Knižní říjen 2018

Další nadílka kníže je tu! Tentokrát jsem nezahálela, podzimní počasí hold už neláká moc k výletům a spíše holduje večerům stráveným u dobré knihy. A já Vám předem prásknu, že jedna z nich je vážně skvost!! 

Tento měsíc Vám představuji román Šifra samotného Boha od Josého R. dos Santose a sci-fi Artemis od Andyho Weira. 

Pro tentokrát bez fotografie.. 

Nepečený piškotový dort s čokoládovým přelivem

Na začátku října počasí skutečně bláznilo a chvilkami by se dalo říct, že bylo takové malé jaro. A ta sluníčková pohoda nakonec dorazila i ke mne domů a vzal kuchyň útokem. Mamka mi dala k vyzkoušení recept na nepečený piškotový dort a já nemohla odolat kytičkám z jedlého papíru... Estetiku v gastronomii ještě v malíčku nemám, ale výsledek stál za to. Rozplýval se na jazyku! 

Rande? Ne, děkuji, dám si víno.

Kdyby mi před pár lety někdo řekl, že najít v 25 letech zodpovědného chlapa tak nějak alespoň trochu podle představ bude tak složité, asi bych se mu vysmála. A smála bych se tak dlouho, dokud bych nepadala ze židle, protože to pro mne bylo vždycky něco nepředstavitelného. Vždyť někoho potkat je TAK jednoduché.

No a ono hovno…

Knižní září 2018

Vždycky jsem se prsila tím, že přeci není absolutně žádný problém stáhnout během jednoho měsíce alespoň jednu knihu. No. Tak s tímhle chlubením oficiálně přestávám, protože v dospělém hektickém životě se to prostě nedá stíhat. Rozhodně ne v kombinaci s oddychem u filmů a vína, nemluvě o tom, že moje aktuální starosti jsou stále u držení tří květin při životě - natož až přijde nějaký mazlíček, chlap či dítě. 

Tentokrát Vám představím sci-fi Dallas 63 od Stephena Kinga a povídkovou knížku Ono samo se to... od Kristiny Hlaváčkové. 

Tam & zPět - pětiletý deník

Na doporučení kamarádky jsem se po letech setkala s osvětou všemožných deníků. Malý, sofistikovaný, nenáročný. Pětiletý deník. Naprosto mne okouzlil a v den svých 25. narozenin jsem do něj napsala první slova. A protože si myslím, že za pět let člověk ujde neskutečně dlouhou a spletitou cestu životem, kterou si málokdy uvědomujeme; ráda bych se s Vámi o tento deník podělila a třeba tak inspirovala všechny, kteří by se jednou rádi ohlédli do vlastní minulosti.

Jeden citový výlev aneb 25 na krku

Tak už i na mne to padlo a já se v sobotu dočkala svých 25. narozenin. Jeden by si řekl No a co, tak jsem zase o rok starší. Ale já ne. I když to nejsou zrovna kulatiny, nedostanu žádnou speciální občanku ani nezlomím další zákon; tak čtvrt století beru jako takový zlom mého dosavadního života. Už hold nejsem malá holčička a ačkoliv se  to zdá až nemožné, tak tíha dospělosti a změn na mne padla hned v tu sobotu.

Knižní červenec 2018

V takových vedrech se nedá dělat pomalu nic jiného, než s sebou plácnout někam k vodě, s vynikající ledovou kávou, kopečkem čokoládové zmrzliny a fantastickou knížkou. A pokud se začtete, tak je i šance, že to tropické počasí po chvíli přestanete na okamžik vnímat. 

Za minulý měsíc dávám do pléna opět svoji oblíbenou českou autorku Magdu Váňovou a její román Štěstí Aloise Peina a také nesmrtelnou klasiku 1984 od Geroge Orwella. 

Vystoupení studia Intimate aneb Indiánka na scénu!

Je to tak - i naše pole dance studio zakončuje školní rok červnovým hromadným vystoupením svých talentovaných žen. Do Pardubic se tak sjedou nejenom nadšenkyně tyče, kruhů, šál či acro yogy; ale také jejich nejbližší, přátelé a kamarádi a společně naplní Kulturní centrum Hronovická na dvě hodiny živou zábavou a údivem. 

Já se letos této akce zúčastnila úplně poprvé a jak jsem byla nervózní, tak jsem byla na samotném konci hrozně nadšená! A příští rok do toho vlítnu znovu s ještě větším nasazením!!

Cheesecake z bílé čokolády

V rámci dvojitého stěhování a následného čekání na nový sporák jsem svůj pomyslný pekařský čepeček na nějakou dobu uskladnila do skříně. Mí nejmilejší kolegové ale tak dlouho prudili s tím, že mají zase chuť na něco dobrého a jak je možné, že jsem jim tak dlouho nic nepřinesla; až mne to dohnalo k nepečeným cheesecakům. Gastro-estetiku ještě budu muset vychytat, ale i tak se po nich jenom zaprášilo! 

Knižní červen 2018

Konec jara s sebou přineslo spoustu starostí nejenom se stěhováním, ale obecně s celým mým osobním životem. Na svůj milovaný únik z reality mezi knižní stránky jsem si nacházela jen velmi málo času. Paradoxně jsme přitom právě na téma knih chystaly studiové pole dance vystoupení... Ale když už se vše uklidnilo, opět jsem se ponořila mezi řádky :) 

Za tyto dva poslední měsíce tak mohu něco povědět o detektivce Švábi od Jo Nesba a o nové humorné knížce z dílny Dominika Landsmana Dovolená s moderním fotrem. 

Když se stěhujete do bytu, který Vám seslalo snad samotné peklo...

Také se Vám občas stává, že jakmile se Vám v jedné chvíli začne něco nedařit, všechno ostatní se k tomu s velkou pompou přidá? Tak přesně to se děje mě poslední dva měsíce. V práci mívám vedle dobrých týdnů i takové, kdy mám pocit, že nestíhám absolutně nic a nedejbože když dojde káva. V životě hledám nejenom sebe samu, ale také toho pravého. Na tyči jsem vyčichlá jako dva týdny nezavřené magnezium. Vlasy mám absolutně nepoužitelné a můj obličej se rozhodl vrátit se do puberty.

Aby toho nebylo málo, tak do všeho možného jsem se před skoro třemi týdny přestěhovala do nového bytu. Na tom není nic zarážejícího - krom faktu, co všechno se tady pokazilo a že jsem klíče měla už měsíc předtím...

Moje první vystoupení

Před dvěma týdny jsem absolvovala své úplně první vystoupení na tyči před cizími lidmi. Plány byly velkolepé, se svojí parťačkou Marťou jsem cvičila až do absolutního vyčerpání a naše poslední zkouška dopadla nad očekávání dobře. Všechno mělo ten správný směr. Ale jak už to v životě bývá, Murphyho zákony opět zafungovaly a to s naprosto dokonalým načasováním. 

Knižní duben 2018

Návrat k rodičům s sebou nesl jednu milou stránku - blížící se svátky, teplo, slunce a hlavně možnost se válet u bazénu. Na druhou stranu to ale také znamenalo takřka konstantní přítomnost dětí, jak těch od bráchy, tak těch u sousedů. Na čtení nebyl zrovna dvakrát klid. Po dlouhé době jsem tak zvládla sotva jednu knihu. Ale ta tedy stála za to! 

Hynku! Viléme! Jarmilo! Co Vám mám sakra říct?

Květen pro mne vždycky byl měsícem svátku zamilovaných. Toho pravého, ne té trapné únorové importované náhražky. Ale letošní květen je po dlouhých letech poněkud smutnější - jsem na něj sama. Bohužel, i takové věci jako rozchody se stávají a je pak potřeba se v životě posunout dál. Ponechat si krásné vzpomínky a otevřít novou kapitolu budoucnosti. Po dlouhých debatách s kamarádkami a spoustě dvojek vína mi došlo, že tahle nová kapitola ale obnáší jeden zásadní problém, se kterým si nevím rady. I když, díky tomu, že mé flirtovací schopnosti jsou dávno za zenitem, tak nad tím ještě dlouho nebudu muset přemýšlet. Ale i tak..  Co se vlastně říká na prvním rande v podstatě cizímu člověku?

Úniková hra Dům duchů 2: Poltergeist

Ani nevím jak, ale únikové hry jsme na docela dlouhou dobu dali k ledu. Až donedávna, kdy nás kamarád s partou vyvezl na nejnovější počin od mistrů únikových her The Chamber. Jedná se o volné pokračování jejich strašidelné hry Dům duchů. S tím, že se budeme bát, jsme tak po absolvování první hry počítali. Ale že to bude takový masakr, to nečekal nikdo z nás. 

Varování: tento článek chtě nechtě obsahuje pár spoilerů. 

Knižní březen 2018

Březen byl fajn. Poměrně dost času sama doma, dost přetěžování mozku pro potřebu vypnout, dost touhy oprostit se reality pro kýžené chvilky s knihou. Naopak najít si čas mezi tunou posmrkaných kapesníčků a střídaným fetováním Nasivinu s Coldrexem pro sepsání článku, to už se mi moc nechtělo. Hrozně to flákám, já vím...

Ale i díky tomu můžu tentokrát vzít ne dvě, ale rovnou tři knižní tituly. Tou první a zároveň nejzajímavější je Počátek Dana Browna. Dalšími dvěma jsem si krátila mezičasy a skvěle u nich vypínala - Umění zahálky od Ulricha Schnabela a Falešná Pařížanka Kamily Boudové. 

Jak jsme se zúčastnili hospodského kvízu

Hospodské kvízy se konají už pár let. A i přes to, že jsem xkrát říkala, že už se musím vážně taky účastnit, nikdy se mi to nepovedlo. Až nedávno jsme šli v rámci tří týdnů hned třikrát do tří různých hospod. Celkem osm lidí přetékajících znalostmi a vědomosti, naše ambice rozhodně nebyly nízké. No, jak už to tak bývá, nevyhráli jsme. Dvakrát jsme ale stáli na bedně! A rozhodně jsme se fantasticky bavili.

Javorové bábovičky se skořicí a jablky

Loni na jaře se mi pod ruce dostal zajímavý recept na javorovou bábovku. Uložila jsem si ho tak poctivě, že jsem ho našla až letos. Jelikož jsem umírala touhou je vyzkoušet a především měla stále pořádnou zásobu jablek v lednici, plán na nedělní odpoledne byl jasný. Vůně skořice a jablíček se mi krásně linula bytem a já se nemohla dočkat, až je ochutnám. Byly fantastické. Dokonce tak fantastické, že mi za ně kolegové v práci málem zřídili pekařství! 

Knižní únor 2018

Člověk se ani nenaděje a najednou je březen. Čas hrozně letí, když si vezmeme že dobrou třetinu života strávíme v zaměstnání. My ženy strávíme další třetinu úklidem, vařením a nakupováním... Já si ale únorový čas krásně zpříjemnila dvěma parádními knížkami. Ani od jedné jsem se ve finále nechtěla odtrhnout :) 

Tento měsíc Vám tak mohu představit další z blogerských počinů nazvaný Kecy, kecy, kecičky Karin Babinské, manželky Richarda Krajča; a román Tommyknockeři od mistra hororů Stephena Kinga. 

Moje první operace aneb Hrdinství zdar!

Protože já musím mít všechno špatné, co projde kolem a všimne si mě to; tak jsem bohužel skončila jednoho krásného dne na oddělení chirurgie v hradecké Fakultní  nemocnici. Na operaci se žlučníkem. Kterou běžně podstupují lidé od určitého věku výš, do kterého já mám ještě daleko. Proč ne. A nebyla bych to já, abych ze svého fantastického pobytu nic nenapsala – už jenom proto, že jsem nudou umírala!

Pozn.: I když se to zdá neuvěřitelné, všechny následující události se mi skutečně přihodily. Možná v jen trošku mírnější podobě :) 

Jablečný koláč s drobenkou z ovesných vloček

Díky tomu, že moje fantastická teta mne neustále zásobí jablky z vlastní zahrádky, tak jsem se konečně po letech snažila najít i jiný recept, než jablečný štrúdl. A protože jsem se zrovna dívala na Prcičky.... no, řekněme, že jablečný koláč byla jasná volba. A byl fakt moc dobrej! :) 

Knižní leden 2018

Leden byl celkem hektický měsíc. Jeden by řekl, že času bude po vánočním shonu habaděj, ale ono to tak úplně nebylo. Začátek roku v práci byl šílený, znovu nastartovat to správné tempo se zprvu zdálo skoro nemožné. Pak přišly zimní bankovní hry, prezidentské volby, nějaká ta návštěva a klasické úterky nás hokejových ženušek... člověk rázem ztrácí možnost si v klidu číst a chce jenom spát. 

Takže za celý leden jsem stihla jednu jedinou knihu - Specialistka od Stephenie Meyer. Ale, stejně jako minulý měsíc, Vám můžu představit ještě jeden knižní klenot, který jsem dostala od své báječné kamarádky - Čurbes: rukověť omylů a (ne)šťastných náhod od Keri Smith. 

Tři roky u tyče aneb Stále si visím hlavou dolů s kovem mezi půlkami

S láskou vzpomínám na tu souhru náhod, která mne k tomuto krásnému sportu dovedla. Paradoxně za to mohl rozchod mé tehdejší kamarádky a moje touha ji pobavit svojí nemotorností. Kdyby mi tehdy řekla, že tomu sportu absolutně propadnu natolik, abych byla schopná přestát a přetrpět všechny ty modřiny, bolest a silová vypětí hned dvakrát týdně; asi bych se jí vysmála. No a podívejte se, tady sedím. O tři roky později, s rameny blížícími se velikosti Rambova syna, se stále většími touhami a ambicemi a především s neutichající vášní učit se a zdokonalovat ty mnohdy šílené prvky. Ať to stojí co to stojí. 

Říkali, že na tyči se budu cítit jako bohyně. Měli pravdu. Děkuji ti, Intimate pole dance studio! 

Jak jsem přežila své první běžkařské závody

Tento víkend jsem se díky nátlaku mých kolegyň zúčastnila zimních bankovních her naší instituce. Bylo to těžké přemlouvání a ještě těžší přesvědčování sebe sama, že to zvládnu. Proč? Na prkně neumím, na lyžích se už 13 let bojím a stejně dlouhou dobu jsem poprvé a naposledy stála na běžkách. A podmínkou byla právě účast na jednom ze závodů. Já si zvolila pro mne to nejmenší zlo - běžky. A víte vy co? Já to fakt dala!

Knižní prosinec 2017

Konec roku bývá vždycky hektický. Byť na samém konci máte tolik dnů volna, kdy můžete dohnat všechny resty; po všech návštěvách příbuzných se místo toho snad každý radši rozplácne na gauči a čtení je to poslední, co by chtěl provozovat. Moje produktivita tak značně klesla a já přečetla jen jednu a setinu knížky. Proč setinu? Uvidíte.. 

Prosinec byl ve znamení románu Já hlupák od Magdy Váňové a knížečky K sobě. Tobě Anie od Anie Songe. 

2017 - ten nejlepší rok mého života!

Jak už tak u bloggerek očividně bývá zvykem, start do nového roku s sebou přináší shrnutí toho minulého. Mne to vždycky přišlo hezké, pokud jsem za celý ten rok měla na co pěkného vzpomínat. Je celkem super si pak připomínat čeho jsem dosáhla, co jsem zažila, koho jsem potkala. A rok 2017? Nejlepší v mém životě!