Rok se s rokem sešel a proběhly další volby, tentokrát ty parlamentní. A asi ty nejdramatičtější a po hodně dlouhé době se účast vyšplhala na rekordní čísla. I letos jsem volbám přisedala jako člen volební komise. A i letos bylo o zábavu postaráno.
Jak takové volby vypadají z pohledu člena komise? A s čím vším jsme se z ty dva dny setkali?
Volby mají každý rok dvě tváře - tu nudnou, kdy nevíte co dělat (obzvlášť v pátek večer) a pak tu hektickou, kdy se místnosti uzavřou a začínají se počítat hlasy. Vše začíná už jenom tím, že si musíte postavit plenty a připravit vše potřebné, aby se mohly naplno rozjet - obálky, hlasovací lístky, propisky, archy se jmény, hrnečky s kávou. Když padne druhá hodina, většinou se zjeví pár prvních nadšenců, ale víceméně je to nuda a většina z nás si s sebou nosí minimálně knížku. Letos přišlo k volbám tolik lidí, že jsme neměli pořádně čas ani na hru Jméno, město. Ale lidi jsou pořád jenom lidi a nepřestanou mě fascinovat...
Náš volební okrsek se z 80% skládal z důchodců. Někdy je to dost překvapivý, že i ročníky 1922 se dobelhají k volbám, a kolikrát jsou ještě hodně vitální. Na druhou stranu jsme tam měli i hodně velmi mladých voličů. V čele s 26letým chlapem, který nevěděl, která bije. Později z něj vypadlo, že to je poprvé, co šel volit. Jako prosím, ve 26?? Korunu tomu nasadila paní, která se vyznamenala tím, když prohlásila, že je tam na propustku z porodnice, že to je dva dny co porodila. Svět je zvláštní...
Co všechny tyto lidi spojuje? Dvě věci. Tou první je přechodná hluchota, která postihne dobrou čtvrtinu voličů. Projevuje se tím, že ani neodpoví na pozdrav. Abychom předešli mžourání a potácení se lidí po celé místnosti, předem se jich ptáme na adresu, abychom je nasměrovali ke konkrétnímu stolku. Ale ne, oni radši budou bloudit místností a mžourat na cedulky s natištěným seznamem ulic. Finální stádium ohluchnutí se vyznačuje tím, že zcela ignorují naše požadavky, aby ten připravený lístek šli přehodit do obálky za plentu, protože jinak je hlas samozřejmě neplatný. Takových hádek na tohle téma, to svět neviděl. Přitom většina z lidí chodí volit pravidelně (takže takřka každý rok) a tohle je snad základ, který zná každý ne? Druhá věc, která všechny lidi spojuje, jsou absurdní otázky na lepení obálek. Tak zaprvé, na obálce není žádný lepicí proužek, kterým by bylo možné obálku slepit. Leda byste si k volbám přinesli vlastní lepidlo. Pro jistotu je však stále vevnitř plenty vylepen nápis jako blázen Prosím, nezalepujte obálky. Děláte si z nás jako prdel srandu, že jste schopný se nás na to zpoza plenty ještě zeptat? V půlce voleb jsem si tak říkala, že jestli ten dotaz uslyším ještě jednou, začnu mlátit hlavou do zdi...
Díky tomu, že lidí přišlo letos skutečně hodně a především mladé rodiny, relativně se tím pročistil vzduch oproti běžnému stavu, kdy volit chodí pouze starší spoluobčané. A někteří z nich přímo hýřili vtipem - srandičky novomanželů na téma povinnosti chlapa nebo žertování mladého pána na své vlastní příjmení. Měla jsem si je všechny psát... Ono na náladě dělalo asi hodně i to, že jsme byli opět ve velice zábavném složení a nebyli jsme ani na minutu ticho. A protože čas se nejlépe zabíjí vtipnými historkami, kolikrát se stalo, že do nějaké takové zrovna někdo vešel a poté přispěl svojí troškou do mlýna. Alespoň nám to tak hodně rychle utíkalo.
Pravé peklo se rozpoutává pokaždé, když dojde na finální počítání hlasů. Díky tomu, že v Hradci je okrsků skutečně hodně, pokaždé se snažíme být velice rychlí, abychom pak nemuseli kvůli frontám na Magistrátu města dlouho čekat s odchodem domů. Vše tak musí být absolutně precizní a každému je třikrát řečeno, co přesně má dělat v jakém pořadí. Bohužel, letos se nám to tak úplně nevyvedlo.. Obálek bylo šíleně moc a preferenčních hlasů ještě víc, přepočítávali jsme vše třikrát a i tak nám to napoprvé nesedělo. Na úřadu jsme tak letos zcela mimořádně první nebyli, ale díkybohu jsme na tom nebyli zase tak špatně, abychom na návrat předsedy a rozchod domů čekali déle než hodinu. Kéž by se volby konečně udělaly třeba elektronicky. Tisícikorunová odměna je sice hřejivá a na ulici ji jen tak nenajdete, ale že by to byla nějaká hvězda, to se říct nedá :)
Na závěr bych chtěla říct jednu věc. Ať už ty volby dopadly jakkoliv, letošní účast byla obrovská. A protože žijeme v demokratickém světě, každý má právo mít svůj vlastní názor. Neskutečně mě udivuje množství hněvivých a urážlivých statusů na Facebooku, dokonce i od hodně inteligentních lidí. Všichni píší vesměs to samé - že kdo volil toho a tamtoho byl idiot. Je tohle názor inteligentního jedince? Urážet ostatní, protože nesmýšlí stejně jako on? Kdo mu zavdal důvod si myslet, že jeho volba je ta jediná správná? Prosím, než něco takového napíšete, přemýšlejte alespoň o tom, jak to vypadá - především, pokud do toho hážete slova jako demokracie a svoboda...
Žádné komentáře:
Okomentovat