A je to tady. Na konci května ze mě bude konečně vystudovaná mladá dáma. Paní inženýrka, to je něco! Auto má z tuzexu, peněz jako šlupek... No hlavně aby to dopadlo, že ano? Protože můj současný psychický stav tomu tak úplně neodpovídá...
Loni jsem si říkala, že tyto státnice neudělám tu chybu, abych se učila jen 19 dní předem. Že tentokrát budu svědomitější a dopíšu včas diplomku a hlavně v klidu, a že statistiku a IT teorii se budu učit minimálně od února, protože tomu málo rozumím. Jasně... Dle předpokladu, všechny tyhle domněnky šly samozřejmě do kopru. Diplomku jsem odevzdávala těsně před deadlinem a učit jsem se začala až těsně na konci dubna.
S diplomkou jsem se hrozně trápila. Na začátku října to bylo všechno velice růžově naladěné, jelikož jsem s tím opravdu začala a prvotní impulz byl výborný. Hned jsem překlepala 4 knížky a sesmolila z nich přibližně 20 stránek teorie. Jenže pak jsem si našla novou práci a adaptační systém mi zabral celý listopad, takže jsem nic nedělala. V prosinci bylo to samé, do toho jsem ještě byla nemocná a taky se můžu vymluvit na Vánoce, že jo? Každopádně po novém roce a zkouškách to na mě najednou celé padlo. Že touhle dobou už jsem měla v bakalářce napsanou celou teorii. Přišla nehorázná krize a já vůbec nevěděla od čeho se odpíchnout. Panika level 1000. Nakonec to prolomila ta správná knížka, a asi 4 další, a během víkendu se mi povedlo sesmolit 40 stránek a odeslat ucelenou teorii vedoucí. Opojená úspěchem jsem si dala zaslouženou pauzu. Do toho jsem v práci postoupila na jiné oddělení a následoval tak další proces školení. Není tak divu, že jsem tu praktickou část honila na poslední chvíli a pak ještě zjistila, že ji musím z poloviny předělat, protože můj původní plán, že všechno udělám v klídku v účetním systému se zhroutil - polovinu příkladů systém tak úplně nepodporoval. Paráda. Když jsem tak v polovině dubna po Velikonocích posílala vedoucí a konzultantovi, málem jsem si okousala nehty i na nohou, jak jsem byla nervózní, že se to nebude líbit, že to prostě nebude dostačující. Díkybohu mi po týdnu vedoucí práci schválila a já ji tak vyloženě za 5 dvanáct mohla vytištěnou odevzdat na katedře. Má sice jenom nějakých 93 stran, a je tak oproti bakalářské práci delší jen o nějakých 25 stran, ale je má a je to boží.
S odevzdáním diplomky se pojil ten nejhorší a nejošklivější krok na celých státnicích. Učení. V průběhu roku jsem si byla schopna obstarat otázky a nějakým způsobem je zkontrolovat tak, abych zjistila, že některé chybí. Díkybohu se vše podařilo dohledat, kromě dvou otázek z IT (které mimochodem nemám doteď, protože lidi jsou buďto zlí hladoví škrti nebo sami neví, kde by na ně našli studijní materiály - a já vystudovala finance, takže vůbec nemám ponětí, o čem je řeč). Dohromady 4 okruhy - ekonomie, management, IT teorie a kvatitativní metody - to dává hezkých pár desítek stránek k učení. Vzala jsem do ruky svůj oblíbený oranžový zvýrazňovač a už se jelo. Když jsem však během týdne dokázala našprtat jenom nějakých 9 otázek, udělalo se mi špatně od žaludku. Nemluvě o tom, že se učím tím, že si to nahlas opakuji a pochoduji po bytě. Takže logicky, jakmile je někdo doma, nenaučím se toho moc, protože z chození po pokoji se mi za chvíli točí hlava a máma je schopná do toho vysávat, vyndávat myčku, fénovat si vlasy a kdo ví co ještě. Manažerka mi v práci dala v podstatě nucené volno, očividně jsem vypadala hodně tragicky. Není divu, minimálně třikrát denně se o mě pokouší hysterický záchvat sebepodceňování a neschopnosti. Skončila jsem tak na prášku z guarany a macy (a ten má tak odpornou chuť, že se nedá pít pomalu ani s ovocným džusem), a na aromaterapii z rozmarýnu, bazalky a několika dalších bylinek na uklidnění. Začátek solidní a já jsem moc zvědavá, jak budu vypadat za dva tři týdny, až mi bude skutečně hořet za prdelí zadkem.
Držte palce, přátelé! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat