Vánoční nadílka II. - Raduju se

Letošní Štědrý den jsem si krásně rozdělila na tři části. Nejprve dopolední Vánoce u přítele, poté posezení s rodiči a jejich přáteli v kavárně (odkud jsem je musela odvézt a strpět si tak to nepřeberné množství připitých fórků, kterým jsem jako jediná střízlivá moc nerozuměla) a večer pak Vánoce v kruhu rodinném, později i s bráchou a jeho rodinou. Nebyly tak bohaté, jak bývá zvykem, ale o to přeci o Vánocích nejde :) 

První vánoční vlna byla u přítele a jeho rodičů. Doslova mi vyrazili dech, když nám zaplatili pobyt v Rakousku na horách na místě, které zní jak z Pohádky tisíce a jedné noci. Lyže jsem sice zahodila již před lety po jednom fakt ošklivým pádu a už na ně nevlezla, ale wellness prý také stojí za to :) Jeho maminka mne pak potěšila takovým domáckým stylem Vánoc a la růžové chlupaťoučké ponožky a dloooooouhé tričko s kočkou na doma. Paradoxně to zůstalo u nich, jelikož když tam přespávám, tak dostanu většinou smradlavé vytahané tričko po Danovi; a ani tam nemám své domácké oblečení, jelikož ho i doma mám málo, natož abych ho ještě roznášela jinam. Malý a radostný bonus byl balzám na rty EOS, který mi prvně asi před měsícem přivezla kamarádka a absolutně jsem jim propadla. Takže radost obrovská :) 

Dan mne letos však absolutně dostal. Jako první jsem rozbalila lístky na červencový koncert Lucie. Srdeční záležitost nás obou, na jednom koncertu jsme už byli a ta atmosféra, při které se doslova vznášela láska vzduchem, byla fantastická. Takže jsem byla hrozně moc ráda, že si to zopakujeme :) Druhý dárek byl zabalný v obrovitánské krabici. Jen ten pohled na ni mě šíleně vyděsil. A tak jsem se dala do rozbalování. V krabici byla krabice. Tak jsem si říkala, že teda jako fórek dobrý. Po odtrhnutí papíru na mě koukala krabice od bot. Prvotní radost, že dostanu nějaké vymazlené kramflečky, však záhy vymizela. Balíček byl na botky až příliš lehký a tak mne nepřekvapilo, že po jeho otevření v něm zela další krabice. Tentokrát se smetanovou stužkou a nápisem Dolce a Gabana. To už mé srdce plesalo, že se teda vytáhl. Nicméně v této krabici byly ještě dvě menší. Tak to už jsem věděla. Jako první jsem vybalila krásné drobné naušničky, ve druhé byl prstýnek. A i když teda jsem si o něj Danovi řekla, že mi ho může třeba dát (jelikož stále sondoval co bych tak chtěla k Vánocům), nedokážu ani vypovědět co to pro mne znamená, ta fyzická tíha na mém pravém prsteníčku. Neustále jsem se na něj doma pak koukala a byla prostě nadšená, srdce až v krku a samou láskou jsem ronila slzičky štěstí. I přes všechny jeho průsery je to prostě můj milovanej miláček :) 

Jak už u nás bývá zvykem, u večeře s rodiči padlo zkraje hned několik slz. Ne proto, že bychom se pohádali. Ale proto, že vzpomínáme na ty, kteří s námi už být nemohou. A i když to je už hrozně dlouho, co mamky rodiče a tátova babička skonali, slzám se nedá ubránit. Na druhou stranu pak máme i veselejší zvyk zvonění zvonkem, i když na Ježíška se u nás doma už nevěří. A tak se vrhneme ke stromu s právě bouchnutou Bohemkou a začínáme rozbalovat :)

Naši byli z dárků přímo nadšení. Mamka nejvíc ocenila stojánek na dobroty, ačkoliv je poněkud menší než jsem chtěla. Už teď má své místo na výslunní (tedy na jídelním stolu, kde permanentně zůstává pouze váza s květinami).  Táta se radoval z indiánského lapače snů. Oba se pak přímo vrhli jak na Pražskou kuchařku Romana Vaňka, tak i na zámek na víno. Z toho byl doslova hit, okamžitě řekli, že se musí schovat a pečlivě chránit jako tajemství. Čili že se o něm málokdo smí dozvědět, protože to je prostě bombastický dárek s perspektivou do budoucna, až někdo bude slavit.

Co se týče mne, já jsem pod stromečkem moc nečekala. Můj nejvysněnější a na kolenou odprosený nový mobil jsem díky tomu, že mi brácha při přehrávání kontaktů ustřihl SIMku, dostala pár dní před Štědrým dnem. Byla jsem ale hrozně ráda, že jsem konečně mohla zahodit svůj, sice teprve tříletý, Samsung, který však absolutně nefungoval. Chodila jsem pak po bytě a místo abych zpívala All I Want For Christmas Is You příteli, zpívala jsem to svému novému mobilu Huawei. Jo, je to ten, co na něj dělá reklamu Jarda Jágr. Takže pod stromečkem jsem pak nic nečekala. Jsem skromné dítě, co na to říct. Přesto jsem však dostala bestseller letošního roku Dívka ve vlaku, na který se hrozně těším, jelikož i samotný Stephen King ho neskutečně dobře recenzoval. Milým překvapením pak byly dva krémy od Vichy Aqualia Thermal. Jsou na svoji velikost šíleně drahé, ale je to asi jediný krém, po kterém nemám zrasovaný obličej (jakože sežeňte si takový krém, který Vám bude mastit suché tváře, ale naopak bude šetrný k mastnému nosu a čelu - nadlidský úkol). Zasmála jsem se u trička z Terranovy, jelikož jeho motiv, no to je přesně něco pro mne. Nepochybuji o tom, že ho brzo obnosím a operu tak, že ho budu na příští Vánoce tahat leda tak děravé a na doma.  Nakonec, jako taková klasika - místo ponožek mi mamka naděluje kalhotky, ponožky dává taťkovi.

Když pak ještě přišli mladý, začal ten pravý humbuk. Bylo těžké si po těch letech znovu začít hrát na to, že Ježíšek existuje, kvůli své tříleté neteři Viktorce. Díkybohu, tříměsíčnímu Kryštůfkovi to je zatím jedno. Je tak jasné, že většina zbylých dárků pod stromečkem byla určena právě pro ni a to bylo veselo. Já však byla moc ráda také. Dostala jsem krásnou peněženku Vuch, která je zvrchu pastelově zelená avšak její vnitřek je pokryt bláznivě barevnými puntíky. Je to takový soukromý vtip, který máme se švagrovou a odkazuje na film Madagaskar 3, kde Marty zpívá Puntíky puntíky puntíky afro... Druhým dárkem bylo O psaní Stephena Kinga. On je moje alfa a omega co se týče knih, takže radost obrovská. Ta největší však přišla záhy s knihou Kafe a cigárko od Marie Doležalové. Byl to přímo výbuch nadšení. Její blog doslova hltám a o knize jsem snila, nyní je takřka k nedostání. Byla jsem tak nadšená, že mne stálo hodně přemáhání, abych nezahodila sotva pár večerů rozečtený Revival (také od Kinga)  a nepustila se hned do Kafe a cigárka. U kafe. Cigárka nekouřím.

No a pak už se jenom popíjelo, sedělo, jedlo se cukroví a chlebíčky tak dlouho, dokud jsme všichni nebyli narvaní k prasknutí. Pak musela zákonitě přijít chvíle, kdy se zahazuje slavnostní oblečení a zbytek večera jsme tak strávili v teplácích. Odtud pak  každoroční zábavná fotka od stromečku.

Letošní Vánoce nekončí, ještě mne čeká velká rodinná sešlost, i když letos bude hodně lidí mimo takže nás nebude ke 40. Byly krásné, i když už to také není takové, jako když jsem byla malá holka. Oproti tomu zas mám teď snad větší radost z těch dárků, které rozdám a sleduji pak jak jsou z nich obdarovaní nadšení. To mne na Vánocích stále baví nejvíce. A už teď se moc těším na ty příští :)