#ŽijSvéSny aneb Můj život s Dollerem

Nikdy jsem nebyla s to zapamatovat si, co mám udělat téhož dne, natož ten následující, nebo jaké plány mám na víkend. Kolikrát jsem slíbila lidem, že budu mít čas na kafe, a pak to musela odvolávat kvůli jiným věcem. Bez diáře prostě nejsem schopná fungovat, je to můj život v pevných deskách. A tak, když jsem se dozvěděla o motivačním diáři Doller, nemohla jsem odolat a celé tři měsíce před novým rokem si ho pořídila. Jako zapřísáhlý zarputilec trpělivě čekala do nového roku. Výsledek po dvou a půl měsících? Ryzí nadšení!

O tomto diáři se jednu dobu mluvilo neustále, dokonce to dotáhl až do časopisu Forbes. Nejedná se o klasický momentálně všude dostupný zaručeně motivační diář, plný blbostí pomalu na každé stránce, přehnaně barevný a bijící do očí předtištěnými nesmysly, které si denně čte každý jeho vlastník. Kdepak. Doller se staví za motto s pastelkami za splněnými sny. Svými sny. Svými pastelkami. Motivujete se tak sami o sobě tím, čím si myslíte, že si pomůžete. Díky tomuto diáři, vzniklému z geniality Jiřího Doležala a Jana Emlera, dáte svému životu nový směr. 

Celý diář je v podstatě malou knížkou v černé kožené vazbě. V jednoduchosti je prostě krása. Stejně jako fakt, že si ho můžete pořídit v jakýkoliv den roku, začít v jakýkoliv měsíc - díky tomu, že je absolutně prázdný. Tedy až na každoměsíční citát někoho významného. Přiřadíte si jednotlivé měsíce. Do týdnů vepíšete jednotlivá data dnů. Můžete připsat i svátky svých známých nebo ty státní. Nač čekat na leden, když můžete začít klidně od září. Každý měsíc obsahuje jak dvoustranu se všemi dny, tak několik dvoustran s jednotlivými týdny, včetně povinností, měsíčních a týdenních cílů, možností vypsat si své nápady nebo poznámky, nebo si jen zapsat sumu utracených peněz. Každý si v tom najde své a zaručeně to každému pomůže v lepší organizovanosti vlastního žití.

Já například nejsem zrovna puntičkář a kreslíř, většinou si potřebuju všechno poznamenat relativně narychlo. Taky to pak podle toho vypadá :) Ale zato se mi hrozně líbí kolony "Udělat" a "Zavolat", které využívám každý týden a bez nich bych se nehnula dál. V běžném diáři se totiž nějaká poznámka o úkolu či telefonátu dost rychle ztratí. A i přes to, že v práci funguji na bázi Outlooku a jeho kalendáře, beztak si veškeré schůzky přepisuji právě sem. Protože je to tak prostě lepší :)

Doller začíná relativně překvapivě prázdnou dvoustránkou, kde jedna zobrazuje kým jste za 5 let, ta druhá patří ročním cílům. Fantazii se meze nekladou, je jedno jestli vezmete do ruky pouze propisku, nebo si dvoustránku vymalujete k obrazu svému. A je naprosto jedno, že nejste zrovna Da Vinci. Já třeba vůbec kreslit neumím, ale tady mne to posunuje. Čím víc se dívám na své jméno s titulem inženýra, nebo na namalované klíče od našeho prvního bytu s Danem; tím víc věřím tomu, že se mi to povede dotáhnout do konce (po 10 měsících - ano, dotáhla!!). 

Podle všeho je totiž grafické vyjádření Vašich snů o dost hmatatelnější a má větší pravděpodobnost uskutečnění, než když to pouze držíte v mysli nebo o tom hovoříte. Nemluvě o tom, že pokaždé, když si otevřete diář na samotném začátku, okamžitě Vás praští do očí Vaše nejniternější tužby - co na tom jestli se jedná o něco obrovské jako je cesta kolem světa, nebo jenom maličkost v podobě hecu, že se po letech plánů konečně necháte tetovat (což tam mám třeba já, a splnila jsem si to ještě hned v lednu!). Ani Vám neříká, že za týden musíte zvládnout 7x30 kliků nebo udělat denně jeden dobrý skutek, usmát se na 5 lidí a před usnutím se pomodlit. Takové motivace nejsou pro každého a většinou jsou spíše kontraproduktivní, protože se s nimi neztotožňujete. 

Doller si vyšperkujete sami, přizpůsobíte ho své vlastní osobě a charakteru. Nejste tak vázáni na nutnost plnit něco, co si vymyslela banda kancelářských krys zpoza svých stolů v honbě za většími zisky. Diář zkrátka zrcadlí Váš vlastní život a je jenom na Vás, jak moc motivovaní chcete být. A v závěru měsíce Vám pomůže shrnout vše, čeho jste dosáhli. Zkusili jste se někdy koncem měsíce zamyslet nad tím, co všechno jste za těch přibližně 30 dnů stihli udělat? Co se Vám povedlo a kde jste naopak zklamali? Co může být do příště lepší? Je to někdy dost zajímavé přemýšlení a může Vás do velice snadno postrčit dál, stačí si jen uvědomit všechno to dobré i špatné.

Já se nad tímto každoměsíčním shrnutím dost dlouho zasekávám a pokaždé se skutečně snažím najít nejenom to, co se povedlo nebo co na celém měsíci bylo hrozně fajn. Ale také to, kde jsem pochybila a mimo jiné jaká bych měla být. Třeba bych neměla být taková mrňavá protiva a měla bych se více věnovat flexibilitě - zrovna tyhle dvě věci se v celém diáři (update po 10 měsících) objevují celkem často. 

Doller je prostě boží. Nejde to říct jinak. Musela jsem si kvůli němu sice pořídit větší kabelku, ale bez něj už se prostě odmítám hnout z domu. Líbí se mi jeho klasická černá vazba. Líbí se mi jeho vůně. Líbí se mi, že se do jeho stránek vpíjí můj vlastní život. Funguji daleko lépe, než kdy dřív, a odvážím se to připsat právě jemu. Díky němu jsem během dvou měsíců  zvládla daleko víc věcí, splnila jsem si už jeden velký sen a další na mne čekají (update - a během 10 měsíců jsem si toho stihla splnit ještě mnohonásobně víc!). To vše překvapivě díky dvojici mužů, kteří si díky Startovači rozjeli neuvěřitelnou smršť a dali veto současným podobám diáře - ať už těm klasickým, nebo těm přehnaně motivačním.

Díky dokonale zpracovanému time managementu a sázce na klasiku v kožené vazbě, nově černé a růžové, je diář Doller je zkrátka TOP! Neváhejte!!