Jako dítě jsem Vánoce milovala z jednoho prostého důvodu. Kvůli Ježíškovi. Když jsem pak vyrostla do dospělosti, začala jsem Vánoce milovat z úplně druhého konce. Kvůli dárkům, které rozdám. Jako každý rok jich nakoupím přibližně 15, což je pro moji kreditní kartu docela bolestivá záležitost... ale ta radost z nich je pak vždycky velikou odměnou :)
Dárky pro rodiče jsou vždycky oříšek. Buďto mi totiž řeknou, že nic nechtějí, nebo že neví. Ani z jednoho se nedá těžit nějaká inspirace. A tak si, stejně jako u jiných lidí, pečlivě píšu veškeré možné nápady, které pak v průběhu listopadu seškrtám do finální podoby.
Letos mi kupodivu tento nejtěžší oříšek k rozlousknutí zas tak těžký nepřišel. Z vlašáku jsem letos v podstatě udělala lískáč. Mamce se po letech rozbila její oblíbená pinzeta se světýlkem. Je to vlastně hrozně šikovná věc, co se týče trhání obočí. Dárek číslo jedna tak byla jasná volba.
Druhý dárek byl poněkud impulzivní nákup, kterému jsem nemohla odolat. Tento podstaveček na zákusky se mi prostě neuvěřitelně zalíbil. Když jsem si pak pro něj do ZOOTu šla, tak mne poněkud zarazilo, jak je maličký. V tom poblouznění jak je to krásné jsem se zapomněla podívat na rozměry. Takže místo bábovky do něj dáme leda tak nakrájený štrůdl, ale i tak z něj bude mamka nepochybně nadšená :)
Stejně jako ze zamykatelné zátky na víno. Mamka je vínový labužník, což jsem nepochybně zdědila. A je tak dost těžké si uhlídat otevřenou lahev kvalitního vína v lednici. Tenhle dárek je tak vlastně kudla do mých vlastních zad. Nicméně určitě se jí bude líbit samotný nápad zamknout si lahvinku na vlastní číselný kód.
Jako poslední dárek, který je však ve své podstatě určen oběma, je Pražská kuchařka od Romana Vaňka. Ten má v naší knihovně už početné zastoupení a jeho recepty jsou nejen lahodné, ale i skvěle sepsané, takže i takový amatér jako já z nich dokáže vytvořit absolutní lahůdku. Tato kuchařka o takřka 700 stránkách však neobsahuje jenom recepty, ale i známé kuchaře a jejich restaurace, povídání o nich. Když mi přišla a měla jsem možnost se jí prolistovat, rozhodla jsem se tak na cedulku k dárku nenapsat pouze ´Mamince´, nýbrž ´Rodičům´.
U taťky jsem také moc dlouho neotálela s výběrem. Obrovským zaváháním však stále je první dárek - obrovský lapač snů, který je prostě nádherný. Uprostřed má sice kýčovitou hlavu orla královského, nicméně i tak vypadá krásně. Přesně taťkův styl toho, co si s pýchou vyvěsí na zrenovovanou půdu na chalupě. Nicméně stále je v něm ta orlí hlava - nemusím asi zdůrazňovat, že to hrozí jejím odpadnutím nebo prostě už jen tomu, že bude kazit jeho celkový dojem a bez ní by to byl prostě jenom obrovský šedo-černo-bílý lapač. Mimo to už jsem pak sahala vlastně po maličkostech. Taťka je obrovským milovníkem knih, což jsem také podědila. Snažila jsem se však letos vyhnout tradičnímu Nesbovi. Pokračování Biomanželky od Michala Viewegha Biomanžel tak byla jasná koupě. Stejně tak jako lahev sedmiletého rumu Legendario.
II. Brácha, švagrová a děti
Dárek pro bráchu je většinou také docela výzva. Letos jsem ho však v podstatě spláchla společně s jedním dárkem pro mamku. Stejně jako pro ni jsem i jemu koupila zamykatelnou zátku na víno. V plánu k tomu navíc je ještě nějaká ta lahvinka ledového vína.
U švagrové tomu bylo zrovna tak - jsem letos očividně velice originální, takže i pinzety se světýlkem přišly dvě. Zuzka je však mimoto vášnivou skladatelkou puzzlí. Čím praštěnější, popřípadě čím více dílků, tím lepší. Bohužel však o kvalitních puzzlích se dá mluvit pouze v souvislosti se značkou Ravensburger, jejíž výběr je však omezený. Buďto máte krásný obrázek a málo dílků, nebo ošklivý obrázek na 3000. Raději jsem tak sáhla po menší tisícovce, však ve stylu pop art, na což sázím.
Naši mladí mají dvě děti. Pro Kryštofa, kterému v době Vánoc budou teprve 4 měsíce, se tak koupí pravděpodobně pouze něco nutného spolu s rodiči. Pro Viktorku, která v listopadu oslavila 3 roky, je však Ježíšek už naprosto vážnou záležitostí. Jsem tak nesmírně hrdá na svůj dárek pro ni. Byla to láska na první pohled. Absolutně nepochybuji o tom, že tohle bude číslo jedna letošních Vánoc. V horečce ohledně filmu Mimoni se totiž vyskytlo možná až příliš reklamních věcí a hraček a čehokoliv. Mimoni byli všude. Když tato vlna nakonec dorazila i do Tesca, župánek byla tutovka. Dokonce taková tutovka, kterou bych chtěla sama pro sebe. Bohužel, velikost na 15leté dítě už nebyla..
III. Přítel a jeho rodiče
Danovi rodiče jsou senzační. Často s nimi jezdíme na různé akce, chalupařit, dovolenkařit nebo si s nimi sama jen tak večer posedím u vínka. Jen málokdo může říct, že by měl takovou tchyni a tchána, i přesto, že jimi ještě skutečně nejsou. Čím mi však ztížili život, jsou dárky k Vánocům. Když jsem první rok od nich dostala dárek a já pro ně nic neměla, protože mne absolutně taková možnost nenapadla, bylo mi pěkně trapně. A tak se už druhé Vánoce činím, abych udělala radost i jim.
Tchyně je velice kreativní bytůstka. Ráda vyrábí věci. Takový receptář na Do it yourself věci jsem ji však darovala již loni. Letos jsem tak chvíli váhala, ale nakonec jsem vybrala Antistresové omalovánky a pastelky. Sama je mám doma a musím říct, že je to občas senzační návrat do dětských let v poněkud sofistikovanější metodě. Když tak vyšlo jejich druhé pokračování a já viděla, že je asi tak stokrát lepší než to první, byl konec přemýšlení o dárku. Jako takový bonus pro radost a pobavení dostane ještě prďáckou pletenou čepici na vajíčko v podobě helmy s brýlemi, vystřiženou jako z Rebelů. U tchána tomu pak je, stejně jako u taťky, lahvinka sedmiletého rumu Legendario. Nevěděla jsem co, ale na druhou stranu kvalitním rumem nemohu urazit. A tenhle je teda vážně výjimečně dobrý.
Kdo mi však pořádně ztížil vánoční atmosféru je paradoxně právě Dan - 17. prosince slaví svátek, 22. pak narozeniny, 24. jsou Vánoce. Pěkně naprd, co? Jako každý rok se s tím však musím chtě nechtě vypořádat. Na druhou stranu, aniž by si to sám uvědomoval, vždycky mi poskytne velice cenné nápovědy. V posledních měsících se tak dostal ke zmínce o nové peněžence, kterou bude potřebovat. Rozplýval se nad vodotěsným mp3 přehrávačem, který má táta. Na předvčerejší oslavě jeho narozenin z toho byl tak u vytržení, až mě to hřálo u srdíčka. Jindy jsme v hračkářství se známými koukali na dárky pro děti, kluci se přímo rozplynuli při pohledu na nepřeberné množství stavebnic Merkur. A tak jsem se rozhodla mu tyto radost nadělit - mp3 je teda všechny předběhla v podobě dárku k narozeninám, ale na peněženku a Merkur se může těšit pod stromeček. A já se neuvěřitelně těším na jeho výraz :)
Tak tady to máme. Díkybohu, jsme tak obrovská rodina, že kupovat dárky pro všechny bylo už v prvopočátku zamítnuto s nálepkou Šílenství. I tak jsem však letos nakoupila neuvěřitelných 19 dárků (resp. 18 + 1 narozeninový). Když jsem se pokoušela přijít na to, kolik dohromady jsem za všechnu tuhle radost dala, dostala jsem se k nějakým 8,6 tisícům. A to se ještě bojím, že mi nějaká ta částka utekla bokem a navíc jsem ještě kupovala dárek jedné tetičce. Je to brutální. Zvlášť když se pak zpětně podívám a řeknu si ´Vždyť jsem zas nic tak drahého, vyjma dva dárků, nekoupila´. A i když si někteří z Vás možná řeknou, že to jsou z 90% blbosti... já jsem na své nápady pyšná. Jako každý rok jsem totiž dokázala přesně vystihnout, co každý z obdarovaných chce či potřebuje a bude z toho mít obr radost a zařídila se podle toho. Nelžu tak sama sobě, když řeknu, že jsem koupila opravdu cenné dárky a žádné zbytečné krámy do domu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat