neděle 6. října 2019

Panoptikum randění

Na konci loňského roku mi jedna z mých kolegyň dle speciálního horoskopu a numerologie prorokovala, že letošek bude plný nápadníků včetně toho jednoho, ze kterého si sednu na zadek. Inu, měla pravdu. Letošní rok je skutečně plný dychtivých nápadníků. Bohužel je to ale zatím asi stejná kvalita, jako nakupování ovoce v Bille. Přinesete si to domů a vypadá to vážně dobře, ale za dva dny to můžete plné plísně vyhodit. 

A tak se ze mne stal skoro odborník na všemožné druhy hodně špatných dostaveníček. Když už nic jiného, alespoň těmito historkami pokaždé stoprocentně pobavím všechny svoje kamarády. Ostatně umět se zasmát sama sobě je jedna z mých nejlepších vlastností!

Poněkud kontroverznější článek. Na druhou stranu, kdo by se o takové zážitky nepodělil? 


Když jsem loňského října na stejné téma psala první povídání, nenapadlo by mě, že o rok později budu stejně jako tehdy sedět u skleničky bílého vína a smát se nad vším tím, co jsem s chlapy zažila. Občas mám pocit, že mám na čele neonový nápis "Všichni pitomci sem" a pro sichr nade mnou vlaje ještě zářivá blikající šipka, kdyby to náhodou některý z nich přehlédl. A když už to byl někdo normální, vždycky to mělo háček. Kdybych měla spočítat, kolikrát už jsem slyšela větu Jsi vážně skvělá, ale já teď nehledám vztah, asi bych se ani nedopočítala. Přitom to je tak neupřímné klišé, že by mě hanba fackovala ho sama vypustit z pusy. Najít si rande vážně není tak těžké. Ale najít kvalitní rande? A vytřískat z něj druhé? Sakra, holky, můžete mi říct, jak to děláte??

Vždyť jdeme jenom na skleničku
Lovení na diskotékách je pasé, už nám není sladkých náct a kdo by si taky chtěl domů přivézt jenom nějaký ožralý bordel z podlahy, že jo. S kamarádkami spíš upouštíme páru nad vínem či aperolem a přestože po většinu času řešíme životní problémy a spíláme nad zážitky z práce, i tak si stíháme procvičovat krční páteř rozhlížením se po něčem oku lahodícím. A občas se povedlo, že jsme u stolu nezůstaly samy. Bohužel se ale taky kolikrát ukázalo, že v očích druhých boduje buď moje kamarádka anebo nějaké blonďaté silikony, co sedí za mnou. Proč ne. Ale občas se poštěstí. No, poštěstí...

Jednou se poštěstilo natolik, že mě od vedlejšího stolu sledoval celkem roztomilý kluk. Počíhal si na to, až pro pivo půjdu já, dohonil mě a poprosil o telefonní číslo. Body navíc - dneska se o telefon už tolik nežádá. Na rande pak na to, že si chystám pořizovat kočku, odvrátil pohled a ďábelsky zašeptal "Hm, tak té se kdyžtak zbavíme". Na moje paralyzovaný Cože?! s obočím až navrch hlavy mi bylo řečeno, že s ní by to fakt nešlo, že by se ke mně nemohl nastěhovat a žít s kočkou, a že pokud se jí nehodlám zbavit, tak se tedy asi rozejdeme. A tak jsem absolvovala svůj nejkratší vztah. V jeho očích trval přesně 47 minut.

Nejenom díky posezení v barech jsem zjistila, jak rychle se dá z prstu sundat snubní prstýnek. A ač je to nefér, právě tací bývají těmi nejmilejšími. Jeden z nich mě dostal natolik, až jsem měla srdíčka v očích, že šarmantnost ještě nevymřela. Jaké bylo moje překvapení, když se v den smluvené večeře vůbec neozval. Protože nesnáším si schůzky ještě ten den nepotvrdit, nedalo mi to a hodinu předem jsem mu zavolala, jestli to tedy platí. Hovor přijal muž, odpověděl, že se jedná o omyl a zavěsil. S údivem jsem porovnávala telefonní čísla a po zjištění, že se nejednalo o omyl se tak naštvala, že jsem musela vytáhnout kamarádku na drink. Nedalo mi to a z uštěpatosti mé vlastní jsem mu ještě poslala zprávu, že nechápu co se stalo a celkem ráda bych věděla alespoň to. Vrcholné rozhořčení přišlo, když mi dorazila odpověď s tím, že vůbec neví kdo jsem a o čem to mluvím, že je šťastně ženatý a že si ze mne asi někdo vystřelil. No neříkej, kdo asi? 

Náhoda je blbec
Protože neustále někam chodím, ať už do města, na nákupy nebo cvičit, pod taktovkou náhody blbce sem tam potkám někoho zajímavého. Relativně nedávno jsem v supermarketu neustále narážela na jednoho pohledného mladíka. U pokladny jsme se tomu zasmáli, vyměnili si na sebe kontakt a druhý den zašli posedět. Jako kompenzaci za ten nejnudnější večer ve vinárně jsem kývla na nabídku doprovodu domů. Ostatně, alespoň mě nikdo nezabije, že jo? Když jsme se rozloučili a já už se otáčela s klíčem k zámku, vrhnul se na mě. To, že u líbání slintal, nebylo tím nejhorším. Ne. To přišlo až v moment, kdy mu ta slina ukápla mě přímo do výstřihu. Ve snaze se nepoblinkat jsem tak tak doběhla do bytu. Nemluvě o představách, že když se tohle stalo u líbání, co by se stalo u něčeho jiného? Co k tomu dodat - vlhký dřevo prostě nezapálíš... 

Kdy jsem naopak pomalu slintala já, to bylo na krátké výpomoci ve fitku mého známého. Protože když před Vámi cvičí takovej českej Antonio Banderas, ze kterého charisma jen stříká a má hezky vymakaný ruce, tak tomu nejde úplně odolat. Natož pak když si s Vámi ještě půl hodiny před zavíračkou sám přijde pokecat a zamykáte tak se zpožděním. Co teprve, když z něj po dvou dnech vtipného smskování vypadne, že má vlastně přítelkyni. To se prostě stává, že zapomenete, že s někým chodíte... Ale to nevadí, můžeme být kamarádi, viď?




Rodina je základ státu
Když už si o Vás rodina začne říkat, že jste dlouho sami a ve svých 26 letech v podstatě za zenitem, protože oni tou dobou měli na krku už sedmileté dítě, začnou se teprve dít věci. To se takhle dostanete jako slepý k houslím k číslu na úplně náhodného doktora. To je totiž kauf, jak by řekla kdejaká teta! Nějakou chvíli jsme si psali a já si říkala, že třeba bude fajn. Jenže pak jsem došla na místo určení, pro jistotu o něco dřív, deset minut mrzla v mínus deseti venku a on přitom už dvacet minut seděl vevnitř. U již nalitého vína a sýrového prkénka s olivami. No fuj. A tak jsem celý večer polykala v podstatě tekutý hroznový cukr, který nenávidím, zatímco mě propalovaly pohledy všech ostatních lidí, když se můj protějšek nahlas hýkavě smál vlastním vtipům a neustále mi stejně hlasitě skákal do řeči bez možnosti doříct odpověď na jeho předchozí otázku. Kdybych mu předem vyplnila dotazník, bude to efektivnější. Odešla jsem s takovým bolehlavem, že to ani ibáč nezachránil. O týden později přišla zpráva, jestli už mi je dobře a zda jsem měla nohy v teple. Moment... cože?! 

Aby to ale nevytrestalo jenom mě, tak u druhého rodinného pokusu mě s někým dát dohromady si sypala popel na hlavu i moje teta. Její původní záměr upéct něco dokupy s rodiči dotyčného týpka se změnil v menší peklo neustálých dotazů, jak si ty jejich dětičky dařej. Na druhou stranu jsem já neustále poslouchala jenom to, jak je dotyčný single-echt-gold-totalní-výhra chlapec hrozně nesmělý, ale strašně se mu líbím, tak ať mu napíšu sama. Z jeho fotky se slavným mimozemšťanem válcujícím české reklamy jsem nějak nedokázala určit, který z nich že má být tím mým budoucím šampionem, a radši nenapsala vůbec nic. A když se po několika týdnech nakonec sám ozval, totálně to zabil otvírákem Tak ti teda konečně píšu, než se to naše domluvené manželství stvrdí... 

Neboj, ten je prověřenej
Stejně jako má rodina, tak i kamarádi se mnou čas od času hrozně soucítí. Přece svoji drahou kamarádku jednoho dne nechtějí najít ohlodanou od její kočky. A tak občas zašátrají mezi své sociální okruhy a vytáhnou náhodného nezadaného chlapa. Pokaždý k tomu patří naprosto nezaujatá věta Neboj se, ten je prověřenej! Jednou jsem tak skončila na naprosto perfektním rande s klukem, na kterého bych běžně asi jen tak nenarazila. Všechno bylo tak senzační, až se mi tomu nechtělo věřit. Vystřízlivění na sebe nenechalo dlouho čekat, když se pak několik dní neozval. Jaké překvapení se s odstupem času dozvědět, že nás na tom rande potkala jeho bývalá přítelkyně a pod záchvatem žárlivosti spolu opět začali spát. Jistě, nemáte zač. 

Skvělým probuzením do reality bylo rande s klukem, který se mnou chodil do školy. Neznali jsme se dobře, spíše jsme se tak míjeli s vědomím, že ten druhý existuje. Kamarádka mi o něm navykládala spoustu kladných vlastností, včetně toho že rozhodně hledá takovou holku, jako jsem já. Když pak na rande podotkl, že je hrozně rád, že jsem jeho pozvání přijala, protože jsem se mu odjakživa líbila, byla jsem nadmíru polichocena. Ale ne na dlouho. Postupně z něj začal lézt ideál ženy, který je na hony vzdálený od mojí osobnosti. Protože otročit v kuchyni, nikam nechodit, jenom o něj pečovat a dělat co mu na očích vidím, plodit mu děti a vzdát se svojí práce skutečně není smysl mého života. Přeci nežijeme v 19. století... 

Moderní doba sociálních sítí
A už jsme u toho, co mě štve nejvíc. Dneska máme každý profil na několika různých sociálních sítích a většinou si na to nestěžujeme. Zvykli jsme si sledovat životy ostatních lidí a používat tyto platformy jako novodobé digitální album. No a díky těmto dvěma aspektům se kolikrát dostanete do rukou lidí, o které ani tolik nestojíte. Na Tinderu si tomu ale chodíme vyloženě naproti. Na druhou stranu, je to fajn záchodová zábava, protože kolikrát se u toho co o sobě někteří lidé píšou celkem pobavím. Co už mě ale tak moc nebaví jsou neustálé narážky na nezávazný sex nebo dokonce na nabídky do trojky. Kolikrát mě udiví samotný úvod celé konverzace ve stylu Čau bejby, ojel bych tě. Tohle jako vážně na někoho zabírá?! Ne, na to se nedá ani nic odepsat, zvláště pak když Vám samým údivem vypadne mobil z ruky.

Pravdou ale je, že když jsem mezi všemi těmi neandrtálci narazila na normálního chlapa, po chvíli přemlouvání jsem se přeci jen na rande pozvat nechala. Moje nejtopovější bylo s klukem, u kterého jsem měla vědět, že to bude stát zaprd už při domlouvání kam půjdeme. Oceňuji originalitu pozvání na šipky, ale že to bude do jedné z hospod, kam se mladá dáma sama neodváží strčit nos, natož zbytek těla? Aby toho nebylo málo, tak samotná konverzace se vlekla pomalu, jak by se dalo očekávat u setkání dvou různých světů. Určitou záchranou měl být kamarád, kterého nakonec přizval k našemu stolu. Z toho se nakonec ale stal absolutní debakl, když se spolu začali hodně rychle opíjet. Z hospody jsem utíkala jako vyděšená liška a pro jistotu nečekala ani na autobus. Taxi!

Velkým překvapením nejenom pro mě, ale i pro moje nejbližší kamarády bylo moje běžecké rande. Byl to učitel tělocviku, který si mě našel pro tentokrát na instagramu. Tak dlouho mě přemlouval na běhání, až jsem svolila. Byla jsem na něj totiž hrozně zvědavá, vypadal tak trochu jako kapitán Amerika. Jaké překvapení zjistit, že je sotva o pár centimetrů vyšší než já a do Chrise Evanse má vážně daleko. Po uběhnutí prvních pár stovek metrů jsem začala litovat, že jsem do toho šla. Protože dotyčný, i přestože věděl, že jsem absolutní neběžec, zvolil trasu přibližně na osm kilometrů. Celou dobu mu jela pusa, což byla maličkatá záchrana vzhledem k tomu, že já sotva dýchala, natož abych mluvila. Uznávám, že když jsem o hodinu a půl později seděla s ledovou kofolou, měla jsem ze sebe hodně dobrý pocit. Ale to by pak nesmělo přijít rozloučení ve stylu Víš, já jsem od rozchodu po devíti letech hrozně rád za každý čas, který nemusím trávit sám. Nemáš zač, kdykoliv se ozvi zase.



Randění je zkrátka hotová věda. Kdyby se někdy natáčely další díly Sexu ve městě, rozhodně bych měla scénáristům čím přispět. Je totiž s podivem, kolik se toho dá v tak mladém věku zažít. A to jsem se podělila jen o ty nejlepší kusy. Jeden by řekl, že se máme na rande těšit a chvět se dychtivostí, ne že se budeme bát vystrčit nos z bytu ve strachu, že nás někdo poslintá. Přitom to není ani tak o náročnosti výběru, ale jen o té správné jiskře. Ale jak řekla jedna moje kamarádka - alespoň se nenudím. 

2 komentáře:

  1. To jsou opravdu zajímavé zkušenosti z randění. Už dlouho jsem se u nějakého blogu, jako tohoto, nezasmál.

    OdpovědětVymazat
  2. Neboj se, ten je prověřenej:D. Nemam co vytknout, paradne napsany;).

    OdpovědětVymazat