Tortilly s pikantním kuřetem a zeleninou

Společné soužití má neuvěřitelnou výhodu v tom, že se snad jednou dokonce i vařit naučím! Zatím tedy všechny mé první pokusy dopadají na výbornou, nebo se alespoň nepřiznaně sní... A dalším takovým, po kterém se u nás doma jenom zaprášilo, byly tortilly. 

Knižní červenec 2017

Je to krása mít zase jednou čas si lehnout do postele a číst. Nebo si vzít knížku do kavárny - což jsem vždycky zbožňovala, nicméně ne vždycky se podaří mít hodinu volného času na hledání vhodné kavárny, popřípadě samotné sezení v ní. Každopádně i za červenec jsem toho stihla relativně dost, vzhledem k tomu, že jsem se stěhovala a v práci se dočkala povýšení.

Mohu Vám tak tentokrát představit Šťastní lidé čtou a pijou kávu od Agnes Marin-Lugand a Nebýt sám od Magdy Váňové - tentokrát vzhledem ke stěhování bohužel bez ilustračního obrázku knižních publikací.

Úniková hra: Dům duchů

Protože jsme únikovkám přišli hrozně moc na chuť a strašně nás začalo bavit zkoumat nové pole z oblasti skupinové zábavy; zase jsme se vydali do Prahy. Opět jsme zavítali do již jednou osvědčené The Chamber, tentokrát však na hru Dům duchů. Na tu jsme se těšili úž nějaký ten pátek, protože zkrátka slibovala mnohem větší vzrušení než ostatní. Přeci jenom, všude se píše o nejděsivější únikové hře v celé Evropě!

Po naprosto fantastickém zážitku na jejich Útěku ze žaláře (článek ZDE) jsme se natěšením přímo klepali. Podařilo se nám v časovém limitu jedné hodiny vyřešit duchařskou záhadu?

Stěhování do společného

Trvalo to 4 roky snění, z čehož jsem poslední 2 roky pomalu obrečela každou kolaudaci, na které jsem byla, a nejednu konverzaci o společném bydlení párů, které spolu byly sotva pár měsíců. Bylo to takové malé utrpení, se v čím dál starším věku doma smiřovat s věcmi, se kterými jsem absolutně nesouhlasila a nemohla si je udělat po svém. A přeci jenom, když Vám někdo ve věku 20+ řekne, ať jste v pátek doma do půlnoci... Každopádně třikrát sláva a na tisíckrát hurá, společné bydlení je tu!