Cats & Coffee - kočičí ráj v srdci Hradce

Od června minulého roku máme v Hradci novou kavárnu. "Zase další kavárna?" říkáte si. Tahle však všechny dosavadní strčí do kapsy. Nejenže je veganská, ale je také plná kočičích společníků. K dobrému kafíčku s lahodným zákuskem si tak můžete pohrát s čtyřnohými mazlíčky, které tomuto místu absolutně kralují. Já tam dnes po dlouhém odhodlávání zavítala poprvé a po skoro tříhodinové návštěvě jsem byla  zcela unešená kouzlem, kterým mne kavárna učarovala. 

Cats&Coffee

Cats&Coffee se nachází mezi magistrátem a soudem, na rohu křižovatky. Okolo jezdím už od jejího otevření, minimálně každý čtvrtek cestou na trénink. A pokaždé si říkám, že tam musím zajít. Dnes jsem měla konečně volný den a nebyla nemocná, takže jsem sebrala pár věcí a vyrazila. Překvapení mne čekalo hned po vstupu - byla jsem zjevně první zákazník dne. Nemluvě o tom, že hned po otevření dveří jsem si přišla jako v jiném světě, naprosto bezstarostném a pohodovém. Rozhodně velice příjemné a sympatické hned na první pohled. A krom jedné kočky, která mne líným elegantním krokem přišla přivítat, jsem žádné další neviděla.. 

Objednala jsem si latté. Byla jsem totiž hrozně zvědavá, jak chutná sójové mléko, které tu mají místo obyčejného kravského. Obsluha byla velice příjemná. Nevím proč mne tak překvapilo, že mi objednávku donesou, namísto abych si hrníček odnesla sama. Původně jsem si k němu chtěla hned dopřát nějakou dobrotu, ale sotva jsem se stihla rozkoukat. Takže jsem si to nechala na později a raději zkoumala, jak to v kavárničce chodí: 

Kafe chutnalo skvěle. I když bych možná preferovala mléko kravské, ale možná to bylo i tím, že na sójové nejsem zvyklá. Navíc nádherně vonělo. Vytáhla jsem notebook a nerušeně se dala do práce na seminární práci. Nerušeně po dobu celé jedné minuty. Poté mne objevili všichni čtyřnozí obyvatelé kavárny. 

Poté, co jsem si snad každou příchozí pohladila a nechala ji očuchat cokoliv, co jsem měla u sebe, jsem se zabrala do učení. Moc dobře to zpočátku nešlo, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo. Kočky prostě nemůžete odmítnout. Takže když jsem měla jednu na klíně a druhá se mi proběhla po klávesnici, zatímco třetí se mi válela za notebookem na stole a já se do toho snažila stále psát; muselo to vypadat opravdu komicky. 

Seminárka se však psala sama. Mohlo za to snad předoucí zrzavé klubíčko na klíně či bílá kulička chlupů za notebookem? Těžko říct. Rozhodně však přidávaly na náladě. Bylo to jako oáza absolutního klidu, doprovázená příjemnou hudbou a předením koček. Nedokázala jsem je ani spočítat, buď jich bylo sedm nebo devět. V jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že vidím dvojmo, když černá kočka, co ke mne vyskočila, vypadala naprosto identicky jako ta, co už vedle mne ležela. Kočky miluji, takže jsem neměla problém s černým tričkem komplet od bílých chloupků; ani s tím, že přese mne lezly jak se jim zrovna zachtělo. A když jsem pak dopsala poslední slovo, zjistila jsem, že uběhlo sotva něco málo přes hodinu a půl. Takhle rychle jsem snad v životě nenapsala sedm stránek čistého textu. 

Po seminární práci se člověk musí umět odměnit. Takže jsem si objednala navrch černý čaj a meruňkový koláč s marcipánem. Bože, jak ten byl dobrý! Nebyl ani moc sladký, prostě tak akorát, a díky meruňkám se přímo rozpouštěl na jazyku. Celé posezení jsem tak završila hodinkou čtení a mazlením s kočkami. V jednu chvíli jich kolem mne bylo šest - připadala jsem si jako nějaká kočičí královna. Jasným favoritem však bylo zrzavé koťátko, co se mi místo líného tulení šplhalo po tričku a hravě mne kousalo do prstů. Kdybych mohla, okamžitě bych si ho vzala domů, popřípadě se do kavárny nastěhovala. Nechtělo se mi ani odcházet, jak jsem byla příjemně naladěná. 

Za celou návštěvu jsem tak zaplatila dohromady 150 a ještě nechala dýško. Není to tak úplně levná sranda, ale rozhodně to za to stojí. Nedokázala jsem se přestat usmívat i po odchodu mezi lidi. Očividně to ze mne muselo hrozně vyzařovat, jelikož nějaký náhodný postarší pán se se mnou v autobusu pustil do řeči typu Kdybych byl mladší, slečno... Už teď se tak moc těším, až si návštěvu kavárničky zopakuji! A kdyby tam náhodou hledali brigádníka, ve vteřině bych to vyměnila za svoji stávající brigádu v restauraci. To jen tak na okraj, kdyby náhodou :)