Pokud jste postřehli (už nejednou jsem o svém hobby zde psala) již rok a 3/4 se věnuji pole dance. Tady u nás v Hradci Králové navštěvuji studio Intimate. A jelikož se naše lektorky rozhodly, že na lekcích toho máme pravděpodobně málo nebo nás jen chtěly vyhecovat k lepším výkonům; uspořádaly pro nás osmitýdenní výzvu. Každý týden jsme měly zadaný nějaký úkol. A jak taková výzva pole dancerek vypadá? No, podívejte se na můj 8 týdenní záznam :)
O co tedy šlo - každý týden bylo zveřejněno jedno téma s motivačním videem a přesnějšími instrukcemi k dané výzvě. U většiny z nich nebyla ani povinná tyč, což mě konkrétně udělalo velkou radost, jelikož patřím mezi ty nešťastnice, které tyč doma stále nemají (a že mne hanba fackuje!). Obecně však šlo o to se prostě zúčastnit, pobavit se a třeba být zase lepší. Nemluvě o snaze být originální. Jako splnění jsme tak musely dodat video, v nejhorším případě fotografii - ta je v druhé řadě především proto, že není vidět, jak do prvku či pozice lezeme samy. Je to hold jednodušší, když Vás do toho někdo nastaví a pak odběhne kvůli fotce. Takže žádné podvádění!
1. výzva - Flexi back
Jak název napovídá, první výzva se týkala flexibility zad. Díky tomu, že holky trénovaly na vystoupení, tak na první výzvu jsme měly dokonce hned dva týdny čas. Instrukce byly dost jasné - chtělo se po nás jakékoliv originální video našich flexibilních zad, ať už na tyči nebo bez ní. Následující motivační video však hned zkraje dobrou polovinu holek dost odradilo, vzhledem k tomu, že Sabča dost pravděpodobně nemá páteř.
(De)motivační video:
I přes takové video jsem po chvíli měla určitou vizi svého vlastního videa svých neflexibilních zad. Jelikož však stále probíhalo zkouškové období, pečlivě jsem si vše zaznamenala na nástěnku, abych to čirou náhodou nezapomněla. Na konci týdne jsem pak dobrou půl hodinu blbla se svými zády, následně pak taky notnou dobu s tvorbou uceleného videa. Mimochodem, Viva Video je vážně skvělá aplikace! Vzala jsem to krapet s nadhledem a s vtipem, jelikož svými výkony bych rozhodně nedobyla svět flexibility. Nicméně jsem byla velice mile překvapena, že taková hloupost v mých očích měla docela dost dobrý ohlas. Nemluvě o tátovi, kterému jsem to pustila jen tak ze srandy, a ten to pak pouštěl komukoliv, kdo byl ochotný se na to dívat - zas ta trapná rodinná ostuda... Každopádně jsem byla opravdu potěšena, že první výzva dopadla dobře :)
2. výzva - Combo
Neboli přechod - minimálně tři prvky navazující na sebe dle naší pokročilosti. Výzva jako hrom!! Sice na každé hodině padne alespoň nějaký ten přechod, ideálně právě 3-5 prvků, ale takhle si to ještě samy promyslet... To už je něco. Samozřejmě tu opět bylo video lektorky, tentokrát Barči, které mi stejně jako předchozí absolutně vzalo motivaci. Né, dělám si srandu, motivaci jsem samozřejmě nabyla, i když jsem opět byla poněkud zklamaná, že já ještě takový borec rozhodně nejsem.
(De)motivační video:
A tak jsem začala uvažovat, co bych mohla a zvládla provázat. Kombinací jsem uměla samozřejmě několik, nebo alespoň na hodinách jsem je dle zadání zvládala. Vymyslet si něco sama, to už bylo těžší. Nemluvě o tom, že doma tu tyč prostě nemám, takže jsem si to nemohla nějak hezky nazkoušet a nacvičit a teprve potom, co bych si vyzkoušela, že to zvládám bez potíží, to natočit. Bylo mi jasný, že na hodině nemůžu zdržovat a je tam dost omezený čas, pokud nechci vytočit naši lektorku Dášu s tím, že nic nového dnes dělat nehodlám, protože přeci musím nacvičit parádní přechody! A jeden teda rozhodně nestačí! Takže jsem si doma poctivě vzala notýsek a zapsala si všechna comba, které mne napadla, že bych zvládla. A je fakt zatraceně těžký si psát kombinace, které si momentálně nemůžete ani vyzkoušet, takže si jen říkáte, jak to asi bude vypadat, jak se z toho dostanete hlavou nahoru nebo kam si sakra takhle strčíte tu nohu?! Načež se válíte na zemi a motáte si nohu kolem nohy postele, abyste si to mohli alespoň nějak realisticky představit.
Osobně jsem ze svého výkonu možná trochu zklamaná. Je tam stále moc přehmatů, stále to není tak plynulé, jak by se mi to líbilo. Ale možná za to mohly i podmínky toho dne - bylo zrovna šílený dusno, a přímo ve studiu bylo na padnutí. Takže se to potom pěkně klouže samo o sobě. Dělala jsem tak pouze ty prvky, ve kterých jsem si byla sama sebou absolutně jistá, že mi neujede ruka či noha. Ale i tak jsem byla lektorkami pochválena :)
Pro ty, které to zajímá, je soupis prvků následující:
3. výzva - Flexi legs
Tak tuhle výzvu nám lektorky daly takřka hned po zádech především proto, že jsme měly studiové prázdniny. A k protažení nohou tyč není tak úplně nutná - i když, jasně, s ní to vypadá hnedka líp... Jenže já neměla absolutně žádný momentální nápad ani na písničku, ani na video. Něco nevídaného - hlavně proto, že jsem měla nápady například na další dvě výzvy, z čehož jedno jsem měla tak jasně před očima, že bych to mohla z fleku natočit. Ale nohy? Ani za mák!
(De)motivační video:
Po motivačním videu naší lektorky Barči jsem to viděla zcela jasně alespoň v jednom bodě. Já nejsem zdaleka tak gumová a moje nohy mají k flexibilitě asi tak daleko, jako že jablko je zelenina, takže to rozhodně budu muset vzít zábavnou formou. Abych to alespoň nějak vyvážila. Na řadu tak přišel starý dobrý strýček Youtube, kde jsem strávila nějaký ten čas pátráním pojmu "leg flexibility". A vzhledem k tomu, že z celého týdne jsem byla doma pouze jediný den, nebylo času nazbyt.
Tak jsem to takhle spatlala dohromady. Je to trapně vtipný, ale kupodivu hned první komentář byl o tom, jak se u toho nějaká slečna fakt pobavila - nepochopíš. Nohy jsem potom měla jak ze sulcu, jelikož jsem všechna videa pro sychr točila na obě nohy a poté vybrala jen tu lepší. Každopádně mi tohle protahování trvalo hodinu - včetně přemýšlení co a jak budu dělat dál. Spokojená rozhodně nejsem. Hlavně s plackou, to je prostě tragédie. Lepší ji dám pouze když mi někdo tlačí do zad, tak to se přeci jenom maličko ohnu. Ale na tohle asi sama o sobě nejsem stavěná. Jediné, na co se ráda dívám, je provaz. Jasně, nedosednu na zem a bla bla bla, ale kdybyste viděli, jak moc jsem nad tou zemí byla, když jsem s pole dance začínala, to byste čuměli ten pokrok! Na závěr bych tohle asi zhodnotila jako jednu ze dvou nejslabších výzev. Tou druhou budou pochopitelně stojky, protože tu já jsem vůbec šťastná, že zvládnu o něco opřít.
4. výzva - Stands
No a bylo to tady. Přesně jak jsem říkala u minulého týdne. Další výzva, u které jsem úplně neskákala nadšením. Stojky mi nikdy moc nešly - hrozně se bojím, že přepadnu a pokud se o něco neopírám, tak ji rozhodně neudržím. Takže s tímhle tématem na výzvu mne naše lektorky opět nijak nepotěšily, nicméně furt to teda bylo lepší než flexibilita nohou, o tom žádná. I když teda jsem si říkala, že to bude poněkud jednotvárné.
(De)motivační video:
Motivační video bylo tentokrát v podání Terky, naší mistryně v Pole Sport Česká republika - no dobře, byla třetí, ale i to je prostě hustý ne? Okamžitě po spuštění jsem byla absolutně zklamaná z toho, že doma tyč nemám a že se na ni ani tento týden nedostanu. Nemluvě o tom, že takový věci já rozhodně nezvládnu udělat. A tak přišlo na řadu hluboké zamyšlení, co bych tak mohla zvládnout a hlavně co bych mohla zvládnout doma. A kupodivu netrvalo dlouho a já měla určitou vidinu. Budu prostě dělat stojky všude možně po zahradě, po domě, po komkoliv koho najdu. Možná bych zvládla i na nějaké to vizuální přilepšení zaměnit tyč za věšák na prádlo. Možná bych mohla udělat stojku v bazénu! A možná to bude alespoň zase trochu vtipné, možná to aspoň bude spadat do té komické linie, kterou hodlám držet celou výzvu.
Samozřejmě to nakonec tak úplně nevyšlo přesně podle představ. Byla jsem zpruzená už jenom proto, že i stojku o zeď jsem si musela třikrát vyzkoušet než jsem svolila k jejímu natočení (a taky byl důvod, dvakrát jsem se tak málo odrazila, že by to vypadalo fakt už až přespříliš nemotorně). Věšák na prádlo se pak nejevil jako dostatečně silný pro zapření 55 kilové poledancerky, takže byl vyměněn za dost tlustý sloup od schodiště. A jelikož jsem v ten moment byla doma sama, musela jsem povolat přítele, o kterého bych stojku hold neudělala, protože by mi na poslední chvíli uhnul. Nenápadně jsem se mu předem i za to, co vlastně neudělal, vymstila jeho účastí ve videu - trochu se mi ušklíbal, že nezvládnu stojku jako normální člověk, zatímco oni na crossfitu ve stojkách dělají i kliky - a vůbec jsem pak neměla samolibý pocit, že se sám tak trochu rozsekal... Nemluvě o tom, že mne to pak už ani nebavilo, a zapomněla jsem tak rázem na spoustu dalších věcí, které jsem do videa chtěla nacpat. Ale ono lépe, je to alespoň takové jednoduché a v jednoduchosti je krása. Na závěr tak jen dodat, že stojky prostě vůbec nejsou moje a že kdybych tohle měla někdy opakovat, tak radši položím na oltář vlastní hrdosti nějaký ten fant.
5. výzva - Floorwork
Na tuhle výzvu jsem se fakt nechutně těšila!! Už asi dva týdny před tím, než byla vydána, jsem ležela v posteli a nemohla usnout, protože můj mozek si stále přehrával, jak to bude vypadat. Navíc se mi hrozně líbil fakt, že tady v té výzvě můžeme dělat absolutně všechno, nějak prostě vyjádřit samy sebe a absolutně tak nezáleží na tom, co kdo umí a neumí. Pro někoho jako jsem já to byla prostě snová výzva!
(De)motivační video, které je tentokrát tak velké, že se prostě nevejde:
Motivační video tentokrát poskytla naše lektorka Zuzka, která je tak flexi až to bolí. Čili Vám je úplně jasné, že někoho takového bych nad sebou potřebovala minimálně 15 minut každý den. Vzhledem k tomu, že jsem sama už měla nějakou představu o svém videu, tak mne toto nijak nerozhodilo. Shlédla jsem ho samozřejmě s notnou hladinou obdivu, ale tentokrát jsem byla nachystaná. Zcela přesně jsem věděla, jakou budu mít ve videu hudbu. Před očima se mi přehrávalo už hotové sestříhané video, které bylo samozřejmě naprosto dokonalé. Věděla jsem, že se u toho absolutně vyřádím, přes všechny možné předsudky a odsouzení ostatních holek (kterým jsem zcela nepochybně lezla svými videi na nervy, o tom jako bych neváhala ani vteřinu, byť se mi žádná nepřiznala). Prostě to mělo být takové moje top, moje perlička, moje ňuňuňu.
Osobně jsem ze svého výkonu možná trochu zklamaná. Je tam stále moc přehmatů, stále to není tak plynulé, jak by se mi to líbilo. Ale možná za to mohly i podmínky toho dne - bylo zrovna šílený dusno, a přímo ve studiu bylo na padnutí. Takže se to potom pěkně klouže samo o sobě. Dělala jsem tak pouze ty prvky, ve kterých jsem si byla sama sebou absolutně jistá, že mi neujede ruka či noha. Ale i tak jsem byla lektorkami pochválena :)
Pro ty, které to zajímá, je soupis prvků následující:
- combo: škorpion - pike - superman
- combo: škorpion - jasmin - cupid - martini sit
- combo: figure head - helikoptéra - škorpion - knee hold - žabák - chinese
- combo: handspring - jasmin - rainbow - lay back
3. výzva - Flexi legs
Tak tuhle výzvu nám lektorky daly takřka hned po zádech především proto, že jsme měly studiové prázdniny. A k protažení nohou tyč není tak úplně nutná - i když, jasně, s ní to vypadá hnedka líp... Jenže já neměla absolutně žádný momentální nápad ani na písničku, ani na video. Něco nevídaného - hlavně proto, že jsem měla nápady například na další dvě výzvy, z čehož jedno jsem měla tak jasně před očima, že bych to mohla z fleku natočit. Ale nohy? Ani za mák!
(De)motivační video:
Po motivačním videu naší lektorky Barči jsem to viděla zcela jasně alespoň v jednom bodě. Já nejsem zdaleka tak gumová a moje nohy mají k flexibilitě asi tak daleko, jako že jablko je zelenina, takže to rozhodně budu muset vzít zábavnou formou. Abych to alespoň nějak vyvážila. Na řadu tak přišel starý dobrý strýček Youtube, kde jsem strávila nějaký ten čas pátráním pojmu "leg flexibility". A vzhledem k tomu, že z celého týdne jsem byla doma pouze jediný den, nebylo času nazbyt.
Tak jsem to takhle spatlala dohromady. Je to trapně vtipný, ale kupodivu hned první komentář byl o tom, jak se u toho nějaká slečna fakt pobavila - nepochopíš. Nohy jsem potom měla jak ze sulcu, jelikož jsem všechna videa pro sychr točila na obě nohy a poté vybrala jen tu lepší. Každopádně mi tohle protahování trvalo hodinu - včetně přemýšlení co a jak budu dělat dál. Spokojená rozhodně nejsem. Hlavně s plackou, to je prostě tragédie. Lepší ji dám pouze když mi někdo tlačí do zad, tak to se přeci jenom maličko ohnu. Ale na tohle asi sama o sobě nejsem stavěná. Jediné, na co se ráda dívám, je provaz. Jasně, nedosednu na zem a bla bla bla, ale kdybyste viděli, jak moc jsem nad tou zemí byla, když jsem s pole dance začínala, to byste čuměli ten pokrok! Na závěr bych tohle asi zhodnotila jako jednu ze dvou nejslabších výzev. Tou druhou budou pochopitelně stojky, protože tu já jsem vůbec šťastná, že zvládnu o něco opřít.
4. výzva - Stands
No a bylo to tady. Přesně jak jsem říkala u minulého týdne. Další výzva, u které jsem úplně neskákala nadšením. Stojky mi nikdy moc nešly - hrozně se bojím, že přepadnu a pokud se o něco neopírám, tak ji rozhodně neudržím. Takže s tímhle tématem na výzvu mne naše lektorky opět nijak nepotěšily, nicméně furt to teda bylo lepší než flexibilita nohou, o tom žádná. I když teda jsem si říkala, že to bude poněkud jednotvárné.
(De)motivační video:
Motivační video bylo tentokrát v podání Terky, naší mistryně v Pole Sport Česká republika - no dobře, byla třetí, ale i to je prostě hustý ne? Okamžitě po spuštění jsem byla absolutně zklamaná z toho, že doma tyč nemám a že se na ni ani tento týden nedostanu. Nemluvě o tom, že takový věci já rozhodně nezvládnu udělat. A tak přišlo na řadu hluboké zamyšlení, co bych tak mohla zvládnout a hlavně co bych mohla zvládnout doma. A kupodivu netrvalo dlouho a já měla určitou vidinu. Budu prostě dělat stojky všude možně po zahradě, po domě, po komkoliv koho najdu. Možná bych zvládla i na nějaké to vizuální přilepšení zaměnit tyč za věšák na prádlo. Možná bych mohla udělat stojku v bazénu! A možná to bude alespoň zase trochu vtipné, možná to aspoň bude spadat do té komické linie, kterou hodlám držet celou výzvu.
Samozřejmě to nakonec tak úplně nevyšlo přesně podle představ. Byla jsem zpruzená už jenom proto, že i stojku o zeď jsem si musela třikrát vyzkoušet než jsem svolila k jejímu natočení (a taky byl důvod, dvakrát jsem se tak málo odrazila, že by to vypadalo fakt už až přespříliš nemotorně). Věšák na prádlo se pak nejevil jako dostatečně silný pro zapření 55 kilové poledancerky, takže byl vyměněn za dost tlustý sloup od schodiště. A jelikož jsem v ten moment byla doma sama, musela jsem povolat přítele, o kterého bych stojku hold neudělala, protože by mi na poslední chvíli uhnul. Nenápadně jsem se mu předem i za to, co vlastně neudělal, vymstila jeho účastí ve videu - trochu se mi ušklíbal, že nezvládnu stojku jako normální člověk, zatímco oni na crossfitu ve stojkách dělají i kliky - a vůbec jsem pak neměla samolibý pocit, že se sám tak trochu rozsekal... Nemluvě o tom, že mne to pak už ani nebavilo, a zapomněla jsem tak rázem na spoustu dalších věcí, které jsem do videa chtěla nacpat. Ale ono lépe, je to alespoň takové jednoduché a v jednoduchosti je krása. Na závěr tak jen dodat, že stojky prostě vůbec nejsou moje a že kdybych tohle měla někdy opakovat, tak radši položím na oltář vlastní hrdosti nějaký ten fant.
5. výzva - Floorwork
Na tuhle výzvu jsem se fakt nechutně těšila!! Už asi dva týdny před tím, než byla vydána, jsem ležela v posteli a nemohla usnout, protože můj mozek si stále přehrával, jak to bude vypadat. Navíc se mi hrozně líbil fakt, že tady v té výzvě můžeme dělat absolutně všechno, nějak prostě vyjádřit samy sebe a absolutně tak nezáleží na tom, co kdo umí a neumí. Pro někoho jako jsem já to byla prostě snová výzva!
(De)motivační video, které je tentokrát tak velké, že se prostě nevejde:
Motivační video tentokrát poskytla naše lektorka Zuzka, která je tak flexi až to bolí. Čili Vám je úplně jasné, že někoho takového bych nad sebou potřebovala minimálně 15 minut každý den. Vzhledem k tomu, že jsem sama už měla nějakou představu o svém videu, tak mne toto nijak nerozhodilo. Shlédla jsem ho samozřejmě s notnou hladinou obdivu, ale tentokrát jsem byla nachystaná. Zcela přesně jsem věděla, jakou budu mít ve videu hudbu. Před očima se mi přehrávalo už hotové sestříhané video, které bylo samozřejmě naprosto dokonalé. Věděla jsem, že se u toho absolutně vyřádím, přes všechny možné předsudky a odsouzení ostatních holek (kterým jsem zcela nepochybně lezla svými videi na nervy, o tom jako bych neváhala ani vteřinu, byť se mi žádná nepřiznala). Prostě to mělo být takové moje top, moje perlička, moje ňuňuňu.
Točila jsem ho až v sobotu, neuvěřitelné dvě a půl hodiny. Dobře mi to vyšlo, sousedi nebyli doma, naši to ráno odjeli na dovolenou, děda byl kdo ví kde, a brácha s rodinou se k bazénu hodlali vydat až po obědě. Takže jsem se mohla zcela nerušeně a přirozeně ztrapňovat pouze sama pro sebe. A bylo to fantastický, užila jsem si s tím neskonalou srandu! I když jsem toho měla docela dost, jelikož jsem kvůli časování písničky musela neustále počítat vteřiny jednotlivých videek, než jsem je splácala dohromady. A i tak jsem to skládala a stříhala do finální podoby asi půl hodiny. Dokonalé to rozhodně není, některé pózy mi vyšly a jiné zase ani napotřetí vůbec. Panovalo takové šílené vedro, že se mi v lodičkách potily i nehty na malíčcích, takže jsem to nakonec úplně neladila do naprosté perfektnosti, hold jsem to nechala hrubé. Každopádně jsem se u toho ale hrozně nasmála, když jsem si pokaždé pouštěla ty krátké shoty, abych věděla zda je to ok nebo to přetočím. Když jsem si pak hrála s vteřinami, tak už jsem viděla, že to bude relativně dobré. A když jsem to jako prvnímu divákovi pouštěla své švagrové, plakala smíchy nad tím, jak jsem dokázala využít toho, že hold nemám doma tyč, ale naopak máme dost silné sloupy schodiště. No prostě celá já. A byla jsem šťastná, tahle výzva mne hrozně bavila! :)
6. výzva - Doubles
Neboli cokoliv ve dvou. Ve dvou na zemi, ve dvou na tyči, ve dvou hlavou vzhůru, prostě ve dvou se to lépe táhne. Byla jsem ráda, že jsem tuhle výzvu vychytala jednak ten týden, co jsem pak jela na dovolenou, a druhak taky týden, kdy jsem šla do práce jenom v úterý a to na pár hodin. Takže jsem měla hodně času něco vymyslet a připravit.
(De)motivační video:
Motivační video tentokrát poskytla naše slavná double dvojka Vlaďka a Terka, které se v loňském roce umístily třetí na Mistrovství republiky v Pole Art. Máme ve studiu hold samé hvězdičky! :) Vzhledem k tomu, jak moc jsou holky dobrý, není třeba dodávat, že jsem na video koukala s lehkým smutkem v oku, že něco takového se svojí double parťačkou Ivet zkoušet určitě nebudu. Ne že bychom některé ty prvky nedokázaly, ale je to něco jiného, když do toho musíte ještě někoho držet. Nemluvě o tom, když ten držený visí pouze na Vás. Jasně, raději bych si nechala urvat ruku v lokti, než abych Ivet pustila, ale některé prvky tak jisté nejsou. Ale i tak jsem měla určitou vidinu pár prvků, které jsme si už někdy zkoušely - ať už na hodině, nebo na jednom ze soustředění (o kterém už jsem psala tady). A díky tomu, že Ivet má doma v obýváku tyč, tak jsme se nemusely spoléhat jenom na čtvrteční trénink.
První trénink jsme tak měly u Ivetky doma. Všechno bylo krásně naplánované, k ní jsem měla dojít o půl páté. Nejprve jsme pokoukaly po fotkách ze soustředění, po internetu, po youtube; hledaly jsme inspiraci a asi pět prvků jsme si napsaly. Dva z toho jsme hned zkusily a zhodnotily, že Ivet hold nemá doma tak vysoké stropy, abychom si na sebe zvládly bez limitu stoupnout. Takže jsme je odsunuly na čtvrteční trénink. A pak se daly do díla. Byla to neskutečná prdel sranda, protože venku bylo dusno k padnutí a my se hezky klouzaly. A z toho samozřejmě vznikly parádní nepovedené záběry, které jsme se nakonec rozhodly přidat do videa také. O co víc, že když jsme pak dotočily vše, co jsme chtěly, tak jsme dopily tu lahev otevřeného vína. Jenže pak jsem tam nějakým nedopatřením zůstala až do půlnoci. Co povídat, tenhle trénink byl parádní! Druhý natáčecí den nás pak čekal na klasickém čtvrtečním tréninku ve studiu. Tam nám naše prázdninová lektorka Vlaďka trochu pomohla s inspirací a tak jsme dokonce ani jeden z připravených prvků nedělaly, naopak jsme natočily tři úplně jiné. Jediné, co mne tak na tomto videu žere je fakt, že jsem jen narychlo kvůli odjezdu na dovolenou stáhla první cirkusáckou hudbu bez toho, abych si ji poslechla. A ta čuba se opakuje furt dokola!!
7. výzva - Strong/Strenght
Síla. Siláci. Silačky. No, co si budeme nalhávat, my jsme holky svalnaté - na tyči to není žádná sranda. Nicméně že bychom měly úplně pekáč buchet, to se říct nedá. Trochu za tuto výzvu lektorky proklínám, protože má síla spočívá primárně v rukou. Ale o tom celé video být asi nemůže, že? Nemluvě o tom, že jsem na tuto výzvu měla být týden v Itálii. Byť holky nakonec daly týdenní pauzu na doplňování, beztak jsem si celé video natočila právě tam, abych do toho hodila trochu léta.
(De)motivační video:
Motivace v podání Ivči mne dost nepříjemně zaskočila. Především proto, že to měla na stejnou písničku jako já. Trapas jako hrom, a to jsem si myslela bůh ví jak nebudu originální. A já už to nemohla předělat, protože moje hotové video jaksi v této podobě již 24 hodin hnilo v útrobách YouTube. Polkla jsem tedy svoji hořkost. Vlastně mi pak díky tomu ani nepřišlo líto, že nejsem ani zdaleka takový silák jako Ivča. Jediné, co mne tak trochu píchlo bylo to, že v Itálii nikde prostě nebyla použitelná tyč. Ani použitelná lampa, vlajka, stožár, prostě nic. Čili veškeré plány na přítahy, shoulder mounty, lezení a tak podobně šly hodně rychle do kelu.
Video se jako celek za mne ale povedlo. Sice nejsem bůh ví jaká korba a na břiše mám buchty jenom tři a ještě ke všemu podélné; nicméně jsem se toho nemínila zaleknout. Věděla jsem, že i kdybych to točila až další týden v Hradci, tak pořád budu ten samý špek jako v Itálii. Zlynčovala jsem tak kamarádku Karolínu a přítele, aby mi ve videu asistovali. Nevědomky se k tomu přifařil právě Karolíny táta, rovnou do dvou záběrů, a ani v jednom případě jsem neměla nejmenší tušení, že se tam takhle vyskytl. Ale nechala jsem ho tam :) Cvičení na hrazdičkách bylo úmorné, protože už po desáté dopolední žhnuly jako blázen. A protože já fakt nechodím na cross-fit, tak jsem nemohla opakovat pohyby mého přítele, takže jsem se zmohla pouze na pár shybů a snahu o výmyk s přítahem. Cvičením na písku jsem si také pěkně zavařila, protože jenom si lehnout do toho rozpáleného pekla bylo za trest. Když jsem se pak neustále tak divně vrtěla a pode mnou se propadávaly ty malé duny, tak jsem shledala, že nedokážu ani pořádně udělat sedy lehy. Čili to vypadá, že jsem vážně nemotorná. Abych to něčím vyvážila, tak jsme si s přítelem dali večerní souboj v páce a na konec všeho jsem se odměnila něčím, co naopak zvedám mnohem radši než činky a dokonce s mnohem větším úspěchem :)
8. výzva - Inverts
Hlavou dolů přesně tak, aby se nám parádně překrvil mozek. Poslední výzva, která slibovala završení celé výzvy. Výzva, po které mělo následovat ocenění tří dívek za kompletní splnění. Prostě takový to poslední top. A já? Neměla jsem tušení, čím své poslední výzvo ozvláštnit. A to bylo v háji.
(De)motivační video:
Poslední motivační video v podání Verči. Byla jsem z něj lehce zmatená, protože byla snad víc hlavou nahoru než dolů! Hele hele, to přeci není invert, haló, vedení!! Velitelství mi tedy poté vysvětlilo, že invert fakt neznamená cokoliv co je hlavou dolů. Ach bože, už přes rok žiji v takovém omylu!! Každopádně jsem se doma zakousla do své myslící tužky - mám ji už tak pěkně dokolečka ohlodanou - a přemýšlela už jenom nad hudbou. Většinou jsem se snažila, aby hudba odpovídala videu, byť to občas samozřejmě nevyšlo. A tentokrát jsem po chvíli hlodání měla jasno! Zatančím od Kryštofů bude parádní volba - jednak je to jedna z mých oblíbených písniček, druhak je taková správně veselá a optimistická a všechno, no ale hlavně se tam v textu objevuje takové to "na kolotoči hlavou dolů". Jasné jako facka! Pro sychr jsem si to předem potahala u naší prázdninové lektorky Vlaďky, abych si mohla na hodině nějaké inverty natočit a za odměnu jí slíbila účast ve videu. Mělo být přeci poslední, tak to snad chce nějakého toho borce na konec! A jak to dopadlo, to mé slavné finále? :)
Vzhledem k tomu, že jsem za sebou měla perné dny v práci, už na hodinu jsem si dotáhla pěkně bolavé předloktí na pravé ruce. Ne úplně senzační věcička, když se chcete věšet hlavou dolů. Ale dala jsem to! Ne úplně dokonale, protože já prostě asi nadosmrti budu takový malý pytlík brambor, ale dala. Navrch jsem přidala svůj náskok do brass monkey, čistě jenom proto, že jsme ho na té hodině zrovna zase dělaly, takže jsem si tam přeci jenom mohla procpat alespoň něco sama ze sebe! Jupíjej! Celé se to završilo mým nápadem na polku mezi tyčemi s naší dračicí Vlaďkou, která vede náš kurz přes období prázdnin. Nedá se říct, že by se to zrovna dvakrát povedlo - z polky se stali dva magořící šimpanzi, co se omylem chytli za ruce a tak, nemluvě o tom, že jsem poté buď Vlaďce šlápla na nohu nebo si ji ukopla o tyč. Každopádně je to alespoň správně spontánně střelené. Má křepčící linie nezapomenutelných videí tak může být považována za dobře uzavřenou.
Zhodnocení Intimate Challenge
Když se objevil nápad s výzvou, mávla jsem nad tím rukou. Prvně. Poté mi to nedalo, a řekla jsem si proč bych to vlastně nemohla taky zkusit. A byl to ten nejlepší nápad! Celá výzva byla vážně senzační. Nejen že jsme si mohly konečně svoje výkony natáčet - ruku na srdce, kdo z nás to dělá? - a tak jsme mimo jiné i mohly pozorovat v čem děláme chyby a v čem je potřeba se zlepšit. Ale také jsme si samy o sobě mohly, ba dokonce v podstatě musely, vyzkoušet věci, které normálně samy neděláme. Jakože já bych doma jen tak stojky nebo nějaké tanečky rozhodně normálně neprovozovala! Takže v tomhle byla výzva opravdu fantastická a já jsem moc ráda, že jsem se jí účastnila.
Co se týče mých vlastních videí... ani nevím, kde se vzal ten první nápad natočit video na flexibilitu zad na hudbu Rockyho. Každopádně se tam nějakým způsobem zrodil a to zapříčinilo tu smršť - natáčet videa s tím, že se budu snažit dělat je alespoň trochu zábavná. Postupem času se to ode mne dokonce vyžadovalo. A já toho nelituji. Nejsem kdovíjaký borec, takže jsem byla za ten prvotní nápad a za jeho pokračování ve finále hrozně ráda. Osobně jsem si tak asi nejvíc užila natáčení floorworku, ten byl za mě prostě top! Udělala jsem si z toho neskonalou srandu a šíleně mě to bavilo. Ostatně jako celá výzva, nikdy jsem to nebrala jako povinnost něco natočit, naopak jsem se těšila, že zase něco budu točit a už mi v hlavě kolikrát běžely různé nápady a hudba.
Finální rozlosování
Abychom měly za naši několikatýdenní dřinu odměnu, lektorky se rozhodly tři slečny odměnit. Samozřejmě podmínkou bylo splnění všech výzev v daném týdnu, přesně do poslední neděle. Ve hře bylo studiové tílko, tréninkové tašky s potiskem, studiové ručníky a mimo jiné i soukromá hodina ve studiu.
Do finálního slosování se nás dostalo pouhých 11. Víc holek nestihlo do termínu odevzdat všechna videa - buďto kvůli zdravotnímu stavu, dovoleným, atp. Aby nás, momentálně online, Vlaďka pořádně napnula (alespoň já teda byla našponovaná, byť jsem si fandila možná tak na tílko), tak vyhlásila, že vyhlášení bude za chvíli. Ta chvíle trvala dlouho (chichi), a světe drž se!!!!
Poděkování
Na závěr už tak jenom obrovská poděkování. V první řadě děkuji všem lektorkám za rozhodnutí dát mi první místo. Jsem nadšená a kypím vděčností :)
To největší díky patří dvěma brilantním lektorkám. S originálním nápadem na výzvu přišla naše studiová dračice Vlaďka Langová (motivace doubles), s asistencí Báry Ročňové (motivace leg flexibility). Holky vytvořily senzačních 8 týdnů parádních témat, která byla natolik rozdílná, abychom si opravdu všechny mohly zakusit i to, co nám normálně moc nejde. Bára mimo jiné pak vedla evidenci a celkový dohled nad dodržováním plnění výzev a kontrolovala, které holky již výzvu vzdaly, aby ve skupině mohly zůstat jen opravdoví dříči.
Poděkování poté patří samozřejmě všem lektorkám, které připravovaly motivační videa. Děkuji Sabině Kocourkové za fascinující bezpáteřní výkon při flexibilitě zad; Barče Kratěnové za pro mne nedosažitelnou dokonalost při combech; Barče Ročňové ještě jednou za šlachy trhající výkon při flexibilitě nohou; Terce Kobrlové za fantastické stojky, o kterých sníme každá; Zuzce Kňavové za elegantní a krásnou ukázku toho správného floorworku; našemu studiovému duetu Vlaďce Langové znovu s Terkou Kobrlovou za dech-beroucí doubles; Ivě Knajfl za ukázku toho, že i něžné dívky u tyče jsou pořádné silačky; a na konec Verče Mňukové za finální motivační video v podobě invertů a rekordu v počtu helikoptér v jednom videu!
Z prvotního počtu, čítajících přes 120 dívek, nás ve výzvě zůstalo 73 odvážných. A i těchto 73 holek, včetně mojí maličkosti, si zaslouží poděkování a malý aplaus za předvedené výkony a milý facebookový videový kolektiv.
(De)motivační video:
Motivace v podání Ivči mne dost nepříjemně zaskočila. Především proto, že to měla na stejnou písničku jako já. Trapas jako hrom, a to jsem si myslela bůh ví jak nebudu originální. A já už to nemohla předělat, protože moje hotové video jaksi v této podobě již 24 hodin hnilo v útrobách YouTube. Polkla jsem tedy svoji hořkost. Vlastně mi pak díky tomu ani nepřišlo líto, že nejsem ani zdaleka takový silák jako Ivča. Jediné, co mne tak trochu píchlo bylo to, že v Itálii nikde prostě nebyla použitelná tyč. Ani použitelná lampa, vlajka, stožár, prostě nic. Čili veškeré plány na přítahy, shoulder mounty, lezení a tak podobně šly hodně rychle do kelu.
Video se jako celek za mne ale povedlo. Sice nejsem bůh ví jaká korba a na břiše mám buchty jenom tři a ještě ke všemu podélné; nicméně jsem se toho nemínila zaleknout. Věděla jsem, že i kdybych to točila až další týden v Hradci, tak pořád budu ten samý špek jako v Itálii. Zlynčovala jsem tak kamarádku Karolínu a přítele, aby mi ve videu asistovali. Nevědomky se k tomu přifařil právě Karolíny táta, rovnou do dvou záběrů, a ani v jednom případě jsem neměla nejmenší tušení, že se tam takhle vyskytl. Ale nechala jsem ho tam :) Cvičení na hrazdičkách bylo úmorné, protože už po desáté dopolední žhnuly jako blázen. A protože já fakt nechodím na cross-fit, tak jsem nemohla opakovat pohyby mého přítele, takže jsem se zmohla pouze na pár shybů a snahu o výmyk s přítahem. Cvičením na písku jsem si také pěkně zavařila, protože jenom si lehnout do toho rozpáleného pekla bylo za trest. Když jsem se pak neustále tak divně vrtěla a pode mnou se propadávaly ty malé duny, tak jsem shledala, že nedokážu ani pořádně udělat sedy lehy. Čili to vypadá, že jsem vážně nemotorná. Abych to něčím vyvážila, tak jsme si s přítelem dali večerní souboj v páce a na konec všeho jsem se odměnila něčím, co naopak zvedám mnohem radši než činky a dokonce s mnohem větším úspěchem :)
8. výzva - Inverts
Hlavou dolů přesně tak, aby se nám parádně překrvil mozek. Poslední výzva, která slibovala završení celé výzvy. Výzva, po které mělo následovat ocenění tří dívek za kompletní splnění. Prostě takový to poslední top. A já? Neměla jsem tušení, čím své poslední výzvo ozvláštnit. A to bylo v háji.
(De)motivační video:
Poslední motivační video v podání Verči. Byla jsem z něj lehce zmatená, protože byla snad víc hlavou nahoru než dolů! Hele hele, to přeci není invert, haló, vedení!! Velitelství mi tedy poté vysvětlilo, že invert fakt neznamená cokoliv co je hlavou dolů. Ach bože, už přes rok žiji v takovém omylu!! Každopádně jsem se doma zakousla do své myslící tužky - mám ji už tak pěkně dokolečka ohlodanou - a přemýšlela už jenom nad hudbou. Většinou jsem se snažila, aby hudba odpovídala videu, byť to občas samozřejmě nevyšlo. A tentokrát jsem po chvíli hlodání měla jasno! Zatančím od Kryštofů bude parádní volba - jednak je to jedna z mých oblíbených písniček, druhak je taková správně veselá a optimistická a všechno, no ale hlavně se tam v textu objevuje takové to "na kolotoči hlavou dolů". Jasné jako facka! Pro sychr jsem si to předem potahala u naší prázdninové lektorky Vlaďky, abych si mohla na hodině nějaké inverty natočit a za odměnu jí slíbila účast ve videu. Mělo být přeci poslední, tak to snad chce nějakého toho borce na konec! A jak to dopadlo, to mé slavné finále? :)
Vzhledem k tomu, že jsem za sebou měla perné dny v práci, už na hodinu jsem si dotáhla pěkně bolavé předloktí na pravé ruce. Ne úplně senzační věcička, když se chcete věšet hlavou dolů. Ale dala jsem to! Ne úplně dokonale, protože já prostě asi nadosmrti budu takový malý pytlík brambor, ale dala. Navrch jsem přidala svůj náskok do brass monkey, čistě jenom proto, že jsme ho na té hodině zrovna zase dělaly, takže jsem si tam přeci jenom mohla procpat alespoň něco sama ze sebe! Jupíjej! Celé se to završilo mým nápadem na polku mezi tyčemi s naší dračicí Vlaďkou, která vede náš kurz přes období prázdnin. Nedá se říct, že by se to zrovna dvakrát povedlo - z polky se stali dva magořící šimpanzi, co se omylem chytli za ruce a tak, nemluvě o tom, že jsem poté buď Vlaďce šlápla na nohu nebo si ji ukopla o tyč. Každopádně je to alespoň správně spontánně střelené. Má křepčící linie nezapomenutelných videí tak může být považována za dobře uzavřenou.
Zhodnocení Intimate Challenge
Když se objevil nápad s výzvou, mávla jsem nad tím rukou. Prvně. Poté mi to nedalo, a řekla jsem si proč bych to vlastně nemohla taky zkusit. A byl to ten nejlepší nápad! Celá výzva byla vážně senzační. Nejen že jsme si mohly konečně svoje výkony natáčet - ruku na srdce, kdo z nás to dělá? - a tak jsme mimo jiné i mohly pozorovat v čem děláme chyby a v čem je potřeba se zlepšit. Ale také jsme si samy o sobě mohly, ba dokonce v podstatě musely, vyzkoušet věci, které normálně samy neděláme. Jakože já bych doma jen tak stojky nebo nějaké tanečky rozhodně normálně neprovozovala! Takže v tomhle byla výzva opravdu fantastická a já jsem moc ráda, že jsem se jí účastnila.
Co se týče mých vlastních videí... ani nevím, kde se vzal ten první nápad natočit video na flexibilitu zad na hudbu Rockyho. Každopádně se tam nějakým způsobem zrodil a to zapříčinilo tu smršť - natáčet videa s tím, že se budu snažit dělat je alespoň trochu zábavná. Postupem času se to ode mne dokonce vyžadovalo. A já toho nelituji. Nejsem kdovíjaký borec, takže jsem byla za ten prvotní nápad a za jeho pokračování ve finále hrozně ráda. Osobně jsem si tak asi nejvíc užila natáčení floorworku, ten byl za mě prostě top! Udělala jsem si z toho neskonalou srandu a šíleně mě to bavilo. Ostatně jako celá výzva, nikdy jsem to nebrala jako povinnost něco natočit, naopak jsem se těšila, že zase něco budu točit a už mi v hlavě kolikrát běžely různé nápady a hudba.
´Famózní zážitek, rozhodně bych do toho šla znovu!´
Finální rozlosování
Abychom měly za naši několikatýdenní dřinu odměnu, lektorky se rozhodly tři slečny odměnit. Samozřejmě podmínkou bylo splnění všech výzev v daném týdnu, přesně do poslední neděle. Ve hře bylo studiové tílko, tréninkové tašky s potiskem, studiové ručníky a mimo jiné i soukromá hodina ve studiu.
Do finálního slosování se nás dostalo pouhých 11. Víc holek nestihlo do termínu odevzdat všechna videa - buďto kvůli zdravotnímu stavu, dovoleným, atp. Aby nás, momentálně online, Vlaďka pořádně napnula (alespoň já teda byla našponovaná, byť jsem si fandila možná tak na tílko), tak vyhlásila, že vyhlášení bude za chvíli. Ta chvíle trvala dlouho (chichi), a světe drž se!!!!
!!!JÁ TO VYHRÁLA!!!!
!VYHRÁLA JSEM SOUKROMOU HODINU!
!!!UÁÁÁÁ!!!
Byl to pro mě fakt šok. Proboha, zním jako nafrněná Miss, co ví, že to má vyhrát, ale dělá skromnou... kdepak, žádný světový mír, já tohle fakt nečekala. Upřímně jsem měla za to, že svými videi akorát pobavím a že dobrá polovina holek z výzvy už mne za ně bude fakt nenávidět. Takže po tom, co Vlaďka vyhlásila výsledky, jsem nejdřív jenom čučela na monitor s otevřenou pusou a potom hned začala brečet - radostí, samozřejmě. Jsem strašná cíťa, ale tohle mě fakt porazilo. Abyste to pochopily - já nikdy nevyhrávám. Já mám vždycky tu potupnou cenu za účast, popřípadě jednou jsem vyhrála trofej za kopyto turnaje. A najednou jsem první. Já, mezi všemi těmi fantastickými výkony, které holky podávaly. Z toho by si káknul i kámen... Nemluvě o tom, že hodnota soukromá lekce je nedocenitelná. Především pro mne. V pole dance jsem se našla a tento moderní sport mne šíleně baví, a vzhledem k tomu, že doma tyč nemám, tak je jakákoliv příležitost potrénovat drahocenná. Nemluvě o tom, když budu trénovat sama. Lekce jenom pro mne - možnost vypilovat si všechno, co dokonale nedávám; všechno to, co mi nejde; a třeba se i přiučit nejen novým tipům, ale i trikům. Byť na jedné jediné hodině. Ta radost byla vážně obrovská! :)
Ocenění na stupních vítězů se mimo mne dočkaly také Terka Fišerová (s cenou v podobě velké tréninkové tašky studia Intimate) s Barčou Koubkovou (s cenou v podobě studiového Intimate tílka). Vzhledem k tomu, že nás to do skutečného finále dotáhlo tak málo, lektorky se rozhodly ocenit i zbývajících 8 dívek a to malými dárečky, které na ně měly čekat na tréninku (ručníky, klíčenky Dragonfly, ale i mezi námi hodně cenná magnézia apod.).
Poděkování
Na závěr už tak jenom obrovská poděkování. V první řadě děkuji všem lektorkám za rozhodnutí dát mi první místo. Jsem nadšená a kypím vděčností :)
To největší díky patří dvěma brilantním lektorkám. S originálním nápadem na výzvu přišla naše studiová dračice Vlaďka Langová (motivace doubles), s asistencí Báry Ročňové (motivace leg flexibility). Holky vytvořily senzačních 8 týdnů parádních témat, která byla natolik rozdílná, abychom si opravdu všechny mohly zakusit i to, co nám normálně moc nejde. Bára mimo jiné pak vedla evidenci a celkový dohled nad dodržováním plnění výzev a kontrolovala, které holky již výzvu vzdaly, aby ve skupině mohly zůstat jen opravdoví dříči.
Poděkování poté patří samozřejmě všem lektorkám, které připravovaly motivační videa. Děkuji Sabině Kocourkové za fascinující bezpáteřní výkon při flexibilitě zad; Barče Kratěnové za pro mne nedosažitelnou dokonalost při combech; Barče Ročňové ještě jednou za šlachy trhající výkon při flexibilitě nohou; Terce Kobrlové za fantastické stojky, o kterých sníme každá; Zuzce Kňavové za elegantní a krásnou ukázku toho správného floorworku; našemu studiovému duetu Vlaďce Langové znovu s Terkou Kobrlovou za dech-beroucí doubles; Ivě Knajfl za ukázku toho, že i něžné dívky u tyče jsou pořádné silačky; a na konec Verče Mňukové za finální motivační video v podobě invertů a rekordu v počtu helikoptér v jednom videu!
Z prvotního počtu, čítajících přes 120 dívek, nás ve výzvě zůstalo 73 odvážných. A i těchto 73 holek, včetně mojí maličkosti, si zaslouží poděkování a malý aplaus za předvedené výkony a milý facebookový videový kolektiv.
!! DĚKUJI VÁM, INTIMATE LADIES !!
Žádné komentáře:
Okomentovat