První půlrok s Pole Dance

"Budete se cítit sexy a vypadat skvěle. Připravte se taky na to, že vzbudíte zájem mužů ve Vašem okolí. Na tyči najdete vše, co od sportu čekáte." 

Od ledna se věnuji tomuto nádhernému sportu. Stálo to spousty modřin a odvahy, ale nikdy jsem toho nelitovala. 

Pokud se i Vy chcete o pole dance něco dozvědět, nebo třeba dokonce začít navštěvovat kurzy, nabízím Vám článek věnovaný svému prvnímu půlroku u tyče :) 

Pole dance praktikovala moje kamarádka, která studovala mimo město a o víkendech trénovala ve zdejším fitku. Jednou mne přemluvila, ať jdu cvičit s ní. Řekla jsem si proč ne, alespoň to vyzkouším a třeba mi to půjde, nebo se naopak strašně zesměšním a bude zábava. A tak jsem šla... 

První chvíle u tyče byly příšerné. Říkala jsem si jak se na tom dokáže udržet, když jenom jednoduchý posed nebo stání příšerně bolí. Zkoušela mne naučit i nějaké jednoduché otočky. To už nebyl takový zápřah na stehna a tak, zatímco ona si zvesela visela hlavou dolů, já jsem se točila dokola a hodlala se, když už nic jiného, stát profesionální hasičkou. 

Z mé první hodiny utrpení pod taktovkou kamarádky.
Jak vidno, zcela bezbolestné...

S Alex jsem šla cvičit asi třikrát. Neskutečně mne nahlodala a cvičení mě tak po hrozně dlouhé době opravdu začalo bavit. Konečně jsem zase našla něco, co mne do určité míry naplňovalo a čelila jsem výzvám být pokaždé lepší a lepší. Na to už ale takové menší blbnutí s kamarádkou nestačilo. 

Ihned po Vánocích - tedy času, kdy ty tuny spaseného cukroví, salátu a řízků musíte tak či onak vyklepat - jsem zagooglila a našla, co hledala. Studio, věnující se pole dance, a přímo v našem městě. Neváhala jsem, a po ujišťujícím emailu od jedné z lektorek zaslala první platbu (1.700 Kč/12 lekcí) a pak už jen dychtivě čekala, kdy kurz začne. 

Intimate Pole Dance Studio
Hradec Králové, Pardubice

Hned zkraje ledna se tak stalo. Neuvěřitelně nervózní z neznámého očekávání jsem jednoho úterního odpoledne nahopkala do studia s 6 dalšími holkami. Naše lektorka Dáša nám vysvětlila, co nás všechno čeká, jak se máme oblékat, kdy začneme lézt po tyči, jak budeme budovat základy. Odcházela jsem plná dojmů a byla nadšená. 

Začínalo se velice zvolna. Prvních pár hodin jsme dokonce nemusely ani nosit kraťasy. Učily jsme se chodit kolem tyče, chodit především na špičkách (což třeba mě vůbec nedělalo problém, protože když má člověk jen velmi málo přes metr a půl, tak chození na špičkách je defektem na celý život - bohužel pak jen pláče nad zkrácenými achillovkami) a vůbec si tak nějak osahat tu tyč a vše, co nás čeká. Po pár hodinách jsme se už pilně točily v různých otočkách a začaly šplhat výš. 

Hezky od základů - než začneme šplhat, musíme se
naučit na tyči stát a sedět.

V prvních 12 lekcích prvního levelu jsme se tak naučily především pohyb kolem tyče a nejrůznější otočky - židlička (tedy jako když sedíte na neviditelné židli); balerína (zaháknete se za nohu a točíte se dopředu); malý pívo (totéž, ale dozadu); různé těžší variace, kdy marně za letu přemýšlíte kam co strčit; prostě jednu nohu sem, druhou nohu tam na sto způsobů. Začaly jsme být pyšné samy na sebe, že dokážeme sedět na tyči déle než pár sekund a bez bolestivých výkřiků. Modřiny, které zpočátku obtěžovaly, začaly být důkazem našich úspěchů a my z nich měly radost (a dokonce jsme si je mezi sebou hrdě ukazovaly a porovnávaly). Bylo to prostě skvělý. 

Přišel čas postoupit na druhý level. Holek kupodivu ubylo, a tak jsme my zbývající musely chodit v jiný den. To nás ale neodradilo. Hodiny začaly být živější, každá s sebou přinesla nové větší výzvy; ale také byly jedna od druhé náročnější. Což si samozřejmě žádalo i studiové kraťásky a mnohem kratší tílka, aby to bylo prostě košér :)

Hollywood  - v podstatě naprosto obyčejný náskok na tyč,
který jsem si ale pro jeho vzhled zamilovala.

Jak šel čas, Dáša nás naučila spoustu věcí. A i když jsme někdy hrozně neukázněné, a u některých prvků prostě blbneme - protože chceme nějak odlehčit jejich náročnost na naše těla - tak se do toho snažíme dávat všechno. Pravdou je, že ne všechno je už dokonalé - občas jsem ráda, že zvládnu nějakou těžší otočku či zase o něco málo vypilovat určitý prvek už na tyči; a u toho prostě nezvládám ještě myslet na propnuté špičky či v jakém záklonu má být hlava - ale každou hodinu se lepšíme. Někdy o málo, někdy o víc, ale prakticky vždycky v tom je nějaký pokrok. 

Crash - jeden z mých prvních. Doufám, že se někdy
budu moct podívat na tuhle fotku a říct si Hele, ty nohy
 mám teď ale perfektně rovné a dál!

Nyní nás čeká již třetí level. Už se začínáme věšet hlavou dolů a to je teprve zábava, když najednou nevíte, která noha je levá a musí Vám na ni někdo zaklepat, abyste si to uvědomili. Určité změny pozoruji i sama na sobě. Většina mých svalů si uvědomila svoji existenci a podle toho to trochu začíná vypadat. Sílí mi ruce, lehce se mi vytvarovaly nohy, dokážu je od sebe roztáhnout dál, než když jsem začínala; a snad jsem si i trochu narovnala záda. Až se jednou dokopu k tomu přidat nějaké osobní kardio cvičení, snad to bude vidět i na bříšku. A až mi jednou konečně povolí nohy a záda a já udělám placku nebo dosednu provaz, budu se hrdě hlásit o státní svátek!

Peter Pan - nedokážu ani vyslovit, jak moc to zpočátku
bolelo. Teď je to ale jeden z mých nejmilejších prvků.

A to je, milé dámy, teprve začátek! Do pole dance jsem se prostě zamilovala natolik, že už teď vím, že až se budeme s přítelem stěhovat, tak ten byt musí mít tak vysoké stropy a tolik volného prostoru, abych si tyč mohla pořídit i domů. Nikdy jsem u žádného sportu nevydržela dlouho, vždycky jsem to tak po roce vzdala, většinou pro jednotvárnost, přestávalo mne to bavit. Ale tady je toho tolik, co se člověk musí naučit. Překonávat nové výzvy, o tom to celé je. A já přišla na to, jak moc si to užívám. A proto se na každou další hodinu těším jak malá holka, i když bezpečně vím, že z ní budu odcházet s modřinami a v 90% rovnou do postele. 

Nemluvě o tom, jak jsem si neodolala vyšperkovat
svoji novou káru. I když pro neznalé to asi vypadá,
že auto neřídí tanečnice, ale nějaká lehká děva...

Takže - pokud se chystáte naučit se něco nového, co Vám naprosto obohatí dosavadní život, neváhejte a pusťte se do toho po hlavě. Určitě toho nebudete litovat, stejně jako já :) 

A vykašlete se na řeči ostatních, zda stojíte o to být striptérkou. O tom totiž pole dance rozhodně není. S velkou radostí posílám všechny tyhle vševědy, aby si to zkusili na vlastní kůži - a klidně rovnou na pouliční lampě!