Už od nějakých 15 let jsem toužila po své osobní malé revoltě proti rodičům. Vysnila jsem si tetování kočičky. Maminka mi ji nikdy nechtěla dovolit, tak hold když nemůžu mít živou, že budu mít alespoň tu vytetovanou. Jelikož mi tehdy ale každý říkal, že to příšerně bolí a že se to dělá jehlou; v rámci rebelie jsem se spokojila s piercingem pupíku, který mi ke všemu mamka schválila a dokonce i zaplatila. To jsem teda byla rebel...
Dnes už mi není náct a odkládala jsem to hrozně dlouho. Jednoho dne tak slovo dalo slovo - ta nejrychlejší domluva mého života - a za 24 hodin jsem měla kérku. Svoji první. A podle toho, jaká jsem cíťa, tak možná i tu poslední!