Srpen nebyl zrovna nakloněný k tomu, abych se naplno mohla věnovat klidu a četbě - na konci měsíce mne totiž čekala nemilá zkouška z aplikované statistiky. Nebýt dovolené, tak bych svůj průměr tří knih snad ani nepřečetla. I když tu poslední jsem vlastně nedočetla... Každopádně Vám tentokrát přináším knihy S tváří beránka od Magdy Váňové, Bábovky od Radky Třeštíkové a Metro 2033 od Dmitry Gluhkovsky.
Tento román zachycuje průběh krize jednoho manželství. Soužití překladatelky Violy a o deset let staršího houslaře Zbyška bylo doposud šťastné. Jejich vztah má pevné základy z dob, kdy Viola končila vysokoškolská studia jazyků. Doposud však nemají vlastní děti, jelikož Viola kladla větší důraz na svůj kariérní růst než na mateřství. Vedle tohoto páru žije svůj život Zbyškův bratr Filip. Prošel si kvůli Olině, Violině kamarádce z vysoké školy, rozvodem a nyní se nechává poslušně komandovat zahořklou paničkou, honící se za nedosažitelnou dokonalostí života. Svého vlastního syna Ondřeje dal právě kvůli Olině na výchovu k Viole a Zbyškovi. Mladík ve svých 17 letech začíná dělat problémy, Zbyšek touží po vlastním synovi, Viola koketuje v zahraničí a následně dostává anonymní dopisy, Olina plete svoji pavučinu lží a zahořklostí. Napětí v rodině houstne, hádek přibývá. Svazku Violy a Zbyška, jindy tak harmonickému a šťastnému, hrozí rozpad. Ustojí to?
Magda Váňová je za mne fantastickou českou spisovatelkou. Má neuvěřitelný dar psaní. Její romány jsou velice čtivé a vždy jsou psané ze života, leckdy se nad nimi jeden pozastaví a filozofuje nad tím, jak by se v dané situaci sám zachoval. Její schopnost napsat flash-back ve flash-backu ve flash-backu a postupně se z toho opět prokousat do současné doby dění je neuvěřitelná! Tento román mne vedle jejích dalších bavil a druhou půlku knihy jsem doslova prohltala - prostě jsem odmítala jít spát, dokud knihu nedočtu (ano, byla jsem vzhůru do hodně pozdních nočních hodin). Málokomu se však její styl psaní líbí, moji švagrovou například neokouzlil. Nicméně za mne je takováto rodinná hra na pravdu a na lež, pořádná dávka intrik, terno. Vřele doporučuji!
Rok vydání: 2006
Počet stran: 395
žánr: česká literatura, román
ISBN 978-80-7244-204-1
Metro 2033 (Dmitry Glukhovsky)
Arťom žije se svým pěstounem a dalšími lidmi ve stanici moskevského metra. Metro se totiž po jaderné válce stalo jediným místem na světě, ve kterém může lidstvo alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá společenství tak živoří v šachtách metra; kde co stanice, to zvláštní mikrostát s vlastními pravidly. Arťom žije ve stanici, která je pokládána za jednu z nejbezpečnějších z celé obrovské sítě. Tuto jistotu však začne narušovat temná moc, která hrozí zničením celého metra. Mladík, který kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nyní nucen vše odčinit putováním přes moskevské metro až do poslední stanice, kde žijí kazatelé. Ti vlastní záhadný předmět, bez kterého nemůže být metro zachráněno.
Kniha je prý světový apokalyptický bestseller. Vzhledem k tomu, že jsem ji dočetla jenom do poloviny a umírala u toho nudou, bych ji za bestseller rozhodně neoznačila. Autor na nás vychrlí nejen přehršel postav, ale také komplikovanou a obrovskou síť moskevského metra se všemi stanicemi. Byť je na začátku knihy vyobrazen přesný nákres celé sítě, a na konci jednotlivá společenství; je to naprostý chaos. A nic neodradí od čtení víc, než když si podle příběhu musíte neustále hledat o kterých konkrétních stanicích je řeč, abyste zůstali alespoň přibližně v obraze. Krom faktu, že hrdina putuje od jedné stanice k druhé a v každé se s někým novým setká, se v knize vlastně nic neděje. Za mne je to akorát tak ztráta peněz a svoji původní úvahu knihu nejen dočíst, ale dokoupit si i její dvě pokračování, házím do imaginárního koše.
Originálně Метро 2033
Arťom žije se svým pěstounem a dalšími lidmi ve stanici moskevského metra. Metro se totiž po jaderné válce stalo jediným místem na světě, ve kterém může lidstvo alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá společenství tak živoří v šachtách metra; kde co stanice, to zvláštní mikrostát s vlastními pravidly. Arťom žije ve stanici, která je pokládána za jednu z nejbezpečnějších z celé obrovské sítě. Tuto jistotu však začne narušovat temná moc, která hrozí zničením celého metra. Mladík, který kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nyní nucen vše odčinit putováním přes moskevské metro až do poslední stanice, kde žijí kazatelé. Ti vlastní záhadný předmět, bez kterého nemůže být metro zachráněno.
Kniha je prý světový apokalyptický bestseller. Vzhledem k tomu, že jsem ji dočetla jenom do poloviny a umírala u toho nudou, bych ji za bestseller rozhodně neoznačila. Autor na nás vychrlí nejen přehršel postav, ale také komplikovanou a obrovskou síť moskevského metra se všemi stanicemi. Byť je na začátku knihy vyobrazen přesný nákres celé sítě, a na konci jednotlivá společenství; je to naprostý chaos. A nic neodradí od čtení víc, než když si podle příběhu musíte neustále hledat o kterých konkrétních stanicích je řeč, abyste zůstali alespoň přibližně v obraze. Krom faktu, že hrdina putuje od jedné stanice k druhé a v každé se s někým novým setká, se v knize vlastně nic neděje. Za mne je to akorát tak ztráta peněz a svoji původní úvahu knihu nejen dočíst, ale dokoupit si i její dvě pokračování, házím do imaginárního koše.
Originálně Метро 2033
žánr: sci-fi
Rok vydání: 2005
Rok vydání: 2005
Počet stran: 472
ISBN 978-80-242-2624-8
Bábovky (Radka Třeštíková)
Osudy dvanácti žen, vzájemně propojených v jediném románu. Kolikrát někdo přemýšlel nad tím, co řečí milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se cítí dívka v pubertě, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? O čem přemýšlí žena muže, který je ve skutečnosti homosexuál a tajně se stýká se svým milencem? Román o 12 kapitolách vyprávějící 12 různých příběhů, které jsou přitom vzájemně propojeny.
O této knize jsem od několika kamarádek slyšela, jak je strašně fantastická a že už dlouho nic tak skvělého nečetly. Všem bych teď nejradši vyťala políček za to, že si dovolily tenhle brak nazvat úchvatným dílem. Nebudu lhát - je to strašný. Už jenom způsob, jakým je celá kniha napsaná, je tristní. Věty postrádající smysl a nekončící dřív než po polovině stránky. Zběsilá směska pocitů, přeskakujících od brambor k hruškám, která zdánlivě nikdy nekončí. Sem tam se vyskytne nějaký velice kratičký dialog a opět je na nás navalena hromada zbytečných keců. Kdyby se je někdo snažil alespoň rozkouskovat z jedné do třiceti vět, bylo by to pak lépe stravitelné. Možná. Samotný příběh pak o ničem v podstatě nevypovídá. Kdyby autorka zkrátila celé dílo na maximálně 3-4 ženy, zvolila v tomto zkráceném pojednání role manželky, milenky, matky a milence; tak by udělala stokrát lépe. Za mě teda děs běs a hrůza hrůzoucí a jenom doufám, že se mi to podaří někde střelit dřív, než ji podpálím za to, že mi zabírá místo v knihovně.
 |
| Mapa moskevského metra (Metro 2033) |
Bábovky (Radka Třeštíková)
Osudy dvanácti žen, vzájemně propojených v jediném románu. Kolikrát někdo přemýšlel nad tím, co řečí milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se cítí dívka v pubertě, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? O čem přemýšlí žena muže, který je ve skutečnosti homosexuál a tajně se stýká se svým milencem? Román o 12 kapitolách vyprávějící 12 různých příběhů, které jsou přitom vzájemně propojeny.
O této knize jsem od několika kamarádek slyšela, jak je strašně fantastická a že už dlouho nic tak skvělého nečetly. Všem bych teď nejradši vyťala políček za to, že si dovolily tenhle brak nazvat úchvatným dílem. Nebudu lhát - je to strašný. Už jenom způsob, jakým je celá kniha napsaná, je tristní. Věty postrádající smysl a nekončící dřív než po polovině stránky. Zběsilá směska pocitů, přeskakujících od brambor k hruškám, která zdánlivě nikdy nekončí. Sem tam se vyskytne nějaký velice kratičký dialog a opět je na nás navalena hromada zbytečných keců. Kdyby se je někdo snažil alespoň rozkouskovat z jedné do třiceti vět, bylo by to pak lépe stravitelné. Možná. Samotný příběh pak o ničem v podstatě nevypovídá. Kdyby autorka zkrátila celé dílo na maximálně 3-4 ženy, zvolila v tomto zkráceném pojednání role manželky, milenky, matky a milence; tak by udělala stokrát lépe. Za mě teda děs běs a hrůza hrůzoucí a jenom doufám, že se mi to podaří někde střelit dřív, než ji podpálím za to, že mi zabírá místo v knihovně.
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328
žánr: česká literatura, román
ISBN 978-80-267-0604-5
Žádné komentáře:
Okomentovat