Za mě je to vedle léta to nejkrásnější období roku. Moc ráda dárky nejenom dostávám, ale především dávám. Nic nepotěší tolik, jako radost toho druhého z něčeho, co jste mu připravili Vy sami. Když do toho zamíchám nějaké ty adventní trhy, vánoční svařák s přáteli a pestrou škálu koled; je to prostě fantastické období plné nelítostného přežírání, popíjení a Mariah Carey. Už jen sněžit by mohlo víc. Ale nakupování dárků? Pobíhání po městě? Ty davy lidí? Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že Vánoce zařizuje Ježíšek...
Nakupování dárků je to nejhorší na tomto období roku. Především v prosinci a už vůbec s každým dalším přibývajícím dnem do Vánoc. Lidé šílí, neváhají používat berle či zubní protézy v bitvě o poslední kosmetický balíček v regálu. Pravdivý příběh... Děti v obchodech křičí z plných plic, kdo ví co by nechtěly víc, a zoufalí rodiče si to připisují na kilometrový seznam pro Ježíška, aby si s tím jejich drahé ratolesti mohly týden po Štědrém dnu přestat hrát. A některé už v 10 večer toho dne, taky pravdivý příběh... Když se pak vracíte domů, ověšeni taškami jako himalájský šerpa, a musíte se ještě s pokorným omlouváním proplétat neochotnými a nerudnými lidmi se svařeným vínem v ruce, zatímco Vy na sobě máte zcela ideálně sněhově bílou bundu... Jo, to jsou přesně ty chvíle, kdy Vánoce z celého srdce mimořádně nenávidím. Nejkrásnějším zvukem v ten moment je zcela bezpochyby zaklapnutí domovních dveří a vystřelený špunt z lahve sektu.
Shánění ideálního dárku je dřina. Každý z nás se alespoň jednoho z blízkých někdy ptal, co by si přál pod stromečkem. "Já nic nechci." Odpověď za milion... Sama většinou nevím, co bych si přála, pokud na něco vyloženě nemám zálusk. Pokaždé je ale v záloze aspoň nějaká ta knížka nebo kosmetika nebo co já vím, kartáček na zuby. Prostě něco! Takže až někdy vypustíte z pusy tuhle osudnou větu, z fleku si nafackujte. A podruhé hned po tom, co vybalíte právě takhle těžce vymýšlený dárek a bezmyšlenkovitě ho přejdete se slovy "A nedáš si ještě cukroví?". Nejlépe ze všech lidí na světě toto zcela dokonale umí vystřihnout některé tchyně. Potažmo matky či takové ty babičky na baterky. Jednu takovou znám, není sice má, ale pokud by mě někdy obdarovala, přesně by udělala i následující... Hitparádu těchto starostí pak vedou z opačné strany takové dárky, po kterých si ani nevzdechnete. Já vím, že se říká "darovanému koni na zuby nekoukej", ale pokud chci v rodině zachovat alespoň nějaký mír, tak proboha nechci pod stromečkem najít něco, co bych si v životě sama nekoupila. Třeba zářivě růžový vypelichaný svetr nebo ty nejpříšernější kecky na světě, když celé město ví, že chodím především na podpatcích a růžovou nenosím. A tohle se na beton děje ve všech rodinách! Schválně se zamyslete, kdy jste dostali něco, o čem zaručeně víte, že to v žádném případě nechcete pustit přes práh dveří a Ježíšek to moc dobře věděl! Je to zakrslý ničema!
Poslední roky je největším hitem nakupování online. Je to bezproblémové, nemusíte se mačkat nikde v obchodech a potkávat davy vystresovaných lidí a pokud se zvládnete vyhnout České poště, tak i rychlé a spolehlivé. Pokaždé, když není zbytí a daný dárek se dá objednat pouze přes pošťáky, začínám brečet a hystericky mlátit hlavou do zdi. Není totiž nic horšího, než jít pro balík na poštu. Tak zaprvé, je naprosto jedno v jakou dobu tam přijdete. Pokaždé tam je tak 20 lidí před Vámi, z čehož 15 jich je v důchodovém věku, 3 si jdou pro dávky, 1 paní houpe kočárek s uřvaným miminem, zatímco její druhé dítě devastuje okolní nábytek, což završuje 1 týpek v absolutním rauši s dementním úsměvem. A pak tam zcela bezradně stojíte Vy, v ruce ožmoulaný papírek se zdánlivě nedosažitelným číslem a očima upíchnutýma na vyvolávací tabuli. Druhá fantastická věc na poště je počet těch budek pro pracovníky. Je jedno, jestli tam jsou 3 nebo 10. Zaručeně bude v provozu tak jedna třetina. Vrchol návštěvy pošty pak přichází v moment, kdy už má být na řadě Vaše číslo a pošťačka vypne upozornění a buďto odejde někam do útrob, začne přepočítávat peníze nebo se dloubat v nose. A přitom by stačila taková maličkost, jako zavolat, že se s balíkem čeká před domem - když už se to jmenuje Balík do ruky, tak bych tohle celkem standardně očekávala. A ať už uděláte cokoliv, hlavně nesepisujte reklamaci či stížnost, bude to ještě horší. Fakt, že mě naše pošťačka už nezdraví, byl z toho všeho to nejmenší zlo.
Samozřejmostí vánočního času jsou adventní trhy. Má to být kouzelné místo plné nepřekonatelné vůně svařeného vína mísícího se s vůní zrovna upečených trdelníků, zručných kovářů vyrábějících kovové růže, okouzlujících maličkostí lákajících ke koupi; zkrátka místo, kde se s přáteli zastavíte a při pohledu na vánoční strom se zasníte, jak je ten vánoční čas krásný... Ani náhodou! Trhy bývají většinou umístěné na největších místech v daném městě, ale hustota stánků je tak brutální, až si říkám, že ji musel vymýšlet slepý profesor architektury se závislostí na těžkých drogách. Ať už je to víkend nebo všední den, můžete vsadit na to, že na nich bude hlava na hlavě. Místo poklidného setkání s přáteli se tak neustále nervujete, abyste nedostali horkým svařákem z jedné strany a mastnou klobásou s hořčicí z druhé, nedejbože když ještě musíte okem kontrolovat děti. Kvalita jídla i pití je už tak dost pochybnou záležitostí, a když si navíc chcete koupit i nějaký ten dáreček, odcházíte leda s vlněnými ponožkami a malovaným kachlíkem na zeď. A když na takovém náměstí navíc ještě bydlíte a trhy trvají 10 dní, máte těch ohraných koled hned po prvním víkendu tak plné zuby, že si zoufale zacpáváte uši koupenou vlněnou čepicí s bambulkou.
Pohyb po městě je vůbec k uzoufání. Vánoce jsou totiž tím krásným obdobím v roce, kdy na silnice vyjíždí nejenom gang důchodců, ale navíc svátečních řidičů. Ve městě jsou ztraceni jak včela v lese, pohybují se maximální rychlostí 40 km/h i na místech, kde je 60 běžnou záležitostí a pokud je na silnici vrstva sněhu vyšší než 1 centimetr, pro jistotu ještě zpomalí a konstantně šlapou na brzdu. Jako děláte si srandu? To se nedá přežít! Ve většině případů těchto s odpuštěním balíků přijede celá rodina a pak se motají po obchodních centrech buď jako banda asociálních introvertů v těsném sevření nebo jako velká lavina, které se vyhnete pouze s přeraženou holení od jednoho z děcek. A zkuste si jim něco říct. Hádky s důchodci o jejich oblíbené místo v autobuse jsou ve srovnání s rozlícenou Máňou z Horní Dolní procházka růžovým sadem. A to už vůbec nemluvím o parkování. S blížícím se Štědrým dnem se vzdálenost, kterou musím denně ujít od auta k domovu neustále prodlužuje. Člověk by řekl, že s koncem adventních trhů se parkovací místa pozvolna vrátí ke svému standardnímu obsazovacímu pořádku, ale my jsme řekli ne.
Normální člověk je z předvánočního shonu zkrátka na pokraji fyzických i psychických sil. Jeden by řekl, že úderem půlnoci oznamující Štědrý den to všechno kouzelně zmizí a starosti odvane venkovní sychravý déšť, splachující čerstvý nános sněhu. Ale chyba lávky. To pravé peklo teprve začne. Většina lidí nestíhá zabalit dárky dřív, než až na Štědrý den. Pokud máte dárek o tvaru krabice, je to zcela ideální stav a většinou se povede krásně zabalit. Ale měkké dárky nebo dětské hračky? Proboha! Kříž a odstup satane! Zákonitě se vždycky musí něco pokazit, takže na poslední chvíli natrhnete již zabalený dárek, nehtem do něj uděláte díru nebo Vám nevyjde předem vyměřená část papíru. A ta všude nalepená izolepa, kristova noho!! Když pak hlava rodiny spolu s dětmi kouká na televizní pohádky a s blížícím stmíváním začíná z okna vyhlížet Ježíška; udřený krk rodiny otročí v kuchyni, uhýbá před stříkajícím olejem z vánočního kapra a marně se snaží neustále dochucovat už jinak perfektní bramborový salát; balancující kolikrát na jedné noze, v jedné ruce s talíři a ve druhé se sklenicírumu vína anestetik. Ani když rodina zasedne ke sváteční tabuli, nedočká se kýženého klidu. Ve vzduchu straší potencionální rodinné hádky o to, kdo má a nemá vstávat od stolu, kdo se jak oblékl, běda Vám si říhnout po loku piva! Rodiče s malými dětmi straší scéna ze Snowboarďáků, kde se zoufalá matka snaží přimět Hi-Fi věž, aby zazvonila; nehledě na to, že se pod stromkem stále nachází potencionální Ježíšek zcela bez smyslu pro aranžmá dárků. Posledním hřebíčkem do rakve večera jsou zapomenuté cenovky, vyměněné jmenovky a ta famózní trapnost situace, kdy z dárku před všemi rodiči a dětmi a babičkami vybalíte luxusní vše-odhalující krajkové spodní prádlo. Příští rok si ty Vánoce můžeme opět s chutí zopakovat!
Samozřejmostí vánočního času jsou adventní trhy. Má to být kouzelné místo plné nepřekonatelné vůně svařeného vína mísícího se s vůní zrovna upečených trdelníků, zručných kovářů vyrábějících kovové růže, okouzlujících maličkostí lákajících ke koupi; zkrátka místo, kde se s přáteli zastavíte a při pohledu na vánoční strom se zasníte, jak je ten vánoční čas krásný... Ani náhodou! Trhy bývají většinou umístěné na největších místech v daném městě, ale hustota stánků je tak brutální, až si říkám, že ji musel vymýšlet slepý profesor architektury se závislostí na těžkých drogách. Ať už je to víkend nebo všední den, můžete vsadit na to, že na nich bude hlava na hlavě. Místo poklidného setkání s přáteli se tak neustále nervujete, abyste nedostali horkým svařákem z jedné strany a mastnou klobásou s hořčicí z druhé, nedejbože když ještě musíte okem kontrolovat děti. Kvalita jídla i pití je už tak dost pochybnou záležitostí, a když si navíc chcete koupit i nějaký ten dáreček, odcházíte leda s vlněnými ponožkami a malovaným kachlíkem na zeď. A když na takovém náměstí navíc ještě bydlíte a trhy trvají 10 dní, máte těch ohraných koled hned po prvním víkendu tak plné zuby, že si zoufale zacpáváte uši koupenou vlněnou čepicí s bambulkou.
Pohyb po městě je vůbec k uzoufání. Vánoce jsou totiž tím krásným obdobím v roce, kdy na silnice vyjíždí nejenom gang důchodců, ale navíc svátečních řidičů. Ve městě jsou ztraceni jak včela v lese, pohybují se maximální rychlostí 40 km/h i na místech, kde je 60 běžnou záležitostí a pokud je na silnici vrstva sněhu vyšší než 1 centimetr, pro jistotu ještě zpomalí a konstantně šlapou na brzdu. Jako děláte si srandu? To se nedá přežít! Ve většině případů těchto s odpuštěním balíků přijede celá rodina a pak se motají po obchodních centrech buď jako banda asociálních introvertů v těsném sevření nebo jako velká lavina, které se vyhnete pouze s přeraženou holení od jednoho z děcek. A zkuste si jim něco říct. Hádky s důchodci o jejich oblíbené místo v autobuse jsou ve srovnání s rozlícenou Máňou z Horní Dolní procházka růžovým sadem. A to už vůbec nemluvím o parkování. S blížícím se Štědrým dnem se vzdálenost, kterou musím denně ujít od auta k domovu neustále prodlužuje. Člověk by řekl, že s koncem adventních trhů se parkovací místa pozvolna vrátí ke svému standardnímu obsazovacímu pořádku, ale my jsme řekli ne.
Normální člověk je z předvánočního shonu zkrátka na pokraji fyzických i psychických sil. Jeden by řekl, že úderem půlnoci oznamující Štědrý den to všechno kouzelně zmizí a starosti odvane venkovní sychravý déšť, splachující čerstvý nános sněhu. Ale chyba lávky. To pravé peklo teprve začne. Většina lidí nestíhá zabalit dárky dřív, než až na Štědrý den. Pokud máte dárek o tvaru krabice, je to zcela ideální stav a většinou se povede krásně zabalit. Ale měkké dárky nebo dětské hračky? Proboha! Kříž a odstup satane! Zákonitě se vždycky musí něco pokazit, takže na poslední chvíli natrhnete již zabalený dárek, nehtem do něj uděláte díru nebo Vám nevyjde předem vyměřená část papíru. A ta všude nalepená izolepa, kristova noho!! Když pak hlava rodiny spolu s dětmi kouká na televizní pohádky a s blížícím stmíváním začíná z okna vyhlížet Ježíška; udřený krk rodiny otročí v kuchyni, uhýbá před stříkajícím olejem z vánočního kapra a marně se snaží neustále dochucovat už jinak perfektní bramborový salát; balancující kolikrát na jedné noze, v jedné ruce s talíři a ve druhé se sklenicí
A můj recept na klidnější nákupy? Každý rok se snažím vymýšlet ty nejlepší možné a originální nápady už se začátkem září. Většinou se mi to tak z poloviny podaří - umím totiž poslouchat. Nezvyklá vlastnost pro ženy, já vím. Ale uvědomili jste si někdy, kolikrát do roka řekneme, že bychom něco chtěli? Co se týče mě, tak minimálně tisíckrát. Stokrát, když vynechám prosby o milion v loterii nebo nové auto. Ze zcela obyčejných situací se tak dají vytěžit ty nejlepší dárky - v ten moment toho druhého fakt nenapadne, že byste to koupili, natož si to zapamatovali. Já si tak postupně plním diář a když se blíží podzim, všechno začnu postupně objednávat a shánět. A když už nevím co by, vždycky se něco najde. Většinou překvapivě na Facebooku nebo u jiných blogerek. Letošní Vánoce považuji v tomto ohledu celkem za úspěch, povedlo se mi z víc jak poloviny sehnat něco, co si ten druhý opravdu přál a v průběhu roku na to zapomněl. Nemůžu se dočkat, až budu v těch krásných červených šatech a se santovskou čepičkou na hlavě sedět pod stromkem, vybalovat a rozdávat radost, obklopená tunou skvělého jídla, proseccem a především svojí rodinou. Vždyť Vánoce jsou to nejkrásnější období celého roku!
Přeji Vám všem ty nejkrásnější Vánoce! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat