INTIMATE Soustředění: Na plné pecky!!

Už jednou jsem psala o tom, jak to vypadá, když se poledancerky jedou soustředit. Je to víkend plný pořádné dřiny, překonávání sebe sama, ale také zábavy a přátelství. Naše lektorky se ho pokaždé snaží postavit do nového světla, s novými nápady a hodinami. A přestože jsem letošní soustředění musela své výkony krapet limitovat namoženou rukou, dala jsem naopak do reportáže o tom, jak to vypadá, mnohem víc. Třeba právě proto, že jsem natočila a sestříhala krátké promo video, které najdete na konci článku :) 

I tento podzim jsme se jely soustředit do rekreačního zařízení Radost v Horní Jelení. Opět ten samý skautský tábor (chi chi), který nás ale vítal svojí vřelou náručí - především ty, které věděly, co je čeká a na tento víkend se těšily mnoho týdnů. Tentokrát jsme navíc měly velikou motivaci přijet včas, a to v podobě přímo lahodné sousta Jana Bujnovského, se kterým jsme měly první páteční trénink. Honza se věnuje kalistenice a street workoutu, má za sebou na tomto poli již několik úspěchů. 

Otevírací páteční trénink tak už předem sliboval hodně velikou dřinu. Nutno říct, že ač byl v místnosti plné ženských, které na něm mohly oči nechat, nenechal se Honza rozhodit a vůbec nás nešetřil. Za chvíli jsme se pořádně rozehřívaly pod náporem netradičních sedů-lehů, dřepů a všech možných cviků. Bohužel pro nás, on si tričko nesvlékl... Veškeré cviky však vysvětloval velice podrobně, tah po tahu a sval po svalu. V případě, že nás to někde tahalo, někde bolelo, nedosáhly jsme na zem; naše snahy komentoval slovy To je tím, že máte toto a támhleto zkrácené. Celé cvičení tak spojoval jeden komický prvek, kdy tuhle větu opakoval takřka neustále. Pro mne to bylo tak trochu depresivní zjištění, že jsem absolutně celá zkrácená... Ale všechny nás tato úvodní hodina bavila, hodně jsme si z toho odnesly a některé z nás poté Honzu zasypaly nejrůznějšími dotazy. A pak si k večeři sedl zrovna k našemu stolu, ale to byl jen takový bonus pro můj tým neohrožených žen :) 

1. trénink: Pole Double

Přišla sobota. Díkybohu za to, že přišla bez ranní rozcvičky, protože není nic horšího než se uložit do cizí postele a nemít tam svůj vytlačený důlek a usnout až po několika hodinách převalování. Náš tým Žabiček měl jako první trénink doubly. Jedná se o cvičení na tyči ve dvou. Na to potřebujete toho vhodného parťáka - ideálně tedy stejně vysokého i stejně těžkého jako vy sám. Já a moje double parťačka Ivetka jsme však byly letos bohužel rozděleny, i tak jsem si ale našla vhodnou náhradu. Je to však i hodně o důvěře, že Vás ten druhý nepustí. Na druhou stranu, to by naše lektorky Vlaďka a Terka nedopustily. Po ránu však bylo hodně těžké se k té tyči vůbec přiblížit - v celém zařízení byla třeskutá zima a tyče byly doslova ledové. Než jsme se zahřály, byl pomalu konec hodiny. I tak jsme se ale naučily docela zajímavé nové prvky, které doufám brzy vyzkoušíme i na našich běžných hodinách. 

2. trénink: Aerial Hoop 

Druhý trénink jsme vyměnily tyče za kruhy. Na nich nás čekala dokonalá Barča, která nás mimo již známé věci naučila i nějaké novinky. Právě pro rozehřátí a připomenutí si toho, jak se s kruhy pracuje a abychom si je mohly pocitově osahat, jsme se nejprve vrhly na pro většinu již známé základy. Nalézání, sezení, prohýbání v zádech, nějaké ty jednoduché prvky. Pak už se přišlo na nějaké ty novinky. Letos jsme naopak oproti loňsku však vynechaly choreografickou část s podpatky na nohou. I tak to však byla skvělá hodina, u které opět drtivá většina z nás co trénují v Hradci zaplakala nad tím, že právě kruhy Hradecké studio nemá. Kruhy jsou oproti tyčím taková víc něžná záležitost. A i když jsme po nich měly dost rozbolavělé podkolenní jamky, já bych si ho neváhala pořídit domů. 

3. trénink: Power

Neboli hezky česky řečeno kruhový trénink. Přišly jsme na něj dost vysmáté a rozdováděné z dojmů z prvních dvou hodin. Lektorka Bára nás hned zkraje upozornila, že zatím všechny týmy přišly s úsměvem a odcházely s pocitem nenávisti vůči ní. No, měla pravdu, na konci lekce jsme se cítily úplně stejně a ukolébávaly se myšlenkami, že po tomto zlu už bude oběd. Barča nás rozhodně nešetřila. Připravila si pro nás 8 stanovišť po 30 sekundách cvičení. Zdá se to málo, ale když si ten kroužek objedete několikrát dokola, část z Vás prostě umře. Na dvou stanovištích se dělaly kliky, jedno zahrnovalo žebřiny. Dále už to pak byly různé dřepy, sedy lehy, planky, jumping jacky a tak. Už po prvním kolečku, kdy jsem vyřízená po předchozí dřině na tyči a na kruhu, měla chuť Barče hrozně ublížit. Po druhém kolečku už bych jí nedokázala ani profackovat, jak jsem si připadala strašně slabá. Jako silový trénink ho rozhodně schvaluji. Ale pokud tohle neděláte běžně, prostě se to nedá. Netřeba dodávat, že oběd mi musel někdo nakrájet... 

4. trénink: Dance

Posilněné obědem, kávou a lehkým odpočinkem jsme se vrhly na další hodinu a tou byl tanec. Oproti předchozím ročníkům zde byla změna lektorky - velice energickou a uhopsanou dokonalou Dášu nahradila dvojice mega flexibilní Zuzky a elegantní Jarči. Děvčata nás naučila krásnou výrazovou choreografii, která zahrnovala například i piruetku. Vypadala opravdu krásně, a přitom byla ve své podstatě velice jednoduchá jak na odtančení, tak na zapamatování. U této hodiny jsme se tak velice krásně odreagovaly a po té obědové pauze to alespoň nebyla taková dřina, abychom se opět hodně rychle odrovnaly. A abyste měly představu, jak to celé vypadalo, přikládám sestavu našeho týmu Žabiček. 

5. trénink: Pole Dance

Na sólo tyčkaření jsme měly opět Barču. Ne že bych ji po kruhovým tréninku vyloženě nenáviděla, ale zároveň se nedá říct, že mne nadchla představa jejího dalšího mučení. Ta hodina už byla relativně náročná, protože naše svaly dostaly už tak pořádně na frak a to bez jakéhokoliv opravdu pořádného protažení, které nás dle rozvrhu mělo čekat až v neděli. Barča se nás tak spíš jen pokusila naučit nové věci, které u většiny z nás dopadaly katastrofálně. Ale u všech se dá říct, že jsme se o ně opravdu pokusily, následně jsme je alespoň natáčely a horlivě slibovaly, že pro jejich krásný vzhled se je naučíme i při běžných trénincích v průběhu roku. Vlastně se ani nejednalo o žádné překotně náročné věci nebo prvky, zahrnující takové části, které bychom již nezvládaly. Naopak jsme se u některých věcí přiučily hodně cenné přechody či nějaké hezčí způsoby slézání z tyče než padat jako pytle brambor. Na konec tak musím Barče smeknout poklonu, protože už jsme bezpochyby byly hrozně otravné a nespolupracovaly s kdovíjakým nadšením, a i tak nás bravurně zvládla srovnat aspoň trošku do latě, abychom si z hodiny něco odnesly. 

6. trénink: Aerial Silk

Naprostá novinka na soustředění. Akrobacie na šálách. Nenašla jsem osobu, která by se na to netěšila. Opět se totiž jedná o záležitost, která je dostupná pouze v našem pardubickém studiu, takže hradecké kočky mohly jenom tiše závidět všem, které to již někdy zkusily. Přivítala nás úplně nová lektorka Jarča, kterou jsme tedy prvně potkaly teprve na lekci tance. Ačkoliv toto velice elegantní a krásné cvičení vypadá na pohled jednoduše, byla jsem snad ještě více zničená než po hodině kruhu a tyče dohromady. Šály jsou na dotek strašně příjemné, ale po téhle hodině bych je raději nosila omotané kolem krku nebo v nich spala, než abych si je ještě někdy omotala kolem nohy. Fakt to strašně bolí. Tedy asi jako všechny začátky nějakých sportů - stačí mi rozpomenout se na své začátky u tyče a všechny ty modřiny a sedřené nárty. Jarča nás učila naprosté základy - stání, sezení, provazy. Všechny prvky provázelo prvotní zamotání se do šály, ať už šlo o její omotání kolem zápěstí nebo kolem nártu nohy pro možnost postavení se. Řekla bych však, že je toto cvičení silově mnohem náročnější než tyč. Alespoň mi to tak přišlo. Přeci jen už to bude dva roky, co se pole dance věnuji, a tady jsem po chvíli umírala při představě dalšího přítahu. Janča od nás ze skupiny to pak trefně přirovnala k pocitu tahání plné igelitové tašky z Tesca domů, jak jsme měly vrytou šálu do prstů. Tak jako tak to ale byla hodně zajímavá hodina, kterou si doufám na příštím soustředění budu mít možnost zopakovat :) 

BATTLE

Pro sobotní večer byla opět přichystaná zábava v podobě battlu. Letošní soustředění se podařilo nalákat vesměs všechny holky do účasti, což byl oproti jarnímu turnusu dost velký pokrok. A že se sešly hodně zajímavé nápady a taneční kreace, u některých se doslova šílelo nadšením a řičelo smíchy. Samozřejmě bylo po konci této srandy vyhlášení, kde byly dívky za účast odměněny věcnými dárky. Obdivuji všechny účastnice za jejich nadšení pro věc a schopnost udělat si ze sebe přede všemi srandu. A stejně tak bych všechny, které se neúčastnily nebo se bály, hodně ráda podpořila v účasti na příštím soustředění. Mne samotnou třeba hrozně štvalo, že jsem se nemohla kvůli už tak dost bolavé ruce vyřádit s ostatními děvčaty. 

7. trénink: Flexi

Hodinu protahování by asi každý čekal už někdy na začátku. Letos tomu však pro naši skupinu nebylo a musely jsme si na ni počkat až do druhého dne. Byly jsme pořádně rozlámané z veškeré té sobotní dřiny a představa provazů a mostů byla pro většinu holek dost děsivá. Já se na to však hodně těšila. Pod vedením lektorky Zuzky se totiž každý půlrok dokáži posunout dál a mnohem snáz než jak je tomu na normálních hodinách. Vzájemně si pomáháme do placek a do provazů buďto masáží nebo hecováním. Zuzčiny flexi hodiny tak považuji pokaždé za něco absolutně fantastického, co bych potřebovala každý týden. A i když jsme tuto hodinu neabsolvovaly hned na začátku a díky tomu pak dosáhly na ostatních hodinách lepších výsledků, takovéto protažení na konci soustředění mne fantasticky uvolnilo a musím uznat, že pak další dny a ranní vstávání z postele nebylo zdaleka tak bolestivé, jako jindy. 

8. trénink: Floorwork

Poslední štací pro nás byl floorwork, tedy tanec na zemi. A vlastně se nejedná ani tak o tanec jako takový, ale spíš o různé přechody. Pod vedením Barči a Vlaďky jsme se učily skoro breakdancové postoje a polohy, které nám mají pomoci vyplnit čas - kdy nejsme na tyči, kdy se z jedné tyče přesunujeme ke druhé a tak podobně. Metaly jsme parakotouly a snažily se přemluvit naše ochablé břišní svaly k poslední spolupráci o balanc středu těla. Ve finále jsme však zas tak úspěšné právě díky celkové únavě nebyly. Tedy alespoň já ne. Já jsem se spíš hodně nasmála a pozvolna vdechla veškerý dostupný prach z podlahy v krkolomných polohách, které hraničily se zlomením vazu a mrtvolné poloze po pádu z okna. Na druhou stranu bychom se takové prvky mohly učit častěji. I když se většina z nás k vystupování jen tak nedostane, tak by se to i tak dalo využít pro zpestření hodin a až pak zase bude následovat nějaká studiová výzva (viz článek o té prázdninové), budeme lépe připraveny. 

Soustředění bylo u konce a my byly sice naprosto vyřízené, ale zase o hodně zkušenější. Tímto bych tak chtěla poděkovat všem lektorkám, které se na soustředění podílely, za jejich fantastické hodiny a úmornou snahu nás posunout zase o pár kroků dál. 

Jste fantastické a díky Vaší práci a dokonalosti jste pro nás obrovskou motivací u tohoto krásného sportu zůstat a makat na sobě do sedření, abychom jednoho dne dosáhly alespoň špetky toho, čím jste Vy. 

A jak jsem v úvodu článku slíbila, zde si můžete pro lepší vizuální představu pustit přibližně desetiminutové promo video o tom, jak takový víkend vypadá. Je to moje první snaha o sestříhání takového videa navíc v takovém programu a všechno jsem natáčela bohužel pouze mobilem, takže prosím o shovívavost :)