Volební taškařice

Jak jistě víte, tento víkend proběhly volby do krajských zastupitelstev, v některých městech i do senátu. A já jsem se do letošních voleb zapojila, stejně jako poslední tři roky, coby člen volební komise. Letos dokonce jako místopředseda (ne že by za ten post bylo více peněz...). A to byl zase zážitek.

Práce s lidmi je vždycky náročná. Nikdy nevíte, na koho natrefíte. Vzhledem k tomu, že jakmile jste starší 18 let, začnete chodit k volbám až do konce svého života; jeden by očekával, že v pokročilejším věku už lidé budou zběhlí. Zkrátka budou vědět, jak na to. Ale chyba lávky. 

Mě samotnou, ostatně jako každý rok, dost překvapuje fakt toho, že někteří absolutně nerespektují povinnost odvolit anonymně za plentou. Kolik lidí jsme jenom za páteční odpoledne poslali zvýšeným hlasem za plentu - a to dobrá polovina z nich dělala, že nás neslyší! Ostatně, relativně běžná přechodná hluchota napadá 90% lidí, kterých se po příchodu některý z členů komise zeptá na adresu bydliště - čistě pro pořádek, aby nás lidé po jednom neobcházeli a nemžourali po cedulkách s vytištěnými názvy ulic a čísly vchodů. Jeden z toho má chuť po pár hodinách soustavně mlátit hlavou do zdi. Zvlášť pokud sedíte v komisi, která vyfasovala perimetr bydliště věkových průměrů okolo 70 let, s nejmladším ročníkem 1922. 

Naprosto ideální stav jsem zažila právě tyto volby. Poměrně dost nachlazená, takřka neustále s kapesníkem u nosu. A jako na potvoru se můj nos rozhodl rozvodnit pokaždé, když přišel někdo právě ke mě. Ostuda. Díky tomu jsem chytila teprve v půlce pátečního volebního dne solidní bolehlav. Na druhou stranu jsem díky tomu zjistila, že Aulin je docela solidní nakopávač... A v tomhle stavu vydržet dva dny tohoto bylo snad ještě horší, než v takovém stavu makat v restauraci. Horší na tom už je jenom taková ta vlezlá nuda. Sice jsme měli docela slušnou volební účast, ale žádná hitparáda to taky není. Volit dnes chodí málokdo. Tou smutnou pravdou pak jsou lidé, kteří nejdou a nadávají na výsledky, ale to už bych mluvila o něčem jiném. Každopádně, všichni jsme byli vybaveni knížkou, notebookem, mobily rovnou s nabíječkami a nedej bože aby došlo kafe! Nudíte se nakonec tak, že už nevíte čím si ten den víc zpříjemnit - viz moje kolegyně Karolína, která se chystala na ty nejmladší voliče let 1995-1998. Zlatý hřeb pátku byly přinesené krůtí řízečky, tím sobotním byl dovezený oběd z KFC. I když, pro mne byl vrchol euforie mamkou přinesený Olynth. A když už v pátek před desátou večerní melete z posledního, doslova nenávidíte i sebehezčího chlapa, který se opováží vlézt do místnosti odvolit. 

Ale mělo to i své světlejší stránky. Komické. Já měla například z jedné ulice pouze jeden vchod. Končilo to panem, no.. pojmenujme ho Novák. A přísahám Bohu, že jsem toho pána chtěla opravdu vidět!! Celá komise přímo prahla po tom, aby ho spatřila. Protože kdokoliv z tohoto vchodu přišel a všiml si (či mne zcela mimořádně poslouchal), že můj adresář končí ´panem Novákem´, dočkala jsem se velice negativních ohlasů či hodně hlasitého maniakálního smíchu. Pan Novák byl v budově očividně velice oblíbeným sousedem! Bohužel se k volbám nedostavil. Velká paráda také byli všichni ti, kteří se nás neváhali zeptat, zda mohou ten arch papíru, ten jeden volební lístek, přeložit. Nevím, jestli to tak bylo u všech voleb, ale volební lístky byly natisknuty na standardní velikost A4. Volební obálky byly velikostí A5. Tak co myslíte, můžete ten volební lístek přehnout, aby se vešel do volební obálky??! Žasnu nad tím, jak někteří prostě nepřemýšlí... A jako ten největší komik voleb nás přišli pobavit postarší manželé. Oba dva stáli za plentou a najednou se ozvalo pánovo Prosím Vás, ty obálky máme zalepit? A než jsme se kdokoliv stačil nadechnout k vyčerpávající odpovědi Ne, máte to tam napsané; všechny nás předběhla jeho žena a zpoza druhé plenty se tak ozvalo Proboha, ne, vždyť máš tady nápis jako kráva!! Netřeba dodávat, že jsme celá komise lehli smíchy. 

Pak chodili i poněkud bizarní typy. Jako třeba pán Ročník 74´. Přišel si odvolit a dost brutálně se rozohnil nad všemi možnými politiky - to byl debil Kalousek sem, idiot Babiš tam, vym*daný koblihy, za*ebaní komouši, parta imbecilních hovad, hnusný prase co se rozvaluje ožralý jak žok na Hradě a dělá celému národu ostudu... nebralo to konce ani za plentou, ani u volební urny a ještě se zastavil ve dveřích, aby nám dořekl celý svůj názor na věc. Nutno podotknout, že jsme čuměli jak sedm puků vyskládaných vedle sebe.  Na druhou stranu, ne že by v některých věcech neměl pravdu...

Ten největší horor samozřejmě přichází na konec. Sčítání a závod na magistrát města. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás nechce logicky strávit i zbytek sobotního odpoledne zavřený v místnosti na gymnáziu; jako každý rok jsme závodili o první místa na magistrátu. Z principu, abychom tam my tři vyvolení nemuseli čekat kilometrové fronty na odevzdání veškeré potřebné dokumentace. Vzhledem k tomu, že jsme v komisi měli 4 nové členy - z toho dva nikdy u voleb dřív nebyli - se již půl hodiny před uzavřením voleb dost důkladně a precizně probíral postup toho, jak to bude vypadat. Obálky vysypeme; sečteme, zda se shodují s počtem odškrtaných voličů; rozděláme a setřídíme; spočítáme za každou stranu i s preferenčními hlasy; nahlásíme; sbalíme; odjíždíme. Jasný jako facka a nedá se na tom nic zkazit, že? Tak už jenom čtvrt hodiny jsme přepočítávali obálky, protože neseděly. Když nám to konečně vyšlo, začalo se jako na běžícím páse v čínské továrně na boty. Kromě jedné postarší paní. Miluju starý lidi... Místo toho, aby pochopila a makala, v klídku si sčítala půl hodiny jednu stranu, zatímco všichni ostatní zvládli alespoň tři. Sečteno podtrženo, jdeme do tisku. To by nám ale nesměla hnedka po prvních stránkách vypnout tiskárna. Díkybohu jsme ji ukecali, aby nedělala fóry, když jsou ty volby, a za pár minut se rozjela. Došlo tak na finální podpisovou část a všichni ve spěchu udělali takovou tu muří nohu, zatímco výše zmíněná paní si rozšafným písmem pomalu s kudrlinkami vypsala celé své příjmení. Proč se stresovat, že ano? Na otázku proč nemůže udělat jenom nějaký klikyhák odpověděla, že to neumí. Jako děláte si srandu?? 

Nakonec to ale všechno dobře dopadlo. Na magistrátu jsme nečekali a ihned šli na řadu, a po drobném zmatku s odevzdáváním použitých volebních obálek jsme se kodrcali šťastně domů. Volby jsou za námi a těšíme se na další.