Úniková hra: Occultica

Protože nás tehdy naše první úniková hra v Pardubicích tolik zaujala, s pozváním na další únikovku, tentokrát do Prahy, jsme neváhali ani vteřinu a nadšeně kývli. Byť byla hra hodnocena jako těžká a pro zkušené hráče, nezalekli jsme se a šli do toho. A opět úspěšně unikli. 

Cesta nás zavedla do společnosti The Room na hru Occultica. Nadšeni a plni očekávání jsme byli zavedeni do sklepení, kde nám již přímo v chodbičce uvaděčka sdělila, že právě zde začíná naše hra. Pointa celé hry byla zkouška přijetí do tajného okultního společenstva. V podstatě jsme měli řešit takové tajenky a rébusy, které v dávných dobách řešili ilumináti, aj. Na vyřešení všech hádanek a úspěšný únik jsme tentokrát měli 77 minut a neomezený počet nápověd. 

Po tomto velice krátkém úvodu hra začala. Byli jsme uvězněni právě v té malé chodbě, a kolem nás byly celkem 4 dveře do dalších místností. Do prvního kamrlíku se nám povedlo úspěšně dostat takřka okamžitě. Poté jsme se však na nějaký čas zasekli. Nakonec jsme se však dostali do další a největší místnosti a tam jsme se rozprchli. Každý něco řešil sám nebo ve dvojici, ve snaze najít další klíče k otevření dalších zámků. Postupně jsme otevřely všechny 4 místnosti. Hádanky byly různé a dá se říct, že od každého bylo něco - magnety, spojovačky, hledání symbolů, poslouchání nahrávky, počítání. Bylo toho spoustu a každá hádanka byla ve své podstatě úplně jiná, než všechny předchozí. Prostřědí bylo příjemné a hrálo do karet, byť bylo poněkud šero a na některé věci jsme si museli posvítit baterkou. Když jsme našli vše, co bylo dostupné, a stále nám zbýval k vyřešení jeden zámek, panikařili jsme. Ve finále jsme objevili (tedy JÁ jsem objevila, abych měla nějaké zásluhy, hi hi) ještě jednu místnost, která nám dala odpovědi na zásadní otázky. Byť řešení posledního klíče bylo poněkud zapeklité, a shlukli jsme se nad ním celá parta, nakonec se nám povedlo záhadu prolomit a vyvázli jsme v čase 72 minut. 

Upřímně řečeno, hra byla skvělá, ale také měla své mouchy. Za na Prahu dobrých 300,- za hráče byla možnost hrát v počtu 4-10 lidí. Naše skupina o šesti lidech měla co dělat, aby zvládala řešení všech záludností, takže se dá mluvit o optimálním počtu hráčů 6+. Nicméně úkoly se řešily paralelně a to nám přišlo jako škoda. Když jsme například ve dvojici konečně prolomili nějaký ten rébus, vůbec jsme netušili, co všechno (a hlavně jak a za použití čeho) se povedlo odemknout dalším 4 lidem, kteří pracovali minimálně na 2 dalších hádankách. Mimo jiné hra jako taková neměla žádný příběh k dopátrání, prostě jste jen museli vyřešit všechny hádanky. Byli jsme sice rádi, že se nám podařilo uniknout v časovém limitu, ale ve finále jsme z toho, že to celé nemělo žádný skutečný účel, byli všichni poněkud rozčarováni.