2017 - ten nejlepší rok mého života!

Jak už tak u bloggerek očividně bývá zvykem, start do nového roku s sebou přináší shrnutí toho minulého. Mne to vždycky přišlo hezké, pokud jsem za celý ten rok měla na co pěkného vzpomínat. Je celkem super si pak připomínat čeho jsem dosáhla, co jsem zažila, koho jsem potkala. A rok 2017? Nejlepší v mém životě!

Celý rok jsem zahájila na mne dvěma naprosto nečekanými událostmi. Tou první byla moje první cvičební výzva dotažená až do konce. Jednalo se o projekt 30ti denní výzvy, ze které jsem si kvůli problémům s flexibilitou vybrala právě výzvu na protahování (článek ZDE). Nevím, co přesně se ve mě zlomilo, ale poprvé se mi podařilo dojet domácí cvičení od začátku do konce a bylo to super! Kde to je ale teď, to už se komentovat nedá... Druhou parádní věcí, která mne hned z kraje roku potkala, bylo vysněné tetování (článek ZDE). Přála jsem si ho roky a konečně nad ním začala vážněji uvažovat. S kamarádem mého přítele slovo dalo slovo a já měla do 24 hodin na noze vytouženou kočičku s pro mě specifickým významem. A tehdy jsem se taky poprvé neztratila sama v Praze, když jsem jela do společnosti Stormware na školení! Na mě úspěch jako hrom a na začátek roku taky dobrý, ne?

Rok se pomalu překlenul v březen a mne potkávaly další pro mne významné věci. Tehdy jsem poprvé hrozně moc pohnula s psaním diplomové práce - to byl pro mě malý horor! Pořád jsem se srovnávala s bakalářkou, kterou jsem měla napsanou raz dva a diplomka vázla jak nikdy. Během 4 dnů se mi povedlo naklepat asi 7 tisíc slov a já se zase cítila na koni. Skvělou výměnu jsem zažila s přítelem, kdy jsem s ním po několika měsíčním poslouchání, jak je crossfit fantastickej sport uzavřela dohodu. Já na crossfit, on na pole dance (článek ZDE). A musím zaklepat, že já se od té doby toho crossu tak nějak zuby nehty stále držím a od té doby, co chodím na soukromé lekce mne to snad i baví! Další obrovskou změnou pro mne byl posun v práci, ten první (pozdější článek ZDE). Tehdy jsem se ze servisního útvaru dohrabala na vymáhání pohledávek a musím uznat, že tam to byly fakt skvělé měsíce, které mi toho hodně daly. Tento měsíc navíc odstartoval naše malé šílenství po únikových hrách, kterým se zkrátka nedá odolat (článek z té první ZDE).

Bylo jaro, květen se blížil rychlostí světla a já konečně dopsala diplomku! Byl to tenkrát neuvěřitelně silný pocit zodpovědnosti a paniky zároveň (článek ZDE). Začal maraton učení, kdy jsem s každým dalším dnem šílela o stupínek víc a dospělo to až do bodu, kdy mne z práce poslala manažerka doslova na nucenou dovolenou s tím, že už vypadám vážně příšerně. Tehdy jsem to šla zapít s kamarádkou a když se na mne v autobuse usmál postarší pán, z vděku bych mu tehdy vlepila mlaskavou pusu na tvář! Až do dneška si to pamatuji, jak mi tím tehdy 17. května po psychické stránce hrozně pomohl. Týden před státnicemi jsem absolvovala jedno ze životních must-have a to vystoupení Cirque du Soleil, konkrétně Varekai, a bylo to skvělý. Po něm už to byla jenom deprese, panika a vlasy jsem si z hlavy trhala po chomáčích. Přišel 30. květen, kdy jsem na univerzitu přišla jako malá dušička a vylezla jako paní inženýrka (článek ZDE). Neskutečný pocit úlevy a štěstí, který se ovšem dostavil až o 4 dny později při válení u bazénu u našich a já se svojí stožárovou výškou se málem utopila.

Přišlo léto. Ze začátku bylo nabité energií především díky zakončení školy. Jeden výlet střídal druhý a já se tak podívala na Moravu na vinné slavnosti, do malebné vesničky Vyžice na oslavu narozenin nebo až za hranice na prodloužený víkend do Lipska. Plná štěstí a života jsem sama naplánovala naši letní dovolenou a tehdy jsem vyhrála výběrové řízení na jinou a významnější pozici. Červen byl prostě fantastický a nedá se mu nic upřít. Léto pokročilo a my si našli náš první společný byt. Tehdy jsem si už klepala na čelo, že to není možné, aby se mi v životě tolik dařilo a hlavně takhle rychle za sebou. Klíče v rukou jsem svírala jako kdyby znamenaly život a já to tradičně obrečela. Na konci července přišlo vysněné stěhování, hurá (článek ZDE)! To léto jsem mimo jiné stihla absolvovat i rozlučku mé skvělé kamarádky Barči a byla to celo-víkendová nezapomenutelná dámská jízda! Nástup do nové práce mne zpočátku děsně hlodal, protože mezi všemi těmi chytrými a dospělými jsem si přišla titěrná a zbytečná, ale s každým dalším dnem jsem se stavěla na nohy a musím říct, že lepší práci a praštěnější kolektiv bych si takhle po absolvování neuměla představit. To vše korunovala naše první společná dovolená (články ZDE a ZDE). Na tu mám ty nejfantastičtější vzpomínky!

Podzim se dostavil jako na koni a já nevěděla, kam dřív skočit. Nejenom, že v práci mi toho den ode dne přibývalo na stole, ale každý víkend jsem měla něčím zabitý. Koncert Kryštofů, na který jsem měla lístky už od října 2016, byl prostě magický. Na to, jak jsem je dříve neměla ráda, jsem si je poslední roky doslova zamilovala. Nedokážu si už vzpomenout, kolikrát mi na Strahově ukápla romantická citlivá slzička. Brečela jsem ale i jinde - konkrétně na dvou svatbách mých kamarádek. Obě byly diametrálně odlišné, ale obě byly zkrátka překrásné! Na jedné z nich mi bylo dokonce slíbilo, že příští rok jsme na řadě my (no jasně...). A na té samé mi o pár hodin později nevěstina kytice propadla náručí (olšový ruce), což vyvolalo hodně úsměvnou historku. Já se hold nikdy nevdám... S Danem jsme spolu přežili první měsíc společného bydlení (článek ZDE), já dala blogu tvář i na sociálních sítích (připomínka ZDE) a moje maminka oslavila šedesátiny. A abych si připomněla, jak fantastickou jsem našla práci, zúčastnila jsem se dobrovolnického dne v královédvorské ZOO.

Rok se pomalu chýlil ke svému konci. Zas a znovu se k tomu vrátím, ale v práci to nemělo chybu. Moje pouto s kolegy se dále utužovalo a nepotkala jsem v žádném ze zaměstnání tak skvělé lidi, jako v našem týmu. Vyhráli jsme bankovní soutěž o deset tisíc, přežili útvarovou akci ve Vrchlabí a dokonce si střihli kancelářský ne-turnaj v badmintonu. Mne se začaly dařit první vlastní výmysly a úspěchy a celé to konečně nabralo ten správný směr, že do týmu skutečně a právoplatně patřím. Nemohlo se mi ale dařit pořád a tak zatímco do práce jsem se těšila, domů se mi dvakrát nechtělo. Po 4 a půl letech se partnerská krize dostavila i k nám (článek ZDE). Tady bych jen podotkla, jak hrozně jsem ráda, že jsme si uvědomili nakolik k sobě my dva už patříme a že společnými silami dokážeme přebít naprosto cokoliv. Za to jsem skutečně moc vděčná. Přežila jsem další studiové soustředění a tentokrát natočila dle mého skromného názoru vážně povedené video pro naše holky (YouTube ZDE). Nejenom, že bych pro pole dance i dýchala - a kdybych teda byla lepší tak stoprocentně - ale tehdy jsem si i uvědomila, jak moc mne to baví a jak mi ani nevadí se hrbit u monitoru takových hodin. Poslední okamžiky roku patřily přirozeně Vánocům - nejenom tomu shonu (článek ZDE), ale i té radosti u stromečků (článek ZDE).

Mimo jiné jsem také:

• přečetla tak 20 knih a dalších 20 kvůli diplomce 
• absolvovala 8 únikových her
• poprvé v životě na chvíli měla na běžném účtu 6ti místnou sumu
• nasbírala skoro 6 tisíc v 50ti korunách (a nevím, co s nimi budu dělat)
• dostala se na facebookové stránky Dolleru
• zhubla a zase zpátky přibrala tak 3 kila (pocitově 10)
• obarvila se na blond, hnědou, fialovou i zrzavou 
• našla si 6 nových kamarádek (a to už něco znamená)
• překonala na tyči nějaké ty slíbené a chtěné prvky
• unesla 1 nevěstu a ještě ji stihla cestou ztratit
• nechytila ani jednu ze tří svatebních kytic
• rozmázla se v natřískaném baru úplně střízlivá
• řekla, že Labe je v Praze stejně široké jako v Drážďanech (mívala jsem ze zeměpisu jedničky)
• naplánovala s kamarádkou maraton Harryho Pottera a dokoukala ho jenom do poloviny 
• přežila divadelňák i Majáles bez úhony
• při prvním praní v pračce obarvila Danovy ponožky na červeno (omylem, přirozeně)
• díky staronové Libertě začala ráda jezdit na kole, alespoň po městě
• a spousty dalších hovadin, nemotornin a úsměvných situací....

Rok 2017 byl prostě fantastický. Významný. Zlomový. Zkrátka to byl ten nejlepší rok mého dosavadního života. Děkuji všem, kteří ho se mnou sdíleli. Věřte tomu nebo ne, všichni jste mě v nějakém ohledu posunuli alespoň o malý krůček dál. Teď už jenom doufat, že i letošní rok bude stát za to!

Vám všem, kteří jste se mnou až do poslední tečky za větou tak přeji šťastných 365 dní plných štěstí, smíchu, lásky a úspěchů! :)