu zažít skvělý tandem. S vyschlým krkem a počínajícím třesem celého těla jsem však sebrala odvahu a řekla Ano, jen ať to stojí za to! A tak Petr vyskočil a udělal několikanásobné salto. Měla jsem dost velký problém se vyznat v tom, kde je nahoře a kde dole. Když jsem začala křičet, záplava adrenalinu se konečně začala vyplavovat a já si to za chvíli naprosto nehorázně užívala a už nekřičela strachy, nýbrž doslova řvala nadšením.
Po minutě letu to jen lehce trhlo a nad námi se otevřel modročervený padák. V naprosté euforii jsem i nadále vykřikovala Wau a Wooohoooo! Petr mi sdělil, že jen málo z nás si to takhle užívá a aby naši krasojízdu završil, v naprosto neskutečných spirálách jsme se točili směrem k zemi. Má první věta po přistání byla Můžeme si to zopakovat? :)
Jak jsme se později dozvěděli, očima a ušima našich rodičů náš let vypadal následovně: Letadlo jsme jen slyšeli, přes mraky nebylo moc vidět. Když jste pak za chvíli začali znovu kroužit nad letištěm, ozval se najednou šílenej výkřik a za chvíli jenom Joooo! Poznal jsem, že to byl Dan kdo skočil. Za chvíli ses totiž ozvala s o něco vyšším tónem ty. Pak už jsme slyšeli jen jak se otevřely dva padáky a za chvíli Vás konečně viděli, jak se snášíte k zemi. Zbytek už znáš.
Zážitek to byl prostě neuvěřitelný. Oběma nám vystavili certifikát o tandemovém seskoku - volným pádem jsme letěli neuvěřitelnou rychlostí kolem 190km/hod! Od té doby stále říkáme, že si ho jednou, nebo několikrát, s radostí zopakujeme. Příště si akorát vlasy zapletu do copu, než abych si je pouze stáhla gumičkou; ten vítr tam nahoře je teda něco. Doma jsem pak měla dost velký problém si ten vytvořený rozcuch rozčesat...
Takže pokud o tom uvažujete, rozhodně do toho skočte po hlavě. Je to naprosto neuvěřitelné a rozhodně stojí za to to zažít, ať už Vám je 20 nebo 50 :)
Žádné komentáře:
Okomentovat