Vánoce čtyřikrát jinak

Letošní Vánoce jsem poprvé za život strávila celkem netradičně. V rámci tří dnů jsem je oslavila hned čtyřikrát. Celoměsíční starosti se sháněním, balením a předáváním dárků vyprchaly během několika málo hodin s nejbližšími. Přežili jsme to ve zdraví - byť o několik kilo těžší, přecpaní bramborovým salátem zase na další rok a s nutkavou potřebou alespoň jeden den nepotkat žádné lidi. 

A i přesto, že se říká, že každé Vánoce jsou v jádru stejné, musím říct, že ty letošní verze mne v každém slova smyslu překvapily, dojaly a rozesmály. Několikrát.

Po roce Vánoce Vánoce přicházejí...

Za mě je to vedle léta to nejkrásnější období roku. Moc ráda dárky nejenom dostávám, ale především dávám. Nic nepotěší tolik, jako radost toho druhého z něčeho, co jste mu připravili Vy sami. Když do toho zamíchám nějaké ty adventní trhy, vánoční svařák s přáteli a pestrou škálu koled; je to prostě fantastické období plné nelítostného přežírání, popíjení a Mariah Carey. Už jen sněžit by mohlo víc. Ale nakupování dárků? Pobíhání po městě? Ty davy lidí? Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že Vánoce zařizuje Ježíšek...

Úniková hra: Černé vězení

Už se z nás stává docela snový tým - další úniková hra za námi a krom jedné se nám ze všech podařilo velice úspěšně uniknout v časovém limitu. Není divu, že nám stouplo sebevědomí a na tuto hru jsme sázeli jako na zlom, při kterém přdvedeme parádní výkon a unikneme alespoň pro nás v zatím rekordním čase. Tak co myslíte, vážně to tak dopadlo? 

Knižní listopad 2017

Listopad byl knižně více než vydařený. Do rukou se mi dostaly dvě fantastické knihy, české knihy, a ve finále se nemůžu rozhodnout, která byla lepší. Což je dost zvláštní, když připustím i to, že jedna je zábavná a druhá horor... Možná to má co dělat s tím, že jednu mi podepsal sám autor :) 

Tento měsíc Vám tak mohu s radostí představit hororový román Otrávené duše od Petra Švece a román Prvok, Šampón, Tečka a Karel od Patrika Hartla.  

Losos v hořčicovém glazé

Víkendové obědy jsou taková předzvěst malé tragédie. Jednak si to vždycky vyžádá trochu větší vaření než týdenní rychlovky po práci, a za druhé se tak snažíme vymyslet něco extra. Což ne vždycky vypadá dobře, zvlášť pokud vaříte stylem pokus-omyl. 

Takový losos je ale za mě vždycky sázka na jistotu. Je to osvědčená lahůdka, se kterou se v troubě nemůže nic stát. A po tom, co jsem našla fantastický recept na hořčicové glazé bych se jím mohla cpát doslova od rána do večera!