Vánoce čtyřikrát jinak

Letošní Vánoce jsem poprvé za život strávila celkem netradičně. V rámci tří dnů jsem je oslavila hned čtyřikrát. Celoměsíční starosti se sháněním, balením a předáváním dárků vyprchaly během několika málo hodin s nejbližšími. Přežili jsme to ve zdraví - byť o několik kilo těžší, přecpaní bramborovým salátem zase na další rok a s nutkavou potřebou alespoň jeden den nepotkat žádné lidi. 

A i přesto, že se říká, že každé Vánoce jsou v jádru stejné, musím říct, že ty letošní verze mne v každém slova smyslu překvapily, dojaly a rozesmály. Několikrát.

Po roce Vánoce Vánoce přicházejí...

Za mě je to vedle léta to nejkrásnější období roku. Moc ráda dárky nejenom dostávám, ale především dávám. Nic nepotěší tolik, jako radost toho druhého z něčeho, co jste mu připravili Vy sami. Když do toho zamíchám nějaké ty adventní trhy, vánoční svařák s přáteli a pestrou škálu koled; je to prostě fantastické období plné nelítostného přežírání, popíjení a Mariah Carey. Už jen sněžit by mohlo víc. Ale nakupování dárků? Pobíhání po městě? Ty davy lidí? Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslela, že Vánoce zařizuje Ježíšek...

Úniková hra: Černé vězení

Už se z nás stává docela snový tým - další úniková hra za námi a krom jedné se nám ze všech podařilo velice úspěšně uniknout v časovém limitu. Není divu, že nám stouplo sebevědomí a na tuto hru jsme sázeli jako na zlom, při kterém přdvedeme parádní výkon a unikneme alespoň pro nás v zatím rekordním čase. Tak co myslíte, vážně to tak dopadlo? 

Knižní listopad 2017

Listopad byl knižně více než vydařený. Do rukou se mi dostaly dvě fantastické knihy, české knihy, a ve finále se nemůžu rozhodnout, která byla lepší. Což je dost zvláštní, když připustím i to, že jedna je zábavná a druhá horor... Možná to má co dělat s tím, že jednu mi podepsal sám autor :) 

Tento měsíc Vám tak mohu s radostí představit hororový román Otrávené duše od Petra Švece a román Prvok, Šampón, Tečka a Karel od Patrika Hartla.  

Losos v hořčicovém glazé

Víkendové obědy jsou taková předzvěst malé tragédie. Jednak si to vždycky vyžádá trochu větší vaření než týdenní rychlovky po práci, a za druhé se tak snažíme vymyslet něco extra. Což ne vždycky vypadá dobře, zvlášť pokud vaříte stylem pokus-omyl. 

Takový losos je ale za mě vždycky sázka na jistotu. Je to osvědčená lahůdka, se kterou se v troubě nemůže nic stát. A po tom, co jsem našla fantastický recept na hořčicové glazé bych se jím mohla cpát doslova od rána do večera! 

Dear Future Husband...

Relativně nedávno jsem se dostala do nepříjemné, nicméně v životě běžné situace. Partnerská krize prostě jednou zákonitě přijít musí, zvláště tehdy, pokud jste právě prodělali nějaké životně důležité změny a pětileté výročí Vám klepe na dveře. Dlouho jsem váhala, nakolik tohle ventilovat na veřejnost tak, abych neprozradila snad příliš a nedělala z toho přefouklou bublinu. Nakonec jsem to vzala jako takovou terapii psaním pro sebe a možné tipy a rady všem přítomným pánům (nejenom), kteří si třeba také myslí, že je ve vztahu nemůže nic překvapit. 

Varování: článek je pro vypíchnutí některých věcí v některých ohledech trochu přehnaný a proto třeba v polovině ohledů vůbec není z mých osobních zkušeností. 

Knižní říjen 2017

Na říjnové počtení jsem se hrozně těšila. Nedopadlo to sice nijak valně, byla jsem schopná přečíst sotva dvě knížky, ale na obě jsem se těšila jako malé dítě! Jednak proto, že jedna z nich se týká mého nejzamilovanějšího seriálu; a ta druhá potom proto, že je to prostě skvělá detektivka od skvělého spisovatele. 

Je mi potěšením se zmínit o detektivním románu Netopýr z pera Jo Nesba a dlouho očekávané knížce Rychleji mluvit nedokážu od Lauren Graham. 

Úniková hra: V zajetí šíleného vědce

A je tady zase další úniková hra. Tentokrát zbrusu nová věc od Unikej.cz, umístěná v centru Hradce Králové. S přáteli jsme se ji rozhodli díky slevovému voucheru ze Slevomatu vyzkoušet za naprosto neodolatelných 750,- pro 5 lidí. A opět se nám podařilo uniknout.

Cirkus jménem volby

Rok se s rokem sešel a proběhly další volby, tentokrát ty parlamentní. A asi ty nejdramatičtější a po hodně dlouhé době se účast vyšplhala na rekordní čísla. I letos jsem volbám přisedala jako člen volební komise. A i letos bylo o zábavu postaráno. 

Jak takové volby vypadají z pohledu člena komise? A s čím vším jsme se z ty dva dny setkali? 

Krůta s hořčicovou omáčkou

Nedělní obědy u nás doma slibovaly vždycky něco víc. Od rána se z trouby linula vůně pečeného masa a my s tátou jen hodiny mlsně chodili kolem a pořád dokola se ptali, kdy že už to bude hotové. Poprvé v novém bytě se mi po takovém větším vaření zastesklo. A poprvé jsem tak svedla boj sama se sebou, že krůta po hodině a půl ještě bude tuhá...

Knižní září 2017

Září stojí za prd. Aspoň já to tak pociťuji. Plácám se od jednoho k druhému, do práce si chodím vyklidnit hlavu a kvůli prudkému nedostatku sluníčka razantně klesá i moje nálada. Jaká souhra náhod, že ani ty dvě knížky, které jsem za září přečetla, nestály za moc. Snad poprvé se mi jejich výběr vůbec nepovedl a já měla co dělat, abych se donutila je dočíst... 

Tento měsíc pro Vás mám Pražský hřbitov od Umberta Eca a román Dívka, již jsi tu zanechal od Jojo Moyes.

Úniková hra: Pandemic Room

Na to, kolik únikových her jsem již absolvovala, bylo s podivem, že žádná z nich nebyla z mého rodného města. A přitom k domovu míří většina prvních kroků. Po hodně dlouhé době jsem měla konečně příležitost to napravit - tentokrát při využití dárku k tátovým narozeninám, tedy ukázat svým rodičům nové způsoby zábavy v prostředí hradecké Pandemic Room. 

Tenerife - šestý světadíl a španělský ráj 2/2

Po krátkém představení Tenerife jako takového, především jeho jižní části, Vám přináším druhé a poslední pokračování mého malého průvodce. Tentokrát se s Vámi podělím o tipy na výlety, které Vám rozhodně nesmí uniknout!!

Tenerife - šestý světadíl a španělský ráj 1/2

Ne, nezbláznila jsem se – Tenerife, jednomu z Kanárských ostrovů, se historicky skutečně říkalo šestý světadíl. I já měla několikrát s rodiči příležitost objevovat jeho neskutečná zákoutí. Letos jsem se na ostrov po 8 letech vrátila na krátkou 10denní dovolenou s přítelem. A i když jsem tam byla jako malá holka asi 12x, Tenerife mne nezklamalo a opět jsem si z něj sedla na zadek.

Pro ty z Vás, kteří o Kanárských ostrovech ještě neslyšeli nebo slyšeli, ale nezavítali; jsem si připravila malého průvodce, ideálního pro 10 dní právě na Tenerife. A věřte mi, že ten je z těch ostrovů skutečnou perlou a nejlepší možnou volbou! Abych Vás ještě více namlsala, celoročně se teplota drží kolem 26° (rozuměj pocitově tak 32° s příjemným solí provoněným vánkem), oproti čemuž stojí 21° oceán, který Vás velice příjemně zchladí (první kroky jsou šoky, ale pak si zvyknete), navíc zde velice, ale velice minimálně prší. 


Vzhledem k tomu, že původní verze článku měla asi tak deset kilometrů, rozhodla jsem se ho rozdělit na dvě části. V této první Vám představím obecné věci (letenky, ubytování, automobil) a přinesu trochu z jižní části ostrova, která je turisticky velice oblíbená. Ve druhém článku, který na své publikování nebude dlouho čekat, Vám pak představím tipy na výlety, jež rozhodně nesmíte vynechat!

První měsíc sou(lo)žití aneb Ještě jsme se nezabili

Není to tak dávno, co jsem psala o stěhování do společného hnízda s přítelem (článek ZDE). Na tento velký životní krok jsem se těšila jako malá holka a zároveň se ho hrozně bála. Především proto, že mi každý říkal, jak se první týdny a měsíce budeme do krve hádat a jeden z našich společných přátel nám dokonce prorokoval rozchod (to máme ale fajn kamarády, že?). První měsíc je úspěšně za námi a víte co? Nejen, že jsme se nerozešli, ale dokonce ani jeden z nás nedostal flastr za vraždu v afektu kvůli pohozeným ponožkám na zemi. A mezi námi, to už něco znamená...

Brýle jsou na Facebooku!

Nejsem sice žádná hvězda v oblasti blogování. Kolikrát jsem přátelům říkala, že psaní mne prostě jenom baví a blog je můj malý koníček. Abych o něm rozšířila povědomí někam dál, to mne nikdy nenapadlo. A přece se tak stalo, existuju na sociální síti!

 

Vedlo k tomu hned několik důvodů. Na jednu stranu velice narcisticky přiznávám, že mi několik přátel mých přátel (takže nikoliv pouze mí přátelé, kteří mne na společných akcích dokonce nutili jeden článek číst, několikrát...), že je to nejen bavilo, ale že umím chytlavě psát. Což samozřejmě velice potěší. Když se pak můj blog shodou náhod kvůli recenzním na únikové hry dostal i mezi Danovy kamarády, kteří ho taktéž kladně zhodnotili, díky čemuž si ho konečně přečetl i Daniel sám; tak z toho jsem měla také radost. Od určité doby se mne různí lidé ptali, jestli se tahle akce někdy stane, že by ho mohli sledovat z prostředí Facebooku a nemuseli vůbec používat Blogger jako takový. Já tomu zas tolik nakloněná nebyla, protože znám spousty zlých jazyků, co nechodí pro pomluvu daleko - a blog je pro mne forma relaxace, o kterou bych už nechtěla přijít. Definitivně toto dilema rozsekl překvapivě přítel po tom, co se dozvěděl, že mi moje stránky vydělávají - sice po setinách haléře a od loňského listopadu je to tak sotva pár desítek korun, ale stejně. Podporoval mne, abych neváhala a alespoň to zkusila.

 

A tak se to stalo, Brýle dostaly svoji první vachrlatou facebookovou formu, kde Vás budu informovat o nových či chystaných článcích. Uvidíme, na kolik to bude fungovat a jestli to mne samotnou třeba neposune dál v inspiraci díky Vašim názorům.

 

Budu tedy velice ráda za každý palec nahoru, který mi ZDE udělíte!!! :)

Knižní srpen 2017

Léto knihám přeje a dovolená zvlášť! I přes postup v práci a starostmi se stěhováním se mi tak povedlo přečíst kdysi běžnou trojici knih. A vůbec nechápu, jak je možné, že mám čím dál tím míň času, když mě čtení tak hrozně baví a uklidňuje...

Za srpen Vám tak mohu představit Okamžiky štěstí od Patrika Hartla, Dítě Bridget Jonesové od Helen Fieldingové a Továrnu na sny dle blogu Anie Songe. 

Tortilly s pikantním kuřetem a zeleninou

Společné soužití má neuvěřitelnou výhodu v tom, že se snad jednou dokonce i vařit naučím! Zatím tedy všechny mé první pokusy dopadají na výbornou, nebo se alespoň nepřiznaně sní... A dalším takovým, po kterém se u nás doma jenom zaprášilo, byly tortilly. 

Knižní červenec 2017

Je to krása mít zase jednou čas si lehnout do postele a číst. Nebo si vzít knížku do kavárny - což jsem vždycky zbožňovala, nicméně ne vždycky se podaří mít hodinu volného času na hledání vhodné kavárny, popřípadě samotné sezení v ní. Každopádně i za červenec jsem toho stihla relativně dost, vzhledem k tomu, že jsem se stěhovala a v práci se dočkala povýšení.

Mohu Vám tak tentokrát představit Šťastní lidé čtou a pijou kávu od Agnes Marin-Lugand a Nebýt sám od Magdy Váňové - tentokrát vzhledem ke stěhování bohužel bez ilustračního obrázku knižních publikací.

Úniková hra: Dům duchů

Protože jsme únikovkám přišli hrozně moc na chuť a strašně nás začalo bavit zkoumat nové pole z oblasti skupinové zábavy; zase jsme se vydali do Prahy. Opět jsme zavítali do již jednou osvědčené The Chamber, tentokrát však na hru Dům duchů. Na tu jsme se těšili úž nějaký ten pátek, protože zkrátka slibovala mnohem větší vzrušení než ostatní. Přeci jenom, všude se píše o nejděsivější únikové hře v celé Evropě!

Po naprosto fantastickém zážitku na jejich Útěku ze žaláře (článek ZDE) jsme se natěšením přímo klepali. Podařilo se nám v časovém limitu jedné hodiny vyřešit duchařskou záhadu?

Stěhování do společného

Trvalo to 4 roky snění, z čehož jsem poslední 2 roky pomalu obrečela každou kolaudaci, na které jsem byla, a nejednu konverzaci o společném bydlení párů, které spolu byly sotva pár měsíců. Bylo to takové malé utrpení, se v čím dál starším věku doma smiřovat s věcmi, se kterými jsem absolutně nesouhlasila a nemohla si je udělat po svém. A přeci jenom, když Vám někdo ve věku 20+ řekne, ať jste v pátek doma do půlnoci... Každopádně třikrát sláva a na tisíckrát hurá, společné bydlení je tu!

O zkušenostech z práce, o které jsem vždycky říkala, že ji nikdy dělat nebudu

Na podzim minulého roku jsem hledala brigádu ke konci studia, kam bych mohla chodit tak na tři dny v týdnu, mít volné víkendy a v klidu tak odstátnicovat s korunou v kapse k dobru. Takovou práci jsem nakonec našla v jedné bankovní instituci. Mělo to ale zádrhel - v podstatě se jednalo o call centrum. Sice přímo bankovní, ale pořád call. Vzhledem k tomu, že z dostupných brigád jsem si víc vybrat nedokázala, řekla jsem si, že to kousnu. Že přeci jen když už jednou v bance nějakým způsobem jste, je mnohem jednodušší v ní setrvat a posouvat se dál. Takový posun se mi nakonec podařil a já tak po 3/4 roce opouštím sluchátko. Co mi to všechno dalo a vzalo?

Knižní květen/červen 2017

Za poslední dva měsíce se stalo tolik událostí a hlavně jsem měla v hlavě přehršel věcí, že na čtení prostě nezbýval čas. A tak jsem se neuvěřitelné 2 měsíce mořila s jedinou knihou. Na moji obranu, byla v angličtině. Ne, to škrtám, anglicky umím perfektně... Prostě nebyl čas :) ale zato Vám můžu říct, že to stálo za to! 

Trochu jiná, než všechny moje knižní recenze. The Demonologist: The Extraordinary Career of Ed and Lorraine Warren by Gerard Brittle. 

Úniková hra: Útěk ze žaláře

Po delší pauze - příliš mnoho práce, příliš mnoho zábavy - se konečně vracím k dalšímu psaní. A tentokrát to je opravdu něco extra! Po objevení faktu, že únikové hry jsou totálně fantastický druh zábavy s přáteli, jsme se s nimi vydali do proslavené pražské The Chamber na Útěk ze žaláře. A musím říct, že to překonalo naprosto všechno, co jsem doposud o únikovkách věděla a slyšela!! 

Tatarák ze Středozemí

Po dlouhé odmlce kvůli nakupení práce po státnicích se k psaní konečně vracím. A jak lépe ohlásit, že žiju, než jídlem! Začíná léto a málokomu se chce v poledne při 30° ve stínu futrovat teplým jídlem. Saláty Vám po chvíli už lezou i ušima. Díky hledání nápadů co takhle připravit na venkovní oslavu tátových narozenin jsme s mamčou přišly na skvělou letní verzi tataráku. A že na syrovém masu není co zlepšit? No, divili byste se! :) 

A je ze mě paní inženýrka!

Je to dva dny a sama tomu ještě nedokážu ani uvěřit. Prostě mi to nedochází. Bylo to totiž tak vyčerpávající - všechno to učení, stresy kolem toho jestli to dám, samotná zkouška i s obhajobou...  Ale je to prostě tam a už mi to nikdo neodpáře! :) 

5 let studia, zážitků, nových přátel a životní lásky; ale samozřejmě taky nějakých těch problémů a nervů. 

Prostě 5 let neuvěřitelných věcí. 5 let, které pro mne dnes na akademické půdě šťastně skončily inženýrským titulem. Děkuji Fakultě informatiky a managementu za tuhle nedocenitelnou zkušenost. Jsem opravdu ráda, že UHK byla má finální volba, byť jsem mohla jít do Prahy na VŠE. FIMka mi dala neskutečně moc věcí a jsem za to opravdu strašně ráda, že jsem zůstala v domovském Hradci, a budu na to vždycky s láskou vzpomínat. Děkuji tak nejenom celé fakultě a všem profesorům, se kterými jsem měla tu čest, ale také všem spolužákům i přátelům mimo školu za veškerou podporu, které se mi v posledních dnech dostávalo 

Úniková hra: Psycho v nemocnici

S únikovými hrami se roztrhl pytel nejen po celé České republice, ale také v rámci naší party. Sotva dva týdny po návštěvě pražské Occultici jsme zakusili novou hru. Naše cesta vedla opět do Pardubic do Hugo Koumes, kterým se nedávno povedlo otevřít dvě nové tématické hry. Tamní hra Útěk z cely (článek ZDE) se nám tehdy opravdu líbila, přirozeně jsme se tak těšili, že opět zažijeme něco famózního. A rozhodně jsme nebyli zklamaní! 

Deprese jak blázen neb 25 dní do státnic

A je to tady. Na konci května ze mě bude konečně vystudovaná mladá dáma. Paní inženýrka, to je něco! Auto má z tuzexu, peněz jako šlupek... No hlavně aby to dopadlo, že ano? Protože můj současný psychický stav tomu tak úplně neodpovídá...

Knižní duben 2017

Čím víc se blíží to odporné datum, tím spíš si vybírám pořádně dramatické knížky. Snad proto, abych se ujistila, že (ne)promovaný inženýr není zas taková hrůza. Nebo že věta Někdo září, někdo v září se přeci jenom dá kousnout - i když já bych ji znovu kousat nemusela..

Tento měsíc Vám tak přináším román Cujo od Stephena Kinga a pořádné drama MayDay od Thomase H. Blocka. 

30ti denní výzva Začni s jógou

Po dokončení 30ti denní výzvy Pružná a pevná, o které jsem nedávno také psala, jsem si říkala, jak lehké to bylo a že bych určitě zvládla další. Když tento tým instruktorů vydal novou výzvu se zaměřením na jógu, ještě ten den jsem nadšeně platila a hned následující neděli začala. Bohužel, tentokrát se mi nepovedlo dojet výzvu do konce...

Úniková hra: Occultica

Protože nás tehdy naše první úniková hra v Pardubicích tolik zaujala, s pozváním na další únikovku, tentokrát do Prahy, jsme neváhali ani vteřinu a nadšeně kývli. Byť byla hra hodnocena jako těžká a pro zkušené hráče, nezalekli jsme se a šli do toho. A opět úspěšně unikli. 

Velikonoční mrkvové mini muffiny

Nebo cupcakes. Vždyť je to jedno, já v tom pořád nevidím rozdíl. Každopádně mám moc ráda tyto mini dobrůtky - pokaždé jsem zatím dělala místo klasické velké bábovky několik menších, nasáklých rumem a kokosem (recept TADY). Letos jsem však našla pečící formu na menší verzi muffinů a naprosto jí propadla. A musím říct, že můj první pokus o mrkvovou verzi dopadl nad očekávání nebesky! :) 

Knižní březen 2017

Státnice se blíží každým dnem, a já pořád nemám dopsáno. A tak i přes fakt, že jsem musela přelouskat knihy o informačních účetních systémech nebo o metodách hodnocení investic, stále si zvládám nacházet čas na večerní čtení u skleničky vína. Tomu tedy vděčím především televizi, ve které se poslední dobou neděje absolutně nic...

Tento měsíc tak opět alespoň dvě knížky, a to sbírka novel Babí léto od Magdy Váňové a román Život po tobě od Jojo Moyes. 

Úniková hra: Útěk z cely

Onehdy jsme se vydali na takovou malou hurá akci do Pardubic, na naši první únikovou hru. Mluvíme o tom s Danem neustále, už tak rok v kuse, ale ještě se nám nepoštěstilo dotáhnout to do konce. Až tuhle v neděli, kdy nás na hru pozvali naši společní přátelé. A bylo to fantastický! 

Lehký bramborový cottage salát

I když jsou Vánoce za námi, tomuto bramborovému salátu se nedá odolat. Jestli je to zapříčiněné přicházejícím jarem nebo jenom nostalgií, to netuším. Ale tuto lehkou verzi vánoční večeře bych mohla jíst několik dní v kuse a určitě by se mi neomrzela! 

#ŽijSvéSny aneb Můj život s Dollerem

Nikdy jsem nebyla s to zapamatovat si, co mám udělat téhož dne, natož ten následující, nebo jaké plány mám na víkend. Kolikrát jsem slíbila lidem, že budu mít čas na kafe, a pak to musela odvolávat kvůli jiným věcem. Bez diáře prostě nejsem schopná fungovat, je to můj život v pevných deskách. A tak, když jsem se dozvěděla o motivačním diáři Doller, nemohla jsem odolat a celé tři měsíce před novým rokem si ho pořídila. Jako zapřísáhlý zarputilec trpělivě čekala do nového roku. Výsledek po dvou a půl měsících? Ryzí nadšení!

Knižní únor 2017

Vzhledem k tomu, že státnice se mi blíží a dokonce mám díky tomu za sebou i první zkoušku, na čtení klasických knížek není moc času. Pravděpodobně Vás nebude zajímat obsah skript na sociopsychologii nebo obsahová stránky knihy Podnikové informační systémy (neskutečně zajímavé čtení, fakt že jo). 

I tak jsem byla schopna sem tam fungovat a zvládat odreagování i jinak, než tupým civěním na televizi z náruče svého drahého. Za únor Vám tak přináším Malý pražský erotikon od Patrika Harla a menší srandu nazvanou Odvrácená strana matky od Moniky Valentové.

Netradiční partnerská výměna aneb Když já na crossfit, tak ty na pole dance!

Ano, čtete správně. Já, která odjakživa brala crossfitery jako ty největší pozérský idioty na planetě. Předem se omlouvám... Můj přítel se jedním stal nějaký čas zpětně, a od té doby o tom nezavřel hubu. Jinak to napsat nejde. Neustále jsem jenom poslouchala, že tohle je sport všech sportů, a že nějakej můj pole dance tomu nesahá ani po kotníky. Po několikaměsíčním vymývání mozku mi jednou u večeře po jeho "Zítra tam je volné místo, tak tě přihlásím taky" přetekly nervy a štěkla jsem, že teda půjdu, když už mi s tím pak konečně dá pokoj. A tak jsem jednou v neděli šla. Přežila jsem to s tím, že jsem měla celé pondělí obtíže se hýbat, a to jsem měla večer ještě vlastní trénink. A tak on šel za trest o týden a půl zase na můj trénink. 

30ti denní výzva Pružná a pevná

Hrozně dlouho jsem si říkala, že bych se měla protahovat doma a to ideálně každý den alespoň deset minutek před spaním. Abych měla na tyči větší rozsah; abych třeba konečně udělala něco jako placku a ne jen pokus o vzpřímený sed s nataženýma nohama; abych se ohnula a skutečně se dotkla prsty země bez pokrčení kolen. Samozřejmě k tomu nikdy nedošlo, sklenička dobrého bílého vína byla vždy silnější. Přes svoji švagrovou jsem ještě v prosinci loňského roku objevila stránky 30ti denní výzva a našla tam jednu s názvem Pružná a pevná. To mne zaujalo. Když jsem se pak dočetla, že to je i vhodné pro pole dancerky, které se touží zlepšit ve flexibilitě, neváhala jsem ani vteřinu a po Novém roce se s radostí a, na mě překvapivě, pevnou vůlí pustila do práce.

Jaká je taková měsíční výzva? Jak se mi dařilo cvičit doma? Co všechno to zahrnuje? Jaké jsou mé skutečné výsledky, včetně pár fotografií před započetím a po ukončení? Pokud Vás zajímá alespoň jedna z těchto otázek nebo se sami chystáte na podobnou výzvu, pak jste na správné adrese! :) 

Knižní leden 2017

Po vynechaném prosinci kvůli šíleným nestíhačkám se v novém roce opět hlásím s první dávkou čtiva. Vánoce mě bohatě předzásobily na dlouhou dobu, a když pominu knížky k diplomové práci, tak tady mám hodně co nabídnout a na co nalákat. 

Tento měsíc Vám přináším Deníček moderního páru od Dominika Landsmana, Bazar zlých snů od Stephena Kinga a Mango, láska a kari od Valijah Klásové. 

Jak jsem se nechala tetovat

Už od nějakých 15 let jsem toužila po své osobní malé revoltě proti rodičům. Vysnila jsem si tetování kočičky. Maminka mi ji nikdy nechtěla dovolit, tak hold když nemůžu mít živou, že budu mít alespoň tu vytetovanou. Jelikož mi tehdy ale každý říkal, že to příšerně bolí a že se to dělá jehlou; v rámci rebelie jsem se spokojila s piercingem pupíku, který mi ke všemu mamka schválila a dokonce i zaplatila. To jsem teda byla rebel... 

Dnes už mi není náct a odkládala jsem to hrozně dlouho. Jednoho dne tak slovo dalo slovo - ta nejrychlejší domluva mého života - a za 24 hodin jsem měla kérku. Svoji první. A podle toho, jaká jsem cíťa, tak možná i tu poslední! 

Dva roky u tyče aneb Jak se pole dance stal závislostí

Už dva roky žiji tímto fantastickým sportem. Sice to s sebou nese mnoho strastí - všudypřítomné modřiny, unavené svaly, pocitově vykloubené končetiny a kolikrát i pořádná dávka frustrace, a to nemusím zmiňovat konstantní vyvracení faktu, že pole dance není striptýz... Nese to však mnohem více radosti, pro kterou dýchám dvakrát týdně. Každý nový prvek je sice nejprve dosti unbelieveable, když se však zvládne, je to okamžitý důvod k euforii. Každý starý prvek, který je najednou lepší a vypadá efektivněji je důvod k okamžitému vyplavení adrenalinu a následně ke zcela nutnému vyfocení. Hecuji sama sebe každou lekci o to být lepší a snažit se to zvládnout, když to zvládnou i ostatní, když si tím prošly i naše lektorky, když takto začínaly i mistryně světa. 

Dva roky u tyče. Dva roky ve fantastickém kolektivu Intimate pole dance studia. Dva roky soustředění. Dva roky modřin. Dva roky pokroku. Jaké to je, ptáte se? 

Russian Layback

2016 - takový rekonstrukční rok

Rok 2016 byl hodně zvláštní. Vystřídaly se v něm okamžiky absolutního štěstí, ale i totálních depresí a krizí, ať už těch osobních, pracovních nebo vztahových. Celý rok jsem si slibovala, co všechno neudělám jinak, až mě jedna velká událost dovedla k přesvědčení, že všechny tyto dobré velké věci se mají udát až roku 2017. 

Tak jestli jste zvědaví, jaký byl můj rok 2016, nebo se jenom chcete podívat úplně na konec, co pro Vás v následujících týdnech a měsících chystám (a že toho mám připraveného dost), včetně omluvy za chybějící knižní prosinec; přeji hezké čtení :)

Novoroční ohňostroj Hradec Králové