sobota 13. května 2017

Úniková hra: Psycho v nemocnici

S únikovými hrami se roztrhl pytel nejen po celé České republice, ale také v rámci naší party. Sotva dva týdny po návštěvě pražské Occultici jsme zakusili novou hru. Naše cesta vedla opět do Pardubic do Hugo Koumes, kterým se nedávno povedlo otevřít dvě nové tématické hry. Tamní hra Útěk z cely (článek ZDE) se nám tehdy opravdu líbila, přirozeně jsme se tak těšili, že opět zažijeme něco famózního. A rozhodně jsme nebyli zklamaní! 


Psycho v nemocnici nás v logicky zavede do nemocnice. Něco zde tak úplně nehraje - pacienti se pozvolna ztrácejí ze svých pokojů bez vysvětlení. Příští skupina pacientů má tak pouze 60 minut na útěk před jistou smrtí. Všichni jsme v úvodu hry dostali nemocniční župany i s visačkami a byli zavedeni do nemocniční místnosti. Automaticky jsme začali vše prohledávat. Úkoly ale byly poněkud těžší, než v Útěku z cely. Neskutečně dlouho nám tak trvalo projít první místností. Hádanky byly opět nejrůznějších druhů - počítání, hledání symbolů, měření,... Co mi přišlo vskutku originální bylo hledání určitých kombinací na rentgenových snímcích, pro které jsme používali i onu nasvícenou tabuli. Nakonec jsme se však úspěšně dostali i do druhé místnosti, která však byla poněkud větší a rébusy zde byly opět naprosto jiného charakteru. Dvě věci se konkrétně mně povedlo objevit naprostou náhodou v podstatě vlastní nešikovností. Čas kvapil a my jsme stále nebyli blízko k vyřešení, a žádali jsme si o další nápovědy. Tentokrát jsme bohužel neuspěli. Hru jsme dokončili v čase 62 minut, ale aspoň jsme měli možnost ji dohrát a ve finále tak skutečně vyváznout. 

Hugo Koumes nás tak opět nezklamal a rozhodně ho budeme doporučovat na potkání. Hra byla výjimečná nejen ve svém provedení v prostředí nemocnice (a věřte mi, pohled na falešnou krev byl tak reálný, až se mi z toho udělalo nevolno), ale také zcela odlišnými rébusy od předchozí hry. Jediné takové drobné mínus je průvodní video a fakt, že se nakonec ani nedovíte z jakého konkrétního důvodu pacienti mizí. Ale musím prozradit, že jedno řešení bylo dokonce velice sladké. Doslova a do písmene jsme se neskutečně vyblbli a odcházeli nadšení. Sice to mělo hořkou pachuť neúspěchu, nicméně hra byla skutečně složitá a zatím žádnému týmu se nepodařilo uniknout v čase - a pokud jsem správně vyrozuměla, dokonce jsme byli z těchto týmů první, ale samozřejmě jsme tam byli teprve týden po otevření. Navíc jsme jako jediní (prozatím) našli jednu skrýš s doplňkovou pomocí do hry. Hugo Koumes prostě válí a rozhodně ho doporučuji k návštěvě! Sami se už tak těšíme, až si zajedeme na jejich třetí a také nový počin Upírovo tajemství. 

Žádné komentáře:

Okomentovat