Do kin se nahrnul horský thriller založený na skutečných událostech roku 1996. Sama jsem se filmu bránila, neviděla jsem na něm nic přitažlivého. Když na mne však dolehly recenze kamarádek a přání přítele film vidět, podlehla jsem. Když jsem o dvě hodiny později odcházela z kina s uslzenýma očima, nelitovala jsem.
Následující článek může obsahovat spoilery!
Tento dech beroucí snímek rekapituluje nejtragičtější expedici na Mount Everest, při které zahynulo 8 horolezců. Psal se rok 1996 a do Himalájí začínají proudit davy turistů. Na nejvyšší horu světa tak nelezou už pouze zkušení horolezci, ale i horolezečtí amatéři lačnící po splnění svého snu. V základním kempu je tak poněkud těsno, vzhledem k několika agenturám umožňující výstup, ale například i díky týmu IMAXu. Kvůli zástupu lidí a organizačním problémům jejich finální výstup na vrchol provází řada problémů. Problémů, kvůli kterým několik lidí zaplatilo svým životem.
Snímek je natočený naprosto prvotřídně. Základní tábor na Everestu je například opravdu skutečný, i když zbylé scény s herci byly natočeny v Itálii. Jen při pohledu na veškerý risk se nám v teple kinosálu ježily vlasy na zátylku. Když pak lidé začali umírat, nejeden člověk začal popotahovat. Když pak horský vůdce po vysílače mluvil se svojí těhotnou manželkou, říkal jak svoji dceru už nikdy nepozná a loučil se se slovy Miluji tě; ani jedno oko nezůstalo suché. Já osobně jsem měla co dělat, abych doslova nevypukla v hlasitý pláč.
Dech beroucí. Emotivní. Osudové. Tragické. Člověk si uvědomí nejenom to, jak maličký je; ale i jak krutá umí být samotná příroda.
Skutečná tragédie roku 1996
Zdroj: Wikipedia, přepsáno vlastními slovy
Mountain Madness a Adventure Consultants. To byly dvě společnosti, které se zabývaly komerčními expedicemi na Mount Everest, pod vedením Scotta Fischera a Roba Halla. Obě skupiny tvořila trojice vůdců, 8 klientů a samozřejmě nepostradatelní šerpové. Pro svůj výstup si zvolili jižní cestu z Nepálu. K úmrtí došlo ještě před samotným výstupem, kdy na otok plic zemřel jeden ze šerpů a člen taiwanské expedice se zabil při pádu.
10. květen 1996 měl být dnem D. Dnem, kdy se nadšeným horolezcům splní sen a budou moci zavěsit vlaječku na nejvyšší vrchol světa. Vše začalo krátce po půlnoci, kdy se obě skupiny vydaly ze 4. výškového tábora. Při dosažení takzvaného Balkónu, který se nachází ve výšce 8.350 m.n.m., došlo k prvnímu problému. Nebyla zde upevněna lana, což měli na starost právě šerpové a dodnes není vysvětleno proč je nezajistili. Lana se tak musela upevnit až cestou, což skupiny zdrželo. Stejný problém následoval při dosažení takzvaného Hillaryho schodu, kde už se vytvořila doslova fronta horolezců. Několik z nich se kvůli zimě a vyčerpání již zde otočilo k sestupu.
Není tak divu, že hraniční čas pro dosažení vrcholu 13:00 nikdo nestihl. Pouze malá skupina horolezců; obsahující 3 vůdce, 3 klienty - včetně reportéra časopisu Outside Jona Krakauera - a šerpy; to stihla ještě časově dobře. Okolo 15. hodiny se na obzoru objevily první bouřkové mraky a začalo sněžit. Také se zvedl silný vítr a značně se snížila viditelnost. Krátce po 15. hodině dosáhl vrcholu také velitel Rob Hall. Ten však, nedbaje viditelných nebezpečenství, zůstal a pomohl dosáhnout vrcholu klientu Dougu Hansenovi, který se potýkal s vážnými problémy. Vrcholu dosáhl až kolem 16. hodiny.
Velitel druhé společnosti, Scott Fischer, také jevil známky naprostého vyčerpání. Pod vlivem výškové nemoci však postupoval stále nahoru. Při sestupu pak zkolaboval. Skupinka šerpů se mu snažila pomoci, nemohli však pokračovat a proto ho zanechali ve společnosti člena taiwanské expedice.
Je 17:30. Z Hillaryho schodu se vysílačkou ozývá Rob Hall s oznámením, že Hansenovi došel kyslík, ztratil vědomí a není schopen pokračovat. Chvíli nato umírá, když se nedrží Hallových pokynů. Počasí se stále horší. Halla se vydává zachránit další vůdce Andy Harris. U něj však dochází k hypotermii (jejímž příznakem je také paradoxní svlékání) a vlivem nedostatku kyslíku se začíná chovat iracionálně. Umírá po pádu do propasti.
Skupině 9 horolezců a 2 šerpů se v noci podaří dostat do blízkosti 4. tábora. V nulové viditelnosti je však nemožné pokračovat dolů. Padne tak rozhodnutí počkat, až se bouře trochu uklidní. To se krátce po půlnoci stalo a tak se část skupiny, schopná pohybu, vydává pro pomoc. Ruskému horolezci Bukrejevovi se později podaří najít druhou část skupiny, tvořenou 5 lidmi. Dva z nich byli na pokraji smrti a tak je zanechal na místě, kdežto zbylé 3 pomohl dostat do tábora. Jeden ze zanechaných, Beck Weathers, však nezemřel a navzdory omrzlinám a zdravotním problémům se později vlastními silami dokázal dostat do tábora.
V ranních hodinách dne 11. května se vysílačkou ozývá velitel Rob Hall. Sděluje, že Hansen je pryč, že jeho kyslíková maska je zamrzlá a že kvůli omrzlinám bude mít velké potíže sestoupit. Navzdory pokusům o jeho záchranu, které jsou mařeny počasím, je odkázán ke smrti. Poslední, co tak udělal, bylo spojení s těhotnou manželkou, které řekl, aby se o něho nebála. Pravděpodobně krátce poté zemřel.
Skupina šerpů se ještě téhož dne vydává na pomoc druhému veliteli Fischerovi. Toho sice nachází, nicméně mu již není pomoci.
Beck Weathers byl evakuován za pomocí vrtulníku. Omrzliny si však vybraly svoji daň v podobě rozsáhlých amputací. Beck tak přišel o pravou ruku, všechny prsty na levé ruce a o nos.
Těla všech 8 zemřelých horolezců dodnes zůstávají na místech jejich skonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat